Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 6/6

21. listopadu 2018 v 18:10 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
13. kapitola 6/6
Ale protože si uvědomila, že někteří z táborníků

mohou slyšet hlasy na velkou vzdálenost, raději

všechny otázky zasunula hluboko do mysli a mlčela.

Podle rozpisu denního plánu, který dostala u ohně,

měla zítra před obědem sezení s Holiday. Ale ještě

předtím, hned po snídani, probíhala v táboře akce



Poznej své kamarády.
 

Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 5/6

21. listopadu 2018 v 18:08 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

13. kapitola 5/6
Derek stál stranou další skupinky táborníků, jako

by si sám nebyl jistý, zda k nim vůbec chce patřit.

Kylie předpokládala, že to jsou víly a nymfy, jak je

nazýval Derek. Neodsuzovala ho za to, že nepoužíval

výraz "víla". Žádný pořádný kluk by nechtěl být

vílou. Nikdo ale Dereka nemohl považovat za gaye.

Z jeho chůze, z jeho postoje vyzařovala mužnost

a síla, stejně jako z Treye.

Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 4/6

21. listopadu 2018 v 18:04 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
13. kapitola 4/6
"To je dobrý způsob se tak akorát zranit," zabručela
Della.
Lucas se na ně díval, pronikavě, vyčítavě.
Kylie pod jeho pohledem ztuhla, ale Della, která si
z Lucasova zlověstného pohledu nic nedělala, do ní
šťouchla, aby pokračovaly v cestě.
Lucas se k ní přidal a jeho hluboký hlas zazněl jen
o něco hlasitěji než šepot. "Až se tady příště objeví,
nebudu jen tak sedět a čekat." S tím Lucas zmizel ve
tmě.
"A sakra," zamumlala Della.

Nápodobně, pomyslela si Kylie.
Sledovala Lucase, jak se se všemi, kteří seděli kolem
ohně, vítá, jako by tu byl nejznámější osobou.
Než Kylie stihla odvrátit zrak, holka, která na Lucase
hleděla s největším s obdivem, se zadívala jejich
směrem a její oči zeleně zářily do tmy, jako by chtěly
Kylii propíchnout.
"Tady někdo žárlí," podotkla Della.
Přestože celá ta situace byla směšná, Kylie by přísahala,
že to, co zahlédla v dívčiných očích, nebyla
žárlivost...
Krátce na to se Kylie u ohně ponořila do svých myšlenek.
Sledovala dohasínající plamínky a zaposlouchala
se do neobvyklých zvuků v dálce. Její pohled
byl zaměřen na stoupající dým, hadovitě se vinoucí
k obloze, až k místům, kde se objevil měsíc, který ja ko
by byl zavěšený z černého krajkoví. Vdechovala
vůni dohořívajícího dřeva a spálených mashmallows,
které si ostatní táborníci opékali. Dojmy jí vířily hlavou.
A pak si náhle uvědomila, jak moc jí chybí Sára.
Ještě nikdy se jí po ní tak nestýskalo.
Nejdřív Kylie nechápala, proč ji najednou přepadl
takový smutek, ale když se podívala okolo na ostatní,
došlo jí to. Bylo to naprosto jasné.
Vítej ve světě spolků.
Ve škole se vlastně všechno týkalo spolků. Byl
tam spolek roztleskávaček, který byl velmi oblíbený.
Pak existoval spolek školní kapely, spolek chytrých
lidí, kteří chtěli na vysokou, a na druhé straně spolek,
v němž byli ti, co jen taktak procházeli střední
školou... spolek uměleckého klubu, spolek fotbalistů,
spolek bůhvíčeho. A pak tam byl spolek, kam
patřila jen ona se Sárou - spolek nespolčených.
Ne, že by si na to stěžovala. Popravdě řečeno, tohle
ani nebyl žádný spolek. Prostě na chvíli se přidružily
- ano přidružily, ne že by tam patřily - k jednomu
spolku, pak zas k jinému. Všichni jim říkali, že jsou
to takové přeběhlice. Naštěstí je všichni celkem brali,
takže jim to nevadilo. Ale jak by si taky z nich mohli
utahovat, když vlastně většina lidí ve škole ani nevěděla,
že existuje nějaká Kylie a nějaká Sára. Aspoň
tak to Kylii vždycky připadalo. Necítila se odstrkovaná,
nebo šikanovaná... ne, jen neviditelná.
A důvod, proč jí teď Sára tak moc chyběla, byl
jednoduchý. Možná, že nikdy nepatřila do žádného
spolku, možná byla přeběhlík... ale nikdy nebyla sama.
Od páté třídy byly se Sárou kamarádky, byly
tým, který vždycky táhl zajeden provaz. A Sára byla
vedoucí toho týmu.
Kylie se nadechla dýmu, který najednou otočil

směr a foukal přímo na ni. Otočila se, aby mu unikla.

A jak se tak dívala ze skupinky na skupinku, najednou


jí v hlavě vytanula slova babičky: vrána k vráně




sedá.



Skupinky tady na táboře byly jiné než ve škole.

Zahlédla Dellu a Jonathona, kluka s piercingem, kteří

byli obklíčeni dalšími kluky a holkami, bezpochyby

taky upíry.

Blízko u ohně, opékající si marshmallows, stál Perry

- měnivec - a vedle něj byli další dva kluci a jedna

holka. Kylii napadlo, jestli se všichni umějí proměnit

v jednorožce.
 


Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 3/6

21. listopadu 2018 v 18:01 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
13. kapitola 3/6
"No, každopádně musel vycítit, že ten gen mám
v sobě a že když se spolu potkáme, tak ho aktivuje.
A že pak budu stejná jako on. Tenkrát jsem se změnila,
bylo mi hrozně špatně. Objevil se přede mnou,
prý aby mi pomohl. Pch... Tehdy mi řekl, že jsem
upírka. Šokovalo mě to a nevěřila jsem tomu. Zažívala
jsem asi něco podobného jako ty teď."

Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 2/6

21. listopadu 2018 v 17:59 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
13. kapitola 2/6
Kylie stále nemohla ani promluvit; srdce jí bušilo

strachy. Pořád ještě stála opřená o strom, protože nohy

ji nenesly, a rukama se objala, aby zahnala chlad,

který však neměl nic společného s okolní teplotou.

"Nechtěl ti ublížit," řekla Della.

"Nazval mě svačinkou," zašeptala Kylie a snažila

se, aby se jí netřásl hlas.

Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 1/6

21. listopadu 2018 v 17:56 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
13. kapitola 1/6
Než si Kylie mohla rozmyslet, jak by se měla zachovat,

Della si stoupla před ni. "Co tu děláš?" zeptala

se vystrašeně. "Ty přece... ty tu přece nemáš

co dělat?"

"Neboj, zlato," řekl. "Nemůžou mě slyšet ani cítit

na takovou dálku. Vím, co si můžu dovolit."

"Nezapomínej na jejich zákaz. Neměl bys tu být,"

zavrčela na něj Della.
"Copak nemůžu navštívit svou milou sestřeničku?"

"Ne tady." Della mávla rukou. "Teď koukej zmizet,

než z toho tady bude průšvih."

Zrozena o půlnoci - 12. kapitola

21. listopadu 2018 v 17:35 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

12. kapitola

"Jen nepanikař," řekla o třicet minut později Kylie

Sáře do telefonu. "To bude dobrý." Neříkala to sice

s velkým nadšením, ale aspoň se o to pokusila. To

přece kamarádky dělají, ne? V hloubi duše Kylie věděla,

že jestliže se prokáže, že je Sára těhotná, a ta

šance tu byla veliká, pak nic nebude dobrý.

"Díky, Kylie," odpověděla Sára. "Co tu ale budu

celé léto bez tebe dělat?"

Zrozena o půlnoci - 11. kapitola 2/2

21. listopadu 2018 v 17:26 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
11. kapitola 2/2
"Tak fajn," ozvala se Miranda.

Della se však stále nervózně rozhlížela kolem sebe.

"Ne, tohle celý je nějaký divný. Nechci s tebou

bydlet."

"Ale já nejsem divnější než ty." Kylie zírala na

upírku a z jakéhosi důvodu toužila po tom, aby ji

Della tak neodsuzovala.

"Má pravdu," řekla Miranda Delle. "Ona z nás má

možná taky strach. Tak se pojďme domluvit, aby to

tu nějak fungovalo."

Della se zhluboka nadechla. "Tak dobře. Ale řekneš

nám, až se kolem tebe budou poflakovat nějaký

duchové, jo?"

Kylie přikývla, ale pak si uvědomila, jak bude těžké

tenhle slib dodržet. Už zase ji ovanul ledový

chlad, který cítila vždy, když se měl objevit její voják.

Ani se tomu pocitu už nedivila. Protože kdo by

se nebál, kdyby se měl dívat do očí mrtvého, že?

Kylie si myslela, že při večeři nebude schopná pozřít

ani sousto. Ale když ji do nosu udeřila teplá a kořeněná

vůně pizzy, uvědomila si, jak málo toho za celý

den snědla.

Stačila však sníst jen jeden tenký kousek pizzy

s feferonkami a sýrem a polovinu salátu, když najednou

začala být nesvá, neboť si uvědomovala zase ten

mrkající pohled ostatních. Opět se někdo pokoušel

číst její myšlenky a zjistit, kdo vlastně je. No, tak

hodně štěstí, pomyslela si. Nabodla si na vidličku

další kousek salátu a doufala, že když budou úspěšní

a zjistí, co je vlastně zač, že si to nechají pro sebe.

Kylie se rozhlédla po jídelně a spatřila Dereka, který

seděl u vedlejšího stolu. Vedle něj seděla holka

s červenými vlasy. Bylo zřejmé, že její mimika a výrazy

zaujaly Dereka mnohem víc než pizza. Dívka se

nakláněla k Derekovi tak blízko, až se levým ňadrem

otírala o jeho ruku. Kylie si uvědomila, že i Derek se

k ní naklonil, takže usoudila, že ho ta holka přitahuje.

V hrudi pocítila slabý osten žárlivosti, ale podařilo

se jí ho potlačit. Je to jenom proto, že vypadá jako

Trey, pomyslela si. Kousla se do rtu a emoce, které ji

zaplavily vždy, když se někde Derek objevil, ji zneklidňovaly.

Bylo by tak snadné se s ním zaplést.

Zrovna teď se tenhle... "polonymfa" ohlédl přes

rameno a zadíval se přímo na ni. Jejich pohledy

se střetly a Kylie pocítila kolem žaludku chvění.

"Myslím, že se mu líbíš," zašeptala Miranda.

Kylie si uvědomila, že ostatní jsou asi schopni vidět

jejich vzájemnou přitažlivost, a tak rychle odvrátila

pohled. "No, řekla bych, že je spíš stejně zvědavý,

kdo vlastně jsem, jako vy všichni ostatní,"

odpověděla také šeptem.

"Ne, fakt ho přitahuješ," přidala se Della a znovu

připomněla Kylii, že všichni tady kolem mají nadpřirozené

schopnosti. "Když seděl při obědě vedle

tebe, šířil kolem sebe tolik testosteronu, že se tu ani

nedalo dýchat. Ten touží po tom ti to udělat," dobírala

si ji Della.

"No, tak to má smůlu," odpověděla Kylie.

"Copak tobě se nelíbí?" zeptala se vzrušeně Miranda.

"Ne tak, jak si myslíš." Asi to vyznělo jako lež, ale

Kylii to bylo jedno. Věděla, že Derek ji přitahuje jen

proto, že je tak podobný Treyovi. V jejím životě se

teď dělo tolik věcí, že ještě se zaplést s nějakým klukem

by na ni už bylo příliš. A zvlášť když by ten

vztah byl založený na lži. Derek není Trey, utvrzovala

sebe samu.

Koneckonců, Trey by ji chtěl zpátky. Nebo přinejmenším

to tvrdil do telefonu. Při tom všem, co měla

dneska za sebou, nebyla schopná přemýšlet, jak na

ni jeho přiznání zapůsobilo. Byla štástná? Nebo

smutná? Nebo se spíš zlobila? Možná, že to byla

kombinace všech tří emocí.

Aby zaplašila všechny ty pocity, které se na ni hrnuly,

sáhla po sklenici sodovky a sledovala Dellu,

jak sundala feferonku z pizzy a strčila si ji do úst.

Kylie zahlédla ostré hroty Špičáků a její myšlenky se

od Treye přesunuly k tomu, jak vydrží bydlet celé

dva měsíce s ženou-vampýrem.

Další kousek feferonky zmizel v Dellině žaludku.

Najednou si Kylie uvědomila, že Della normálně jí.

Kdysi totiž četla v nějakém hororu, že upíři nejedí.

Jen pijí... Kylie se zadívala na Dellinu sklenici,

v níž byla jakási červená hustá tekutina.

"Panebože, to je blbost." Kylii se zvedl žaludek

a ruku si položila na ústa.

"Co?" zeptala se Della.

"Je tohle... krev?" zamumlala Kylie a rozhlédla se

po jídelně. Uvědomila si, že před spoustou lidí stojí

právě taková sklenice s červenou tekutinou.

"To je nechutný, vid?" naklonila se k ní Miranda.

"Mazlit se s ropuchou je nechutný!" vyštěkla

zlostně Della.

"Já se nemazlím s ropuchou," odsekla Miranda

a v jejích oříškově hnědých očích se objevilo něco

jako rozpaky. "Jen jsem proklela jednoho chlapa.

Zasloužil si to, to jo, ale teď nevím, jak to kouzlo

zrušit. Takže když se rozzlobí, vždycky se změní

v ropuchu a objeví se přede mnou." Mirandin hlas

zněl zoufale, ale Kylie tomu nevěnovala příliš pozornost.

Nějak jí to, že Miranda umí proměnit někoho

v ropuchu, vadilo méně než to, že Della pije

při večeři krev. Sakra, co je to ale za krev? pomyslela

si.

Della se na ni podívala a viděla v Kyliině tváři

odpor. "Vidět mrtvý je odporný. Tohle" vzala

sklenici do ruky a zhluboka se napila, "je lahodný."

Když ji položila zpátky na stůl, na bradě jí zůstalo

pár kapek červené tekutiny. Della si je růžovým ja zykem

olízla.

Kylii se znovu zvedl žaludek a hrozilo, že pizza,

kterou snědla, skončí zpátky na stole.

"No," usmála se poťouchle Della, "nechcete to taky

ochutnat?"

"Ochutnala jsem to loni v létě a bylo to hnusný,"

řekla Miranda. "Chutnalo to jako smradlavý ponožky."

"Cože?" Kylie těžce polkla. "Měla bych ochutnat

krev? To nikdy! To tedy opravdu ne." Dala si

ruku před pusu a soustředila se na to, aby se nepozvracela.

"Nemusíš to pít. Jen to ochutnej," nabádala ji

Miranda. "Měli bychom se tu něco naučit i o ostatních

druzích nadpřirozených bytostí. My čarodějky

bychom vám měly ukázat nějaký kouzla. A minule

jsme viděli, jak se Lucas Parker opravdu proměnil

ve vlkodlaka. To bylo fakt děsivý. Raději se nesnaž

takovýho vlkodlaka naštvat."

Kylie přestala myslet na Dellinu krev ve sklenici

a zaměřila se na Lucasovu proměnu ve vlka. Vzpomněla

si na jejich krátké setkání při obědě a uvědomila

si, že tam ho možná opravdu naštvala.

Jasně, Miranda ji ani nemusela varovat. Kylie sama

věděla, čeho je Lucas schopen. Ke svému vlastnímu

zděšení zjistila, že ho právě pohledem hledá

v jídelně. Ale buď tu vůbec nebyl, nebo seděl někde

za jejími zády.

"Vlkodlaci nejsou tak nebezpečný jako upíři,"

hájila Della s nadšením své nadpřirozené schopnosti.

"Vlkodlaci mají svou moc jen jednou za měsíc,

kdežto my jsme upíři furt, dvacet čtyři hodin

denně. To u by sis měla dávat pozor, abys mě

nenaštvala."

Kylie seděla tiše a snažila se strávit informace,

které se teď dozvěděla, stejně jako se její žaludek

pokoušel strávit pizzu.

"A pak jsou tu měnivci - ti jsou divní, ale ne děsiví,"

pokračovala Miranda.

"A co nymfy?" ozval se hluboký hlas za Kyliinými

zády.

Kylie poznala Derekův hlas ještě předtím, než ho

spatřila. Díval se jí upřeně do očí.

Žaludek se jí znovu zhoupl. Ale tentokrát to nebylo

něčím nechutným, ale podobalo se to spíš tomu

vzrušenému chvění, které pocítila již při obědě. Jo,
musím být fakt opatrná, když se tu Derek objeví, pomyslela

si.

"No," řekla Miranda a její hlas zněl o oktávu výš

než obvykle. "Protože víly dostaly různé dary, musí

každá ukázat, co umí." Miranda si natáčela pramen

vlasů na prst a mile se na Dereka usmívala.

"Co ty máš za dar?" zeptala se Della Dereka, sebrala

další kousek feferonky z pizzy a strčila si ho

mezi rty. Mezi rty, které před chvílí ochutnaly krev.

Následovalo dlouhé ticho, než Derek odpověděl:

"A kdo tvrdí, že mám nějaký dar?"

Tón jeho hlasu naznačoval, že zrovna na tuhle

otázku netouží odpovídat. Anebo snad jako já není
nadšený z toho, že je vyvolený? napadlo Kylii.

"Jedna z vil, které tu byly loni, uměla perfektně

číst myšlenky druhých," pokračovala Miranda, zjevně

ignorujíc Dereku nechuť odpovídat na jejich otázky.

"Ty umíš číst moje myšlenky?" zeptala se ho,

olízla si horní ret a věnovala mu smyslný pohled.

Kylie se znovu podívala na Dereka. Opravdu umí
číst myšlenky druhých? Nemyslela si, že by to uměl,

protože se jí předtím ptal, kdo vlastně je ona. Kdyby

to uměl, neptal by se jí. Anebo tu otázku položil jen

proto, aby udržel konverzaci?

Vzpomněla si, jak v duchu srovnávala jeho tělo

s Treyovým. No prima, jestli fa k t umí číst myšlenky,
tak se asi dozvěděl zajímavé věci, pomyslela si. Bylo

by jí trapně, kdyby věděl, jak si ho představovala

s obnaženou hrudí. Zase jí představa Dereka bez košile

vystala před očima. Cítila, jak se jí do tváří hrne

krev a věděla, že Derekovi, který ji pořád pozoroval,

tenhle fakt neujde.

"Jiná víla zase uměla jen myslí pohybovat předměty,"

řekla Miranda trochu hlasitěji, aby upoutala

Derekovu pozornost. "Ale tohle uměj i čarodějky."

"Opravdu?" zeptala se nadšeně Della. "Ukaž to.

Posuň teď tímhle mým talířem." Opřela se v židli,

jako by chtěla udělat Mirandě prostor.

Miranda střelila po Delle pohledem a zamračila

se. "To nemůžu. Je to proti pravidlům."

"Pravidla? Kašli na ně," pokračovala Della. "Udělej

to. Nikdo kromě nás to nebude vědět."

"Nemůžu," odpověděla Miranda a tváře jí zrůžověly,

takže měly barvu jako jeden z proužků v jejích

vlasech. Je docela příjemné vědět, ze se červenat
umí i někdo jiný, napadlo Kylii s uspokojením.

"Proč ne?" naléhala Della. "Jenom proto, že existuje

nějaké hloupé pravidlo?"

Miranda se upřeně dívala na Dellu. "A proč ty si

nedáš opravdu pořádnou dávku krve?" Pak se zahleděla

na Dereka, jehož přízeň chtěla získat, a zčervenala

ještě víc.

"No tak mě proklej!" vyštěkla Della.

"Pozor, to můžu," kontrovala Miranda a její výraz

v obličeji napovídal, že se opravdu začíná zlobit.

Kylie je obě pozorovala a pomyslela si, jak bude

úžasné bydlet se dvěma spolubydlícími, které se chtějí

vzájemně zabít.

"Měly byste se uklidnit," ozval se Derek, jako by

četl Kyliiny myšlenky.

"Jo, já jsem úplně klidná," řekla Della a střelila

zlostným pohledem po Mirandě. "Někdo je tady ale

pořádně zamindrákovanej. A vy si na mě taky dávejte

pozor!" vyhrkla, a než se Kylie stačila rozkoukat,

byla pryč.

"No prima," ozval se další hlas kdesi zezadu.

Vedle Dereka najednou stál Perry - ten kluk s divnýma

očima který se proměnil v jednorožce. Kylie

se zadívala do jeho černých očí a srdce se jí strachem

rozbušilo.

"Ahoj," řekl Perry a díval se na Mirandu. "Docela

rád bych se díval, jak vy dvě si jdete po krku a rvete

ze sebe šaty."

"O tom si nech zdát," odpověděla zlostně Miranda.

"Jo," zasmál se Perry. "Hlavně to, jak ze sebe rvete

ty šaty. O tom se mně zdát bude určitě."

"Zmlkni!" Miranda popadla svůj i Kyliin tác a zvedla

se, aby je odnesla.

"Díky," zašeptala Kylie, ale pohledem přejížděla

z Dereka na Perryho a zpět. Nevěděla, z kterého je

víc nervózní. Z Dereka, který v ní vyvolává pocity,

jež by nejradši zasunula někam hluboko do mysli?

Nebo z Perryho, který ji děsil svými schopnostmi?

Kyliin telefon se opět rozdrnčel. Vytáhla ho z kabelky

a doufala, že je to zpráva od Sáry, že není těhotná.

Nechtěla poslouchat ani otce, ani matku. Oddechla

si, když se na displeji objevilo Sářino číslo.

"Tak zatím. Uvidíme se později," kývla směrem

k oběma chlapcům. Zvedla se a vyrazila z jídelny,

aby si někde v klidu mohla promluvit se Sárou.

Sakra, ja k daleko ale budu muset jít, aby mě opravdu
nikdo z těch vyvolených neslyšel?

Zrozena o půlnoci - 11. kapitola 1/2

21. listopadu 2018 v 17:25 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

11. kapitola 1/2

Představování během oběda bylo přesně tak nepříjemné,

jak Kylie předpokládala. Každý řekla své

jméno a "kdo" vlastně je, ale když přišla řada na ni,

tak pronesla jen své jméno. Místnost se hned naplnila

dusivým tichem očekávání. Na pomoc jí přišla

Holiday, jež vstala a vysvětlila, že původ Kyliiny

síly se zatím pořád zkoumá a že její nesnadná čitelnost

není záměrná, ale je důsledkem jejích schopností.

Zrozena o půlnoci - 10. kapitola

21. listopadu 2018 v 17:07 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
10. kapitola


"Haló," odpověděla váhavě, v srdci se jí usadila zase

ta známá bolest a znovu si uvědomila, jak jí Trey

chybí. I když po té, co ho viděla na tom večírku s jinou

holkou, si myslela, že už to dávno překonala.

"Kylie?" Jeho hluboký hlas v ní vyvolal další vlnu

emocí. Jakmile si ho představila před sebou, stáhlo

se jí hrdlo touhou po něm, kterou se ale ze všech sil

snažila zaplašit. Stále však viděla jeho zářivé zelené

oči, když se spolu líbali. "Ano?"

Zrozena o půlnoci - 9. kapitola

21. listopadu 2018 v 16:59 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
9. kapitola


"Mám ti říct pravdu? Zvládneš to?" zeptala se Holiday

a v očích se jí zračilo porozumění.

Jestli to zvládnu? Vždyť jsem právě viděla kluka,

který se proměnil v jednorožce. Může být je ště něco

horšího ?

O chvíli později se Kylie roztřásla. Co když to může
být je ště horší? pomyslela si. Vzpomněla si, jak

Holiday říkala, že kromě upírů a vlkodlaků jsou i jiné

druhy nadpřirozených bytostí. Co když jsou to

mnohem nebezpečnější tvorové?

Zrozena o půlnoci - 8. kapitola

20. listopadu 2018 v 16:48 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

8. kapitola

Jednorožec, alias Perry, mával ocasem ze strany na

stranu, jako by se před ostatními naparoval, a pak se

otočil ke Kylii. Udělal dva kroky směrem k ní a byl

tak blízko, že kdyby se naklonila, mohla by se ho

dotknout. Ale Kylie stála na místě jako přikovaná.

Jednorožec zvedl hlavu a zaržál a pak... na ni jedním

téměř černým okem mrkl.

"Do prdele!"

Zrozena o půlnoci - 7. kapitola

20. listopadu 2018 v 16:45 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

7. kapitola



"Jo, nějakej důkaz by se docela hodil," pronesla Kylie,

neschopná zbavit se sarkastického tónu v hlase.

"Ale teď mi určitě řeknete, že právě v tuhle chvíli mi

žádnej důkaz dát nemůžete, co?"

"Ne, počítala jsem s tím, že budeš chtít důkaz,"

odpověděla Holiday neobvykle klidným hlasem. Kylie

se musela nadechnout. Najednou měla pocit, že

s e jí nedostává kyslíku. Začínala mít opravdu strach.

Co když má Holiday pravdu? Co když... znovu si

vzpomněla na studený dotyk dívky v autobuse.

Zrozena o půlnoci - 6. kapitola

20. listopadu 2018 v 16:38 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

6. kapitola



"Uvolni se," řekl Derek tak tichým hlasem, že byla

přesvědčená, že ho nikdo jiný nemohl slyšet. Dokonce

i ona ho skoro neslyšela, protože jí srdce bušilo

v hrudi jako zvon.

"Představování začne až po obědě," oznámil ženský

hlas. Kylie si myslela, že je to opět Holiday, ale

nebyla si jistá. A všichni ostatní na ni stále zírali.

V hlavě se jí honila spousta myšlenek, a pokud to

vůbec bylo ještě možné, srdce jí bušilo mnohem

rychleji než před chvílí. Kakofonie hlasů jí zněla

v uších.

Zrozena o půlnoci - 5. kapitola

20. listopadu 2018 v 16:33 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

5. kapitola

Za další hodinu už autobus zastavil na parkovišti

a Kylie si přímo před sebou všimla cedule k e m p
ú d o l í s t í n ů . Žaludek se jí podivně sevřel. Rozhlížela

se kolem sebe a byla téměř překvapená, že tábor

neměl kolem sebe vysoký plot s bránou, přes

niž by neunikl ani vězeň. Vždyť tu byli koneckonců

za trest.

Kylie zaslechla, jak si motor naposledy zavrčel

a ztichl. Žena-trpaslík vyskočila ze sedadla a protáhla

si krátké boubelaté ruce nad hlavou. Kylie pořád

nechápala, jak vůbec mohla dosáhnout na pedály.

Další články


Kam dál