Mist - 2.kapitola 3/3

2. října 2018 v 14:30 | fitymi |  Mist
Upíří Vládce města. Vlkodlačí alfa. Jedna místnost. Vzduch přeplněný testosteronem.
Jak říkám. Boží den.
"Adriane, vážně by si už měl jít." Zkusila jsem se ho přesvědčit aby odešel.
"A proč neodejde on?" Zavrčel a vrhl po Damonovi pohrdavý pohled. Damon se zamračil, ale, díky bohu, nic neřekl.

Nevypadal ovšem, že by se chystal odejít. A proč by taky měl? Tohle byla jeho ložnice. Jeho sídlo. Jeho teritorium. A Adrian ho porušoval. Věděla jsem, že se Damon snaží ovládat, ale pokud se Adrian promění, Damon ho nejspíš zabije.
Oba dva se navzájem probodli nenávistnými pohledy. Jo, tohle milenecká schůzka nebude.
Nikdo nic neříkal a napětí v místnosti se pomalu stupňovalo. Když už to vypadalo, že se po sobě vrhnou, naštvala jsem se. Bůh ví, že to nebylo dneska poprvé a s naprostou jistotou jsem věděla, že ani naposled.
"Tak dost! Víte co? Vypadněte oba dva. Dneska jste se potkali..." při tom se na sebe zvláštně pidívali, ale já nechápala proč. "...a už se chcete bezdůvodně poprat. Já vás chlapi vážně nechápu. Vážně ne. Vy máte být reprezentativním příkladem toho, jak upíři a vlkodlaci spolupracují, ale jakmile se potkáte, chcete si navzájem ukousnout hlavu..." A že to byly dvě krásné hlavy, to vám povím.
"Ale to není bez důvodně." řekl Adrian.
"Ne? A proč teda? Hm?"
"Je to kvůli tobě." Nevěřícně jsem na něj zírala. Jo, tak to je teda dojemný.
"Snažíte se mi snad nakukat, že je to moje vina, že se nesnášíte? Tak to mi vážně lichotí... " mračila jsem se na ně a přemýšlela, dneska už nejmíň po desáté, jak jsem se do téhle situace sakra dostala.
Damon si povzdechl. "Ne, to není vtip. Adrianův vlk tě považuje za svoji družku a to, že jsem tě políbil v něm vyvolává touhu bránit své území."
"Takže Adrianův vlk, družka, území... Chápu." Vlastně jsem to vůbec nechápala, ale to je jedno. "Jak mě může Adrianův vlk považovat za jeho družku, když s ním nechodím?" Adrian mlčel. Oči pořád jantarové.
"Jeho vlk si tě vybral a je jedno jestli s ním chodíš nebo ne. On si tě bude hlídat a jentak tě odejít nenechá." To by mě asi mělo vyděsit, ale já byla tak udivená, že jsem to moc nevnímala.
"Jakto, že jsem se to nedozvěděla už dřív?" zeptala jsem se potichu pozorujíce Adriana.
"Skrýval to před tebou a pokaždé, když byl s tebou, měl svého vlka pod kontrolou." Tak fajn. Teď by mě jenom zajímalo jakto, že toho Damon o Adrianovi tolik ví? Chodí k němu snad Adrian na zpověď? Tady něco nehrálo. Vypadalo to jako by Damon Adriana dokonce i bránil... S tou schůzkou jsem si najednou nebyla tak jistá.
Navenek jsem se tvářila klidně, ale uvnitř mne řádil hurikán myšlenek. A ani na jednu z nich, jsem zatím neměla odpověď.
"Damone? Myslíš, že nás můžeš s Adrianem nechat ještě chvíli o samotě?" zeptala jsem se.
Zamračil se. Očividně se mu to moc nelíbilo, ale po chvíli odešel. Poslušnej Damonek...
Adrian, jakmile se za Damonem zavřely dveře, vychladl. Významně jsem se na něj podívala a pozvedla obočí.
"Tak...? Co mi k to mu pán řekne?" zeptala jsem se a sedla si zpátky na postel.
"Není nic, co bych to k tomu mohl říct."
"Och, tak to já si nemyslím." řekla jsem pochybovečně. "Co kdyby si mi třeba vysvětlil to s tou družkou? Proč si mi o tom nic neřekl?"
Naštvaně se na mě podíval. "A co bys dělala, kdybych ti to řekl, hm? Neříkej mi, že by tě to nevyděsilo. Já tě znám Sophie. Kdybych ti to řekl, akorát by si začala vyšilovat a vyhejbala by ses mi." odmčel se, "A to já nechci..."
Mlčela jsem. To, co teď řekl, jsem nemohla popřít. Děsilo mě to a nelíbilo se mi to.
Zvedla jsem se a začala chodit po místnosti. Adrian mě pozoroval. Po chvíli si pozdechl.
"Chápeš to Sophie? Já to nemůžu kontrolovat, a když tě tady vidím líbat se s tou nechutnou, smradlavou mrtvolou, tak.. Tak se prostě neovládám." Zalapala jsem po dechu.
"Uvědomuješ si, že já jsem ta nechutná, smradlavá mrtvola taky, že jo?" zašeptala jsem.
"No, právě..." Trhla jsem sebou. Aha, tak to si o mně myslí. Otřeseně jsem začala couvat, v tu chvíli si nejspíš uvědomil, co řekl, ale už bylo pozdě. Moje citlivější já se probudilo.
"Takže... nechutná, smradlavá mrtvola, hm?" Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. V očích se mi začaly hromadit slzy. "Říkal si, že nechceš abych se ti vyhejbala viď? Myslím, že po tomhle se ti vyhejbat rozhodně budu..."
"Sophie... Já to tak nemyslel..." začal se omlouvat, ale já ho neposlouchala. Setřela jsem slzy, které mi klouzaly po tváři a otočila se k němu zády. Fajn, tohle zvládnu. Jsem Dvěstě let stará upírka sakra! Tohle mě přece nemůže rozhodit... Ale pravda byla, že mě to rozhodilo. A hodně...
"Adriane, víš co?" podívala jsem se na něj. "Prostě vypadni. Vypadni, já... tě teď hodně dlouhou dobu nechci vidět."
"Sophie..." Díval se na mě a vypadal zničeně.
Začala jsem vrtět hlavou a ječet. "Vypadni! Vypadni! Vypadni! Vypadni! Vypadni! Vypadni..." Přitom Adrian vyletěl ven a rozplácl se o protější zeď. Rychle jsem šla zavřít dveře. Vyčerpaně jsem se o ně opřela a snažila se popadnout dech. Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděla, ale po chvíli jsem se zvvedla a zalezla do postele. Damon nevypadal, že přijde nějak brzy. A navíc to byla dlouhá noc. Potřebuju si trochu odpočinout.
Přece jenom se toho stalo trochu moc. Málem jsem zemřela, líbala se s Damonem, na což nejsem vůbec pyšná, a pohádala se se svým dlouholetým přítelem. A pořád nevím, kdo po mně vlastně jde. Dnešek se vážně moc nevyvedl a měla jsem pocit, že tomu zdaleka ještě není konec..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama