Provinilé slasti - 25. kapitola

31. října 2018 v 20:04 | fitymi |  Anita Blake (1): Provinilé slasti - Laurell K. Hamilton
25. kapitola
Žena se přitiskla ke zdi, abychom mohli projít, a zavřela za námi dveře. Čekala jsem, že za námi zamkne, ale neudělala to. Odstrčila jsem Phillipovu ruku ze svých jizev. Vzal mě kolem pasu a vedl mě dlouhou úzkou chodbou. V domě bylo chladno, klimatizace předla a odháněla žár. Obdélníkový vstup ústil do pokoje.
Byl to obývací pokoj se vším, co k němu patří - gauč, pohovka, dvě židle, rostliny visící před arkýřem, odpolední stíny plazící se po koberci. Jak útulné. Uprostřed pokoje stál muž, v ruce držel drink. Vypadal, jako by právě vypadl z obchodu Kůže, kožky, kůžičky. Kožené řemeny křižovaly jeho hruď i paže, jakoby ztělesňoval hollywoodskou představu sexuálně založeného gladiátora.

Dlužím Phillipovi omluvu. Oblékl se přímo konzervativně. Šťastná hospodyňka se vynořila za námi ve svém červeném prádle a položila ruku na Phillipovu paži. Nehty měla nalakované na tmavě nachovou, téměř černou. Přejela rukou po jeho kůži, nehty za sebou zanechávaly slabé načervenalé stopy.
Phillip se vedle mne zachvěl, stisk kolem mého pasu zesílil. Je tohle jeho představa o zábavě? Doufám, že ne.
Z gauče se zvedla vysoká černoška. Její bujné poprsí vypadalo, že co nevidět vypadne z černé vyztužené podprsenky. Od podprsenky dolů splývala karmínová sukně, na níž bylo víc děr než látky a která se při chůzi vlnila a odhalovala záblesky tmavé kůže. Vsadila bych se, že pod tou sukní nic nemá.
Na zápěstí a na krku měla narůžovělé jizvy. Ještě nevyspělá závislačka, nová, téměř čerstvá. Přešla kolem nás, jako bychom byli na prodej a ona se chtěla pořádně podívat. Rukou mi přejela po zádech, a já ustoupila od Phillipa, abych stála čelem k ní.
"Ta jizva na zádech, od čeho je? To není upíří kousnutí." Hlas měla na ženu příliš hluboký, kontraalt.
"Lidský služebník mě bodl do zad ostrým kusem dřeva." Nedodala jsem už, že ten ostrý kus dřeva byl jeden z mých kůlů, které jsem si přinesla s sebou, ani že jsem toho lidského služebníka ještě tu noc zabila.
"Jmenuju se Rochelle," představila se.
"Anita."
Šťastná hostitelka stanula vedle mne a pohladila mě po paži. Odstoupila jsem od ní, její prsty mi sjely po kůži, nehty po sobě zanechaly tenké červené šrámy. Odolala jsem nutkání si ruku třít. Jsem přece drsná lovkyně upírů, škrábance mi nevadí. Ale pohled v očích té ženy mi vadil. Dívala se na mě, jako by uvažovala, jak asi chutnám a jak dlouho vydržím. Nikdy předtím se na mě takhle nedívala jiná žena. A moc se mi to nelíbilo.
"Já jsem Madge. A támhleto je můj manžel Harvey," řekla a ukázala na pána v kůži, který si stoupl vedle Rochelle. "Vítej u nás. Phillip nám o tobě tolik vyprávěl, Anito."
Harvey se pokusil dostat za mne, ale ustoupila jsem ke gauči, abych ho měla na očích. Snažili se kroužit jako žraloci. Phillip se na mě upřeně díval. Pravda, předpokládá se, že se budu bavit, ne že se budu chovat, jako by všichni měli nějakou nakažlivou chorobu.
Co je menší zlo? Tak tomu říkám otázka za půl milionu. Madge si olízla rty, pomalu a svůdně. Její oči říkaly, že myslí na nějaké neslušné věci mezi ní a mnou. Ani nápad. Rochelle zavířila sukní, čímž odhalila příliš mnoho. Měla jsem pravdu. Pod sukní nic neměla. To radši umřu.
Takže zbýval Harvey. Krátkými tupými prsty si pohrával s koženým a kovovým zdobením svého krátkého kiltu. Rukama znova a znova přejížděl po kůži. Ksakru.
Věnovala jsem mu svůj nejlepší profesionální úsměv - ne svůdný, ale bylo to lepší, než kdybych se na něj zamračila. Oči se mu rozšířily a udělal krok směrem ke mně, ruku natáhl po mé levé paži. Zhluboka jsem se nadechla a zadržela dech, úsměv mi zmrzl na tváři.
Prsty jen lehce přejel po vnitřní straně mého lokte, lechtalo to, až jsem se zachvěla. Harvey to vzal jako pozvání a přistoupil blíž, naše těla se téměř dotýkala. Položila jsem dlaň na jeho hruď, abych mu zabránila jít ještě blíž. Chlupy na jeho hrudníku byly černé, hrubé a husté. Nikdy jsem neměla v oblibě muže s chlupatou hrudí. Hladký hrudník můžu vždycky. Harvey se chystal ovinout paži kolem mých zad. Nebyla jsem si jistá, co mám dělat. Když ustoupím dozadu, budu si muset sednout na gauč, což není dobrý nápad. Když udělám krok dopředu, tak narazím do něj, přitisknu se na všechnu tu kůži a řemeny.
Usmál se na mě. "Umíral jsem touhou se s tebou setkat."
Právě to "umíral" vyslovil, jako by to bylo sprosté slovo nebo nějaký soukromý vtip. Ostatní ze zasmáli. Všichni kromě Phillipa. Ten mě vzal za paži a odtáhl mě od Harveyho. Opřela jsem se o Phillipa, ruce jsem ovinula kolem jeho pasu. Nikdy předtím jsem neobjímala nikoho oblečeného v síťovině. Byl to zajímavý pocit.
"Vzpomeňte si, co jsem vám říkal," připomněl jim.
"Jasně, jasně," ujistila ho Madge. "Je tvoje, jenom tvoje, nemusíš nám ji půjčovat." Přešla k němu houpavým krokem ve svých těsných krajkových kalhotkách. Díky podpatkům se mu mohla podívat přímo do očí. "Před námi ji ochránit můžeš, ale až přijdou velký zvířata, tak se podělíš. Oni tě k tomu přinutí."
Opětoval pohled, dokud nesklopila oči. "Přivedl jsem ji sem a taky ji odvedu domů."
Madge povytáhla obočí. "Chceš jim snad odporovat? Phillipe, chlapče, ta musí být v posteli úžasně sladká. Ale žádná zahřívací láhev nestojí za to, abys naštval velký zvířata."
Odtáhla jsem se od Phillipa, položila jsem dlaň na její žaludek a odstrčila ji, jen natolik, abych ji přiměla ustoupit. S podpatky se jí špatně držela rovnováha, takže málem upadla. "Vyjasněme si jednu věc," řekla jsem. "Nejsem sladká, ať už kdekoliv, a nejsem ani zahřívací láhev."
"Anito…" začal Phillip.
"Ale, ale, ta je nějak temperamentní. Kdepak jsi k ní vůbec přišel, Phillipe?" zeptala se Madge.
Jestli něco nenávidím, tak to, že někomu připadám zábavná, když jsem naštvaná. Přistoupila jsem těsně k ní a ona se na mne svrchu usmála. "Víš o tom," začala jsem, "že když se usmíváš, máš hluboké vrásky v koutcích? Padesátka klepe na dveře."
Prudce se nadechla a odstoupila ode mne. "Ty mrňavá couro!"
"Už nikdy mě nenazývej zahřívací lahví, drahá Madge."
Rochelle se tiše smála, její nemalé poprsí se otřásalo jako tmavohnědé želé. Harvey udržel kamennou tvář. Myslím, že kdyby se byť jen usmál, Madge by mu ublížila. Oči mu téměř zářily, ale kolem úst ani náznak úsměvu.
Kdesi uvnitř domu, dál v chodbě, se otevřely a zase zavřely dveře. Do pokoje vstoupila další žena. Bylo jí kolem padesáti nebo hodně přes čtyřicet. Buclatou tvář rámovaly velmi blonďaté vlasy. Na první pohled bylo vidět, jak je zazobaná. Baculaté ručky přímo zářily prsteny s pravými drahokamy. Dlouhé černé negližé sahalo až k zemi, doplněno rozhaleným krajkovým županem. Volné černé negližé bylo k její postavě milosrdné - ale ne dostatečně milosrdné. Měla nadváhu a nemohla to nijak skrýt. Vypadala jako členka sdružení rodičů a přátel školy, jako vedoucí skautek, pekařka koláčků nebo něčí matka. Stála ve dveřích a zírala na Phillipa.
Vykvíkla a rozběhla se k němu. Uskočila jsem jí z cesty dřív, než by se přese mne přehnala jako splašené stádo. Phillip se stihl jen zapřít, než se mu celou svou nezanedbatelnou vahou vrhla do náruče. Na okamžik jsem si myslela, že upadne na zem a ona s ním, ale narovnal se, napjal a udržel ji i sebe na nohou.
Náš silný Phillip, schopný uzvednout oběma rukama obtloustlou nymfomanku.
"To je Crystal," představil ji Harvey.
Crystal líbala Phillipa na hrudník, tlustýma mateřskýma ručkama se snažila vytáhnout mu tričko z kalhot, aby se mohla dotknout holé kůže. Byla jako rozpálené nadšené štěňátko.
Phillip se ji od toho snažil nepříliš úspěšně odradit. Věnoval mi dlouhý pohled. Vzpomněla jsem si, jak říkal, že přestal na večírky chodit. Byl tohle důvod? Crystal a jí podobné? Madge s ostrými nehty? Přiměla jsem ho, aby mě sem vzal, ale když jsem to udělala, tak jsem ho tím přiměla, aby sem vzal taky sebe.
Když nad tím přemýšlím, tak je to moje vina, že tady Phillip je. Sakra. Něco mu dlužím.
Jemně jsem tu ženu poplácala po tváři. Zamrkala na mě a já zauvažovala, jestli je krátkozraká. "Crystal," řekla jsem a věnovala jsem jí svůj nejdokonalejší andělský úsměv. "Crystal, nechci být hrubá, ale právě otlapkáváš mého přítele."
Poklesla jí čelist, vytřeštila na mě své světlé oči. "Přítele?" zakňučela. "Na večírku nikdo nemá přítele."
"Dobrá, ale já jsem tu nová. Ještě neznám pravidla. Ale tam, odkud jsem, není zvykem osahávat přítele jiné ženy. Aspoň počkej, až se obrátím zády, ano?"
Crystal se roztřásla brada. Do očí jí vyhrkly slzičky. Byla jsem jemná, téměř laskavá, a ona stejně začne plakat. Co tady dělá, mezi těmihle lidmi?
Přišla Madge, položila jí ruku kolem ramen a vedla Crystal pryč. Vydávala konejšivé zvuky a poplácávala ji po pažích zahalených v černém hedvábí.
"To bylo velmi bezcitné," prohlásila Rochelle a přesunula se ode mne k likérníku, který stál u jedné ze stěn.
Harvey také odešel, bez jediného ohlédnutí následoval Madge a Crystal.
Řekli byste, že jsem odkopla štěně. Phillip dlouze vydechl a posadil se na gauč. Sepjal ruce a nechal je svěšené mezi koleny. Usadila jsem se vedle něj a skasala si přitom sukni dolů přes nohy.
"Mám pocit, že tohle nezvládnu," zašeptal.
Dotkla jsem se jeho paže. Třásl se, bylo to neustálé chvění, které se mi vůbec nelíbilo. Netušila jsem, co ho to může stát, když sem dnes v noci půjde, ale začínala jsem chápat.
"Můžeme odejít," navrhla jsem.
Velmi pomalu se ke mně obrátil a zadíval se na mne. "Jak to myslíš?"
"Myslím tím, že můžeme odejít."
"Odešla bys teď, aniž bys našla jakékoli stopy, jen proto, že já mám problémy?"
"Řekněme, že se mi líbíš víc jako přespříliš sebevědomý donchuán. Když se chováš jako skutečný člověk, tak mě to mate. Můžeme odejít, pokud to nezvládáš."
Zhluboka se nadechl, pak vydechl, pak se otřásl jako pes, který vyleze z vody. "Zvládnu to. Když mám na výběr, tak to zvládnu."
Teď jsem byla na řadě já, abych se na něj upřeně zadívala. "Proč jsi předtím neměl na výběr?"
Uhnul pohledem. "Měl jsem prostě pocit, že tě sem musím vzít, když si to přeješ."
"Ne, ksakru, tohle jsi vůbec na mysli neměl." Dotkla jsem se jeho obličeje a přiměla ho, aby se na mne podíval. "Někdo ti přikázal, abys za mnou včera přišel, že? Nechtěl ses jen ptát po Jean-Claudovi…"
Oči měl rozšířené a pod prsty jsem cítila jeho tep. "Čeho se bojíš, Phillipe? Kdo ti dává rozkazy?"
"Anito, prosím… nemůžu…"
Nechala jsem ruku klesnout do klína. "Jaké máš rozkazy, Phillipe?"
Polkl a já sledovala pohyb svalů na jeho krku. "Mám tě tady chránit, to je všechno." Bylo vidět, jak mu tepe žíla pod zraněním na krku. Olízl si rty, ne svůdně, ale nervózně. Lže mi. Otázka zní, jak moc mi lže a v čem.
Slyšela jsem Madgin hlas z chodby, plný nadšené svůdnosti. Úžasná hostitelka. Přivedla do pokoje dva lidi. První byla žena s krátkými kaštanovými vlasy a příliš výraznými očními stíny, jako by měla na víčkách rozetřenou zelenou křídu. Druhý byl Edward, usměvavý, okouzlující, s rukou kolem Madgina nahého pasu. Když jí cosi šeptal, hluboce, hrdelně se zasmála.
Na okamžik jsem strnula. Bylo to tak neočekávané, že jsem prostě strnula. Kdyby vytáhl pistoli, tak mě mohl prostě zastřelit, zatímco jsem tam seděla s pokleslou čelistí. Co ten tady ksakru dělá?
Madge odvedla jeho i tu ženu k baru. Ohlédl se po mně přes její rameno a věnoval mi jemný úsměv, při němž zůstaly jeho modré oči prázdné jako oči panenky.
Věděla jsem, že mých čtyřiadvacet hodin ještě nevypršelo. Tím jsem si byla jistá. Edward se rozhodl poohlédnout se po Nikolaos. Sledoval nás? Poslechl si Phillipův vzkaz na mém záznamníku?
"Co se děje?" zeptal se Phillip.
"Co se děje?" opakovala jsem. "Přijímáš od někoho rozkazy, pravděpodobně od upíra…" A dokončila jsem v duchu pro sebe: A Smrt právě vtančil do dveří, aby si hrál na zrůdu, zatímco bude pátrat po Nikolaos. Existuje jen jediný důvod, proč Edward hledá konkrétního upíra. Chce ho zabít, pokud to dokáže.
Zabiják by se konečně mohl potkat s rovným soupeřem. Říkávala jsem si, že chci být u toho, až Edward konečně prohraje. Že chci vidět, jaká kořist bude pro Smrt příliš velkým souštem. Tu kořist jsem už viděla, a to hezky zblízka. Kdyby se Edward a Nikolaos setkali a ona měla jen stín podezření, že za tím stojím já… do hajzlu. Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!
Měla bych jí Edwarda vydat. Vyhrožoval mi a svou výhružku by splnil. Mučil by mě, aby získal informace. Co mu dlužím? Ale nemůžu to udělat, neudělám to. Člověk nikdy nevydá jiného člověka nestvůrám. Za žádných okolností.
Monica tohle pravidlo porušila a já jsem jí proto pohrdala. Myslím, že jsem pro Edwarda nejblíž tomu, co by se dalo nazvat opravdovým přítelem. Osoba, která ví, kdo a co jsi, a stejně jí na tobě záleží. Záleží mi na něm navzdory tomu nebo právě pro to, čím je. I když vím, že by mě zabil, kdyby to tak vyšlo? Ano, i tak. Nedává to moc smysl, když se na to díváte takhle. Ale nemůžu se zabývat Edwardovou morálkou. Jediná osoba, jíž se musím podívat v zrcadle do tváře, jsem já sama. Jediné morální dilema, které mohu řešit, je moje vlastní.
Sledovala jsem, jak se Edward pusinkuje s Madge. Hrál svou roli mnohem lépe než já. Taky je lepší lhář.
Neprozradím ho a Edward ví, že ho neprozradím. Svým způsobem mě také zná. Vsadil svůj život na moji čestnost, a to mě štve. Nenávidím, když mě někdo využívá. Moje ctnosti se mi teď těžce nevyplácely.
Ale možná, ač ještě nevím jak, bych mohla Edwarda využít stejně, jako on využívá mne. Snad bych mohla využít jeho bezectnosti stejně, jako on teď využívá mojí cti.
V tom vidím jisté možnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama