Provinilé slasti - 26. kapitola

31. října 2018 v 20:07 | fitymi |  Anita Blake (1): Provinilé slasti - Laurell K. Hamilton
26. kapitola
Hnědovlasá žena a Edward přešli ke gauči a hnědovláska se usadila Phillipovi na klíně. Zachichotala se a ovinula mu paže kolem krku, lehce přitom pohupovala nohama. Rukama nezabloudila níž a nesnažila se ho svléknout. Večer se zlepšoval. Edward svou společnici následoval jako světlovlasý stín. V ruce měl drink a na tváři vhodně neškodný úsměv.
Kdybych ho neznala, nikdy bych při pohledu na něj neřekla: tohle je nebezpečný muž. Chameleon Edward. Usadil se na opěrce gauče za hnědovlásčinými zády, jednou rukou ji hladil po rameni.
"Anito, tohle je Darlene," představil ji Phillip.
Pokývla jsem. Znovu se zachichotala a kopla drobnýma nožkama.
"Tohle je Teddy. Není rozkošný?" Teddy? Rozkošný? Dokázala jsem se usmát. Edward ji políbil na krk.
Dokázala se tulit k jeho hrudi a zároveň se vrtět Phillipovi na klíně. Skvělá souhra pohybů.
"Nech mě ochutnat." Darlene si skousla spodní ret a pak ho pomalu pustila.
Phillipovi se zachvěl dech, když šeptl: "Dobře."
Měla jsem dojem, že se mi to nebude líbit.
Darlene vzala jeho paži do dlaní a zvedla ji ke rtům. Vtiskla mu lehký polibek na jednu z jizev, pak přehodila nohy na zem a sklouzla mezi jeho kolena, až mu klečela u nohou, aniž pustila jeho paži. Nařasená sukně šatů se jí vyhrnula až k pasu, zachytila se mu na stehnech. Darlene měla kalhotky z červené krajky a stejné podvazky. Skvělá souhra barev.
Phillipův výraz zmalátněl. Díval se na Darlene, jak si přitahuje jeho paži ke rtům. Růžovým jazýčkem mu přejela po kůži, rychle, měkce, vlhce, krátce.
Krátce vzhlédla k Phillipovi, oči měla tmavé a rozšířené. Určitě se jí líbilo, co viděla, protože začala jednu po druhé olizovat jizvy, jemně, jako kočka ulizující smetanu. Nespouštěla oči z jeho obličeje.
Phillip se otřásl, zachvěl. Zavřel oči, zvrátil hlavu dozadu a opřel si ji o gauč. Darlene mu sklouzla rukama na břicho. Sevřela síťovinu a zatáhla. Tričko vyklouzlo z kalhot a její dlaně se dotkly jeho odhalené hrudi.
Trhl sebou, oči široce otevřené. Chytil ji za zápěstí. Zavrtěl hlavou. "Ne. Ne." Hlas měl chraptivý, příliš hluboký.
"Chceš, abych přestala?" zeptala se Darlene. Oči měla téměř zavřené, dýchala zhluboka, rty plné, čekající.
Phillip se snažil mluvit, a zároveň se snažil, aby to dávalo smysl. "Jestli uděláme tohle… Anita zůstane sama. Buďme féroví. Je to její první večírek."
Darlene se na mě podívala, možná vlastně poprvé. "S takovými jizvami?"
"Jizvy jsou od skutečného útoku. To já jsem ji přemluvil, aby šla na večírek." Vytáhl si její ruce zpod trička. "Nemůžu ji nechat samotnou." Zdálo se, že znovu dokáže zaostřit. "Nezná pravidla."
Darlene si opřela hlavu o jeho stehno. "Phillipe, prosím. Stýskalo se mi po tobě."
"Víš, co by jí udělali."
"Teddy ji ochrání. On pravidla zná."
"Byl jsi na jiných večírcích?" zeptala jsem se.
"Ano," odtušil Edward. Několik vteřin opětoval můj pohled, zatímco jsem se snažila představit si ho na jiných večírcích. Tak takhle získává informace o světě upírů - přes zrůdy.
"Ne," řekl Phillip. Vstal a zvedl Darlene na nohy, aniž pustil její předloktí. "Ne," zopakoval a jeho hlas zněl pevně, sebejistě. Pustil ji a natáhl ruku ke mně. Chopila jsem se jí. Co jiného jsem měla dělat?
Jeho dlaň byla hřejivá a zpocená. Vyšel z pokoje a já musela napůl běžet na vysokých podpatcích, abych stačila své vlastní ruce.
Vedl mě chodbou ke koupelně a vešli jsme dovnitř. Zamkl za námi dveře a opřel se o ně, oči měl zavřené, na tváři kapky potu. Odtáhla jsem od něj ruku a on mi nebránil.
Rozhlédla jsem se po nějakém vhodném místě k sezení a nakonec jsem se rozhodla usadit se na okraji vany. Nebylo to pohodlné, ale vypadalo to jako menší ze dvou zel. Phillip zhluboka dýchal a nakonec se obrátil k umyvadlu. Pustil prudký proud vody, namočil si ruce a znovu a znovu si chrstal vodu do obličeje, až tam stál celý promáčený. Kapky mu uvázly na řasách a ve vlasech. Zamrkal na sebe do zrcadla nad umyvadlem. Vypadal vyplašeně, oči rozšířené.
Voda mu stékala po krku a hrudi. Vstala jsem a podala mu z držáku osušku. Nereagoval. Utírala jsem mu hrudník cípem měkkého voňavého ručníku.
Konečně si ručník vzal sám a dosušil se. Vlasy kolem obličeje měl tmavé a mokré. Nedaly se vysušit. "Dokázal jsem to," prohlásil.
"Ano, dokázal jsi to."
"Málem jsem jí to dovolil."
"Ale nakonec jsi jí to nedovolil, Phillipe. A to se počítá."
Rychle přikývl, pohazoval přitom hlavou. "Předpokládám, že ano." Vypadal pořád poněkud bez dechu.
"Měli bychom se vrátit."
Znovu přikývl. Ale zůstal stát na místě. Dýchal zhluboka, jako by neměl dostatek kyslíku.
"Phillipe, není ti nic?" Byla to hloupá otázka, ale nenapadalo mě nic jiného, co bych mohla říct.
Přikývl. Mistr plynulé konverzace.
"Chceš odejít?" zeptala jsem se.
Podíval se na mne. "To už je podruhé, co jsi mi to nabídla. Proč?"
"Proč co?"
"Proč mi nabízíš možnost, jak se vyvázat ze slibu, který jsem ti dal?"
Pokrčila jsem rameny a třela si dlaněmi paže. "Protože… protože vypadáš, že se nějakým způsobem trápíš. Protože jsi závislák, který se svým způsobem snaží odvykat, a já ti to nechci zkazit."
"To je velmi… zdvořilá nabídka." Slovo "zdvořilá" vyřkl tak, jako by na něj nebyl zvyklý.
"Chceš odejít?"
"Ano," odtušil. "Ale nemůžeme."
"To už jsi říkal. Proč ne?"
"Já nemůžu, Anito, já ne."
"Ale ano, můžeš. Od koho přijímáš rozkazy, Phillipe? Řekni mi to. Co se tady děje?" Stála jsem tak, že jsem se ho téměř dotýkala, každé slovo jsem vyrazila na úrovni jeho hrudi, vzhlížela jsem k jeho tváři. Vždycky je těžké být drsný, když se musíte zaklonit, abyste někomu viděli do očí. Ale já jsem malá celý život a cvičení dělá mistra.
Objal mě kolem ramen. Odtáhla jsem se od něj, ale jeho ruce zůstaly spojené za mými zády. "Phillipe, nech toho."
Dlaně jsem mu položila na hruď, abych mu zabránila se ke mně přitisknout. Tričko měl mokré a studené. Srdce prudce tlouklo. Ztěžka jsem polkla a řekla: "Máš zmáčené tričko."
Pustil mě tak prudce, až jsem se zapotácela. Přetáhl si síťovinu přes hlavu jediným plynulým pohybem. Samozřejmě, že ve svlékání měl značnou praxi. Bez těch jizev by to byl tak pěkný hrudník.
Udělal krok směrem ke mně. "Zůstaň, kde jsi," zarazila jsem ho. "Co ta náhlá změna nálady?"
"Líbíš se mi. Copak to nestačí?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, nestačí."
Upustil tričko na podlahu. Dívala jsem, se jak padá, jako by to bylo důležité. Dva kroky a Phillip byl u mě. Koupelny jsou tak malé… Udělala jsem jedinou věc, která mě napadla - ustoupila jsem až do vany. Nepříliš důstojně na vysokých podpatcích, ale aspoň jsem nebyla přitisknutá k Phillipovi. Cokoli bylo lepší.
"Někdo nás pozoruje," řekl tiše.
Ohlédla jsem se, pomalu, jako ve špatném hororovém filmu. Za průsvitnými záclonami se snášel soumrak a z houstnoucí tmy hleděla něčí tvář. Byl to Harvey, pán v kůži. Okna byla příliš vysoko na to, aby stál na zemi. Stojí na nějaké bedně? Nebo tady možná mají pod všemi okny parapet, aby člověk mohl zhlédnout představení.
Dovolila jsem Phillipovi, aby mi pomohl ven z vany. "Mohl nás slyšet?" šeptla jsem.
Phillip zavrtěl hlavou. Rukama mi znovu klouzal po zádech. "Máme být milenci. Chceš snad, aby tomu Harvey přestal věřit?"
"To je vydírání."
Usmál se na mě, zářivě, slibně, sexy. Stáhl se mi žaludek. Phillip se ke mně sklonil a já se nebránila. Polibek splňoval vše, co bylo přislíbeno. Plné hebké rty, dotek kůže, rozpálený stisk. Sevření Phillipových rukou za mými zády zesílilo, jeho prsty se probíraly mými svaly podél páteře, dokud jsem se neuvolnila.
Políbil mě na ušní lalůček, jeho dech hřál. Jazykem kmitl podél mojí čelisti. Rty našel mou krční tepnu, přejížděl po ní jazykem, jako by měl splynout s mou kůží. Zavadil zuby o tepající cévu. Pevně stiskl čelisti. Bolest…
Odstrčila jsem ho dozadu, pryč od sebe. "Sakra! Tys mě kousnul!"
Měl zamlžený, nezaostřený pohled. Na spodním rtu mu ulpěla karmínová kapka.
Sáhla jsem si na krk a na ruce mi zůstala krev. "K čertu s tebou!"
Olízl si mou krev ze rtů. "Myslím, že Harvey tomuhle divadýlku uvěřil. Teď jsi označená. Máš důkaz toho, co jsi a proč jsi přišla." Zhluboka, roztřeseně se nadechl. "Dnes v noci se tě už nebudu muset dotknout. Dohlédnu, aby to taky nedělal nikdo jiný. Přísahám."
Rána na krku tepala. On mě normálně kousnul! "Víš, kolik bacilů má člověk v puse?"
Usmál se na mě, pořád poněkud nezaostřeně. "Ne."
Odstrčila jsem ho z cesty a cákla si vodu na ranku. Vypadala přesně jako to, čím byla - stopa po lidských zubech. Nebyl to dokonalý vzorek chrupu, ale blížil se tomu. "Čert tě vem!"
"Musíme jít ven, abys mohla pátrat po stopách." Sebral tričko ze země a stál tam, držel ho ve svěšené ruce. Odhalená opálená hruď, kožené kalhoty, rty prokrvené, jako by něco sál. Mě. "Vypadáš jako reklama Gigolo k pronajmutí," řekla jsem mu.
Pokrčil rameny. "Jsi připravena jít ven?"
Pořád jsem se dotýkala rány. Snažila jsem se být naštvaná, ale nedařilo se mi to. Byla jsem vyděšená. Měla jsem strach z Phillipa a z toho, čím je - nebo čím není. Nečekala jsem to. Mluvil pravdu? Jsem opravdu po zbytek noci v bezpečí? Nebo prostě jen chtěl vědět, jak chutnám?
Otevřel dveře a počkal na mě. Vyšla jsem ven. Když jsme kráčeli zpátky k obývacímu pokoji, uvědomila jsem si, že Phillip odvedl pozornost od mé otázky. Pro koho pracuje? Pořád nemám tušení.
Je pěkně trapný, že kdykoli si Phillip sundá tričko, tak si můj zdravý rozum dá pauzu. Ale s tím je konec. Od zjizveného Phillipa to byl první a poslední polibek. Odteď zůstanu lovkyní upírů, drsnou jako rašple, a nenechám se rozptylovat vlnícími se svaly nebo hezkýma očima.
Dotkla jsem se kousnutí na krku. Bolelo to. Dost bylo hraní na hodnou tetičku. Jestli se ke mně Phillip ještě jednou přiblíží, tak mu vážně ublížím. Jenomže, jak znám Phillipa, jemu by se to nejspíš líbilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama