Noční lovci - 12. kapitola

13. listopadu 2018 v 19:27 | fitymi |  Noční lovci - Na půl cesty do hrobu (Jeaniene Frost)
12. kapitola
Cestou do jeskyně jsme zastavili jen jednou. Bones zavolal někomu ze svého mobilu a pak zastavil na kraji silnice vinoucí se poblíž temného lesa. Ani ne po pěti minutách u nás zastavilo auto. "Nazdárek, kámo!" zvolal Ted. "Rychlý jako vždy, kamaráde," pozdravil ho Bones a vystoupil z auta. Obešel korbu a já zaslechla, jak z ní zvedá motorku, kterou předtím zakryl Stephaniino tělo. Zatížil ji motorkou, aby nám někde nevypadla. Zůstala jsem sedět, neměla jsem náladu na řečičky. "Copak tam pro mé máš?" zeptal se Ted a přátelsky na mě přes Bonesovo rameno kývl. "Večeři pro kteréhokoli ghúla, co mu chceš udělat radost, ale ať si po sobě pořádně uklidí. Nechci, aby se někde objevila její ruka," odpověděl Bones. Žaludek mi ztěžkl. Bože, on mluvil o tom, že se zbaví těla! Myslela jsem, že ji pohřbíme. Ani mě nenapadlo, že bychom ji měli předhodit ghúlům. Ted mé obavy nijak nesdílel.

"Máš to mít, kámo. Měl bych je před něčím varovat?" "Jo." Bones mu podal náklad a Ted ho hodil k sobě na vůz. "Ať si na kulce nevylomí zuby." To mi stačilo. Otevřela jsem dveře pick-upu právě včas. Všechny události dnešního večera se na mě v jeden okamžik navalily a žaludek se mi zvedl. "Je v pořádku?" slyšela jsem Teda, když jsem se rozkašlala a snažila se popadnout dech. Bones si povzdechl. "Bude. Musíme zmizet, příteli můj. Díky." "Jasná věc, kámo. Pro tebe cokoli kdykoli." Bones nastoupil a já na své straně zavřela dveře. Ted nastartoval, na chvíli nás oslnila světla jeho auta a pak byl pryč.
Bones sáhl do bundy a podal mi placatku. "Whisky. Ne tvoje oblíbená, ale je to jediné, co teď mám." Převzala jsem od něj láhev a pila, dokud nic nezbylo. Horkost alkoholu začala pomalu rozpouštět led uvnitř mého těla. "Lepší?" "Jo." Můj hlas po alkoholu skřípal, ale přesto mi to pomohlo. Otupující šok zmizel a mně se v hlavě začaly rojit otázky. "A dost tajností, Bonesi. Kdo je Hennessey a co má společného s vyšinutou ostrostřelkyní z přednášek fyziky?" Bones se na mě podíval úkosem, protože řídil. "Fyziky? Znáš ji ze školy?" "Myslím, že bys nejdřív měl odpovědět na moji otázku, protože mě dneska málem zastřelili," odsekla jsem. "Kotě, odpovím ti, neboj se, ale prosím, řekni mi, jak jste se potkaly a co se dneska stalo." Stiskla jsem čelisti. "Jak jsem řekla, chodila se mnou na fyziku. Od prvního dne na mě čekala po hodině. Když přednášku nestihla, ptala se mě, co jsme probírali, a podobně. A pak mluvila jen o sobě. Nedůležité vtipné věci třeba o klucích, se kterými si vyšla, nebo cokoli jiného. Připadala mi přátelská a milá. Pak se zeptala na mě a já jí pověděla pravdu. Že jsem právě přešla z městské vysoké, nikoho tu neznám a pocházím z malého městečka. Ta mrcha si mě testovala!" vybuchla jsem. "Dneska mi řekla, že hledá někoho, kdo může snadno zmizet, a já si hned nato málem připíchla na zadek velký červený terč!" "Co se dneska stalo?" pobídl mě. "Och, nejenže vyzvídala o tom, odkud pocházím." Vypověděla jsem mu o jejím pozvání, pak o celé šaškárně s oblékáním a skončila jsem slovy: "A potom na mé vytáhla tu pistoli." "Zminila přitom jména?" V hlavě jsem si přehrála celý rozhovor. "Ne. Řekla něco o placení nájmu, a že se budu jejímu pánovi líbit. Pak že jsou všechny vysoko školačky pitomé a měla by se nahrát na pásku… Ale žádná jména nezmínila."
Bones nic neříkal. Čekala jsem a poťukávala si prstem na stehno. "Co to má společného s Hennesseym? Řekl jsi, že jsi v tom bytě cítil jeho i další upíry. Myslíš, že po tom večeru zjistil, kdo jsem? Že chtěl dokončit, co tehdy začal?" "Ne," odpověděl okamžitě. "Řekla jsi, že tě měla v merku celý týden. Pokud Hennessey zjistil, kdo jsi, věř mi, nenechal by tě takhle dlouho čekat. Přišel by přímo za tebou hned, jak by zjistil tvoje jméno. A podal by si jak tebe, tak kohokoli, kdo by měl tu smůlu, že by byl v tu chvíli ve tvé blízkosti. To proto jsem se zeptal, čeho ses dotýkala, a pak všechno v tom bytě utřel. Jakkoli pochybuju, že máš ve složce otisk prstu, nechci, aby po tobě zůstaly stopy, kvůli kterým by tě mohl vypátrat." "Ale když to nemá nic společného s minulým víkendem, proč by se s ním Stephanie spřáhla a pokusila se mě unést? To nedává smysl!" Zamyšleně přikývl. "Probereme to uvnitř. A zatímco budeme mluvit, projdu si její věci." Odhodlané jsem ho následovala do jeskyně. Rozhodně odtud neodejde, aniž by mi všechno vysvětlil. Hennessey se ke mně možná zachoval jako jakýkoli jiný hnusák, ale určitě v tom bylo něco víc. Neodejdu, dokud nezjistím, co to je. Šli jsme s Bonesem úzkou průrvou až dozadu, kde si v části s vysokým a klenutým stropem zařídil bydlení. Vysypal obsah pytle na zem. Posadila jsem se na gauč a dívala se, jak nejdřív sáhl po Stephaniině notebooku. "slyšela jsi někdy o Benningtonském trojúhelníku?" zeptal se a zapnul počítač. Zamračila jsem se. "Ne, slyšela jsem jen o Bermudském." Prsty mu létaly po klávesnici. Páni, ten je měl ale mrštné. Po vteřině si znechuceně odfrkl. "Ta zatracená holka se ani neobtěžovala zaheslovat si soubory. Dokonalý příklad naprosté arogance, ale tahle se nám aspoň hodí. Podívej, tady jsi, kotě. Pod 'potenciálními'. Měla bys být polichocena. Jsi první na seznamu." Mrkla jsem mu přes rameno a spatřila. Cathy - zrzka dvacet dva let'. Pod tím byla další jména se stejně stručným popisem.
"Děláš si ze mě srandu? Kdo jsou ty další holky? A potenciální k čemu?" Prsty mu v jediné rychlé šmouze létaly po klávesnici a pak se ke mně s úsměvem obrátil. "No, kohopak to tu máme. Charlie a klub Plamen na Čtyřicáté druhé ulici. To je kontakt. Ta blbka si zapsala skutečný název a nejen kód." "Bonesi!" Ostrý tón mého hlasu ho přinutil zvednout oči od laptopu a podívat se nu mě. "Benningtonský trojúhelník je název oblasti v Maine, kde v padesátých letech beze stopy zmizelo několik lidi. Dodnes o nich nejsou zprávy. Před několika lety se totéž stalo v Mexiku. Zmizela dcera mého přítele. Jeji ostatky byly několik měsíců poté nalezeny v poušti. A těmi ostatky myslím jen několik malých kousků těla. Identifikovali ji pomoci zubních záznamů. Pitva zjistila, že po únosu žila ještě několik měsíců, než ji zavraždili. A když jsem zapátral víc, zjistil jsem, že její osud nebyl zas tak neobvyklý." "Co tím myslíš" Bones se opřel o gauč. "V městech v mexickém pohraničí zmizely v té době stovky žen. Dodnes se netuší, kdo to udělal. A pak, několik let zpátky, začaly mladé ženy mizet i v oblasti Velkých jezer. A nedávno se totéž začalo dít tady v Ohiu. Většina z těch žen byly holky na útěku z domova, prostitutky, feťačky, nebo úplně obyčejná děvčata, která jednoduše beze stopy zmizela. Protože ale většina z nich žila na okraji společnosti, média se o to nijak zvlášť nezajímala. Myslím, že v tom má Hennessey prsty. Proto jsem sem přijel. Pohyboval se kolem všech tří oblasti, kde ženy mizely." "myslíš, že to má na svědomí Hennessey?" Počet těch žen mě šokoval. "Ani kdyby chtěl, tolik žen by vypit nedokázal. Co je zač? Nemrtvý Ted Bundy?"


5 Sériový vrah, má na svědomí desítky žen, vraždil v 70. letech (pozn. překl).
"No, myslím, že musí stát v pozadí, o tom není pochyb, ale není to klasický sériový vrah," řekl Bones přesvědčeně. "Sérioví vrazi skrývají motivy. Z těch kousků skládačky, které jsem během let nasbíral, mi vyšlo, že si ty lidi nemusí nechávat pro sebe. Myslím, že s nimi obchoduje." Málem jsem se zeptala, jaké obchody mysli, ale pak jsem si vzpomněla, co minulý víkend řekl Bones Sergiovi. Věděl jsem, že by sis nenechat ujit hezkou holku… Podle toho, co jsem slyšel, jsi jeho nejlepší zákazník… Vyschlo ti konto, že si musíš večeři lovit místo toho, aby sis ji objednal? A co mi řekla Stephanie. Jen si vydělávám na nájem a ty, drahoušku, jsi přesně ten typ, jaký má můj pán rád… Vysokoškolačky, vy jste všechny stejné. "Myslíš, že si otevřel donáškovou službu," vydechla jsem. "Dováži upírům jídlo až do domu! Můj bože, Bonesi, jak mu to může procházet?" "Hennessey si v Maine a Mexiku moc pozor nedával, ale poučil se. Teď si vybírá ženy, které nikdo nebude postrádat. A pokud by se na ně někdo přece jen ptal, Hennessey pošle upíry, aby se postarali o to, že je nebudou pohřešovat. Pamatuješ si ty dívky, o kterých ti řekl Winston? On se nemýlil, zlato, všechny jsou mrtvé. Chtěl jsem si jen potvrdit, že zmizelo víc dívek, než kolik se oficiálně pohřešuje, proto jsem tě poslal za Winstonem. Duch ví, kdo zemřel, i kdyby to netušily rodiny dívek. Zajel jsem za nimi. Všem upíři vsugerovali, že si jejich dcery odjely vybudovat kariéru hereček, jak ti ta jedna rodina řekla, nebo že sbalily batoh a vyrazily na výlet po Evropě, nebo že se nastěhovaly k příteli. Může to být cokoli. Dostali nařízeno, aby se po nich nesháněli. A jen upír má takovou moc. Hennessey později poslal svoje lidi, aby pro něj sehnali víc žen. Na vysokých. Na ulicích. V barech, klubech, zadních uličkách. Jak mu to může procházet? Podívala ses někdy doopravdy na krabice od mléka, jak se tam občas objeví fotka pohřešované osoby? Lidé mizí každý den. Policie? Zločiny se dějí i mezi bohatými, slavnými a mocnými. Zmizení chudáka z ulice ale strčí do zadního regálu. A o ostatních nevědí. Co se světa nemrtvých týče, Hennessey zakryl všechny stopy. Existuje jen podezření, ne důkaz."
Ted' když jsem věděla, co se v mém státě děje, mi to, co udělala Stephanie, začalo dávat konečně smysl. Ona totiž měla etiku krokodýla. Obrovský kampus plný stovek a stovek lidí pro ni byl bufet, kde můžete sníst, co se do vás vejde. Jen ona nebyla ten, kdo jí. Ne, ona pouze naplňovala Hennesseymu ledničku. A já, se žádným zázemím, jsem byla dokonalá kořist. Se mnou Stephanie uhodila hřebík na hlavičku. Mohla jsem snadno zmizet, možná by se po mně několik lidí poptalo, ale vše by šlo přesně podle jejich plánu. Až na to, že s jednou věcí nepočítala. "Jak dlouho jsi měl podezření? Řekl jsi, že po Hennesseym jdeš už jedenáct let. To jsi celou dobu věděl, co dělá?" "Ne. Jen poslední dva roky, kdy se ke mně dostaly určité informace. Nediv se mi, nejdřív jsem netušil, po kom nebo po čem jdu. Vyslechl jsem několik tuctů lidí, než jsem vypátral jen útržky toho, co se děje. A po několika dalších tuctech vyslechnutých jsem dostal jméno toho, kdo by za tím mohl stát. Jak jsem řekl, zametal po sobě stopy. Pak jsem šel po jedincích z jeho klanu, kteří měli určitou cenu. Jeden z nich byl například Sergio. Roky jsem ho takhle připravoval o lidi, ale jen o ty, na jejichž hlavu byla vypsaná odměna. Tím pádem Hennessey netušil, že jdu po něm. Myslel si, že jen plním zakázky. Jenže teď už ví, že ho chci dostat a proč to chci. A stejně tak to ví každý, kdo je v tom zapletený, protože v tomhle nejede sám." Chvíli jsem informace zpracovávala. "Takže i kdybys Hennesseyho dostal, stejně to neskončí. Jeho partneři navážou tam, kde on skončil. Nemáš tušení, kdo by to mohl být?" "Několikrát jsem se dostal hodně blízko k tomu, abych to zjistil, ale… nu. Občas se objeví jiné věci." "Jako co?" "Jako například ty. Kdybych nevěděl, co vím, přísahal bych, že jsi jeden z Hennesseyho lidi. Máš neuvěřitelně špatný zvyk zabíjet lidi, než z nich dostanu informace. Pamatuješ si Devona, toho maníka, kterého jsi probodla tu noc, kdy jsme se potkali? Šel jsem po něm půl roku. Byl Hennesseyho účetní, věděl o něm všechno, ale tys mu napíchla srdce na stříbro, než bych řekl švec. Napadlo mě, že Hennesseymu došlo, že jsem mu začal dýchat na záda, a poslal tě, abys Devona umlčela. A další večer jsi přišla za mnou. Proč si myslíš, že jsem se tě ptal, pro koho pracuješ? A dnes…" "Nechtěla jsem ji zabit!" vykřikla jsem a v duchu si nadávala. Jaké informace Stephanie měla? To už se nikdy nedozvíme. Bones vstal a mluvil na mě, zatímco mizel za jedním z výklenků jeskyně. "Věř mi, zlato, vím to. Nezabila bys žádného člověka, pokud by to nebyla nehoda nebo by neměl odznak Sloužím upírům. Netušila jsi, že je Stephanie zapletená do něčeho takového. A podle toho, jak ten pokoj vypadal, bylo jasné, že jste se musely o zbraň přetahovat, když vystřelila. Nejspíš ji svírala hodně pevně. Podle jejího pachu bych řekl, že byla nacpaná k prasknutí upírskou krví. Dodá člověku nadpřirozenou sílu, a tu potřebovala vzhledem k tomu, co měla za práci." To by vysvětlovalo, proč měla ve svém drobném ženském těle sílu jako fotbalový obránce. Naprosto jsem ji podcenila. "Proč jsi mi to všechno neřekl dřív? Trénoval jsi mě na boj a pak jsi mě chtěl ze skutečné bitvy vynechat." Odpověděl mi stále ještě mimo dohled. "Nepřál jsem si tě do toho zatahovat. Nezlob se na mě, nehodlal jsem dopustit, abys dál riskovala život tím, že bys se mnou lovila upíry. Tys to ale chtěla, a tak jsem tě trénoval, aby ses v tom zlepšila. Ne že bys mě poslechla, kdybych ti řekl, abys šla domů, že? Hennessey a jeho lidi jsou jiní. Tvoje účast v tomhle plánu měla skončit, poté co jsme dostali Sergia, ale ta spolužačka mi zkřížila plány. Měla by sis blahopřát, žes ji zabila. Ti další 'potenciální' by ti za to jistojistě poděkovali, kdyby věděli, co pro ně přichystala." "Chtěl jsi mě z toho vynechat pouze proto, abych byla v bezpečí, nebo jsi k tomu měl ještě nějaký důvod, o kterém nevím?" Chvíli se ozýval jen zvuk tekoucí vody. "Ne, existuje ještě jeden důvod, o kterém nevíš. Nechtěl jsem ti dávat další záminku, abys nenáviděla upíry. Ne že by ses k tomu už nepřikláněla. Máš tendence soudit lidi spíš podle toho, co jsou, než aby sis o nich udělala obrázek podle toho, co dělají, i když jim srdce nebije." Na vteřinu jsem byla zticha, protože jsem na to neměla odpověď. Tedy, ne pravdivou.
"Měl bys něco vědět, Bonesi. Když jsme uzavírali dohodu, lhala jsem ti. Chtěla jsem tě při první příležitosti zabít." Zaslechla jsem suché uchechtnutí. "To mi už tehdy bylo jasné, zlato." "A co se Hennesseyho týče… chci ti pomoct. Musím ti pomoct. Můj bože, málem se ze mě stala jedna z těch holek, co o nich už nikdo nikdy neslyšel! Vím, že je to nebezpečné, ale pokud zjistíš, kde se klub Plamen nachází, a vydáš se tam, chci jít s tebou. Musíme Hennesseyho zastavit." Bones neodpověděl. "Myslím to vážně," naléhala jsem. "No tak, jsem dokonalý vlk v rouše beránčím! Vážně, znáš jinou holku s poloviční krví, která se na to hodí? Z tohohle mě nevynecháš!" "To vidím. Na." Podal mi láhev vody a hadřík, posadil se vedle mě a pak mi podal i jedno z triček. "Máš vpředu na šatech krev. Jestli takhle přijedeš domů, tvoji matku vyděsí, že tě zranili." Shlédla jsem na šaty. Na břiše jsem měla velkou zaschlou skvrnu od Stephaniiny krve. I když už jsem se přenesla přes to, že jsem ji zabila, dle svých starých zvyklostí jsem si strhla blůzu a začala si mokrým hadříkem utírat krev z kůže. Poté co jsem setřela poslední stopy, ucítila jsem na sobě jeho pohled. Když jsem vzhlédla, upřeně mě pozoroval a jeho oči zeleně zářily. "Hej!" O několik centimetrů jsem si od něj odsedla. "Večeře se nepodává. Kvůli mojí krvi nemusíš tak svítit." "Myslíš, že tvoje krev má něco společného s tím, že se na tebe teď dívám?" Hlas měl podivně zabarvený, ztěžklý nevyslovenými přáními. Snažila jsem se nedat najevo žádnou reakci, ale srdce se mi rozbušilo, a ne ze strachu. "Zelené oči, prodloužené tesáky… řekla bych, že to tě usvědčuje." "Vskutku?" Posadil se a postavil láhev na stranu. "Zdá se, že jsem zapomněl zmínit, co ještě může u upíra vyvolat tuhle reakci, ale napovím ti - krev to není."
Och. Vydechla jsem. "Když vezmeme v úvahu minulý víkend, nemám nic, co bys už předtím neviděl. A pochybuju, že se právě teď nemůžeš ovládnout touhou jen proto, že mě vidíš v podprsence." "Kotě, podívej se na mě," řekl jemně. Mrkla jsem. "Dívám se." "Ne, nedíváš." Poposedl si blíž a jeho oči se ještě víc rozzářily zeleným světlem. "Díváš se skrz mě, jako bych tu ani nebyl. Díváš se na mě… a nevidíš muže. Vidíš upíra, a kvůli lomu ve mně vidíš něco míň. Jedna z mála výjimek byla právě minulý víkend. Držel jsem tě a libal. Viděl jsem, jak ti oči zářily touhou, a tehdy poprvé jsem věděl, že mě skutečně vidíš takového, jaký jsem. Nejen skořápku se srdcem, které už dávno přestalo bít. Chci, aby ses tak na mě znovu podívala. Teď, kdy se nemůžeš vymlouvat na drogy. Chci tě." Když to říkal, na rtech mu pohrával lehký úsměv. "Chtěl jsem tě od chvíle, kdy jsem tě potkal. A pokud si myslíš, že když tu vedle mě sedíš jen v podprsence, netoužím po tobě, velmi se mýlíš. Jen nikdy nikam nechodím bez pozvání." Na několik okamžiků jsem naprosto oněměla. Dnes večer se toho stalo tolik, že to měl můj mozek problém zpracovat. Podívala jsem se na Bonese a jako by mi z očí spadly klapky, protože jsem ho najednou viděla. Spatřila jsem ostré lícní kosti, tmavě hnědé oči rámované smaragdově zelenou, plné rty, rovný nos, tvrdou čelist. Zářivá pokožka těsně obepínala jeho rysy. Měl elegantní ruce s dlouhými prsty. Můj bože, byl to nádherný muž. Nepopsatelně nádherný muž. A když jsem si to konečně přiznala, nedokázala jsem z něj spustit oči. "Polib mě." Slova ze mě vylétla bez přemýšlení a já si uvědomila, že jsem je potají chtěla říct už dávno. Bones se ke mně naklonil a jeho rty se jemně dotkly mých. Dal mi příležitost změnit názor a odstrčit ho, ale neudělala jsem to. Rukama jsem ho objala kolem krku a přitáhla si ho blíž. Jazykem mi olizoval rty, dokud jsem je neotevřela. Chviličku si jeho jazyk pohrával s mým, než se vrátil zpět. Pak se opět laškovně otřel o můj a zase se vrátil, a tak znovu a znovu.
Jemně mě tak přemlouval a pobízel. Nakonec jsem mu to jazykem oplatila, cítila jsem, jak kolem sebe oba tančí a byl to neuvěřitelně úžasný pocit. Zasténala jsem, nemohla jsem si pomoct. Ani dotek jeho ostrých řezáků mi nevadil. Jemu očividně také nepřekážely, protože mě líbal se stejnou vášní jako minulý víkend. Vnímala jsem ho všemi smysly. Jednu ruku jsem stáhla z jeho krku a sjela ke košili. Rozepínala jsem knoflíky jeden po druhém. Když se rozevřela, dlaněmi jsem hladila odhalenou pokožku, a dobrý bože, na dotek byla stejně úchvatná jako na pohled. Košile spadla na zem. Celou dobu mě líbal, až mi téměř došel dech. Mé ruce samy přejížděly přes jeho hruď na záda, prsty jsem laskala každou prohlubeň i sval. Jeho pokožka vibrovala mocí, jako by se pod ní skrýval blesk toužící se osvobodit. Bones při doteku mých rukou hluboce zavrčel a přitiskl se ke mně, až se naše těla dotýkala po celé délce. Jeho rty mi sjely po krku, až narazily na místečko, pod nímž silně pulzoval tep. Vsál ho do úst, jazykem a rty si pohrával s mou tepnou. Byla to nejnebezpečnější pozice, jakou kdy můžete upírovi dovolit, ale já se nebála. Místo toho mě ten pocit, že saje z mého krku, neuvěřitelně vzrušil. Projížděly mnou vlny horka a já se zachvěla. Jeho rty se vrátily k mému uchu. Olízl mi ho, než zašeptal: "Tak moc tě chci. Řekni, že mě taky chceš. Řekni ano." Popřít, že ho chci, by byla jasná lež. Zpátky mě držela jediná věc, a to vzpomínka na Dannyho. "Bonesi… mně… předtím se mi to nelíbilo. Myslím… myslím, že je se mnou něco špatně." "Nic s tebou není špatně. A pokud změníš názor nebo řekneš, ať přestanu, je jedno kdy, tak poslechnu. Mně můžeš věřit, koťátko. Řekni ano. Řekni ano." Bones překryl svými rty mé a pak mě začal líbat s takovou touhou, až jsem se pod ním prohnula. Jeho paže mě držely a já se odtáhla na tak dlouho, abych mohla říct jediné slovo. "Ano…" Jeden polibek ani neskončil a políbil mě znovu, zvedl mě a odnesl do ložnice. Matrace se pod naší vahou prohnula, když mě na ni položil. Jediným pohybem mi rozepnul podprsenku, odhodil ji stranou a pak vzal do dlaní má ňadra. Pak mi rty obemkl bradavku a sál. Mezi nohama se mi sevřelo touhou. Jemně mi stiskl druhé ňadro a promnul bradavku mezi prsty. Prohnula jsem záda a ruku mu zabořila do vlasů. Ten pocit byl příliš silný - sání jeho rtů, lehounce škrábající zuby. Vše bylo tak intenzivní, až jsem si myslela, že omdlím. Bones mi rozepnul džíny a stáhl mi je z nohou. Nyní jsem měla na sobě už jen kalhotky. Přejel po nich rukou a stiskl. Tlak jeho prstů na bavlněné látce mě vzrušil ještě víc. Zasténal, když mi stáhl i ty a odhalil mě tak svému pohledu. "Och, koťátko, jsi krásná. Dokonalá," vydechl před tím, než mě naléhavě políbil. Jeho ústa se vrátila zpátky k mým prsům, vtáhla do sebe postupně obě mé bradavky, zatímco mě jeho ruka dráždila v samém středu mého těla. Jeho prsty mě zkušeně laskaly, jako bych mu přesně řekla, co mám ráda, a já se kousla do rtu, abych nekřičela. Když jeho palec polaskal tu malou kuličku mezi mýma nohama a jeho prostředníček vklouzl dovnitř, zachvěla jsem se touhou. Jakmile přestal, zklamaně jsem vydechla. Odtáhl ruku a jeho ústa propustila mou bradavku, jen aby se přesunula na břicho. Až když obkroužil jazykem můj pupík, došlo mi, co má v úmyslu. "Bonesi, počkej!" zalapala jsem po dechu. Okamžitě ztuhl, jeho ústa se na mém břiše zastavila. "Mám přestat?" zeptal se. Do tváří se mi vhrnula červeň a nedokázala jsem jasně říct, co mi vadí. "Ech, ne jako přestat úplně, jen… mmm, jen si… ech, nemyslím, že… je to vhodné…" Zdálo se mi, že si odfrkl. "Ale já si to myslím," zamumlal a sklonil hlavou. S prvním dotykem jeho jazyka mi všechny myšlenky zamávaly na rozloučenou. Pomalé a zkoumavé pohyby jazyka zanechávaly na mé kůži vlhkou stopu. Další olíznutí a další, tentokrát o něco hlouběji, a má cudnost s prvními vlnami horka nadobro zmizela. Doširoka mi roztáhl nohy a vklouzl mezi ně, držel mi je od sebe širokými rameny, zatímco si nepřestával pohrávat s hebkými růžovými záhyby mého těla.
Prosbu, aby přestal, jsem už nezopakovala, protože jsem nedokázala promluvit. Znovu a znovu jsem sténala a uvnitř mě narůstaly další a další vlny rozkoše. Zavrtěla jsem se, cítila, jak prozkoumává každičké místo se šokující intimností. Mé boky sebou bezmocně zazmítaly a uvnitř mě s každým dalším pohybem jeho jazyka narůstal bolavý pocit prázdnoty. Dostávala jsem se k hranici, kterou jsem ještě nikdy nepřekročila, a ta se blížila čím dál rychleji. Bones zvýšil tlak, postupně přidával na intenzitě, a když se jeho ústa konečně sevřela kolem mého klitorisu a začala silně sát, zakřičela jsem. Vzdouvala jsem se na vlnách extáze, jež vycházely z mého nitra a proplouvaly celým tělem. Mé srdce, o kterém jsem si myslela, že každou chvíli vybuchne, jako by zpomalilo tep a i můj dech se trochu zklidnil. Prvotní oheň už nepálil, ale hřál, a já najednou cítila čistou radost. Úžasem jsem otevřela oči. Bones se nade mnou zvedl a podržel mi tvář ve svých dlaních. "Nikdy jsi nebyla krásnější," řekl a jeho hlas vibroval vášní. Mé tělo sebou stále lehce trhalo dozvuky orgasmu, ale teď nastala chvíle, které jsem se obávala. Ztuhla jsem, když se mezi mýma nohama pohnul. "Neboj se," zašeptal a políbil mě. Na jedinou vteřinu jsem se zastyděla, což bylo poměrně překvapivé vzhledem k tomu, co dělal před chvíli. Pak jsem zjistila, že mě nová, slaná příchuť jeho úst vzrušuje. Jeho jazyk se propletl s mým, když penis prozkoumával vlhké záhyby mého těla. Zachvěla jsem se, ale on zase vyklouzl ven, než se vrátil a udělal to znovu. A znovu. Jazykem kopíroval pohyby svého těla, když se o mě otíral, a prvotní bolavá touha se pomalu vracela s ještě větší intenzitou. "Řekni mi kdy," zamumlal o chvíli později. "Nebo třeba vůbec. Můžeme si něco nechat na jindy. Zbytek noci tě budu jen ochutnávat, koťátko. Miluju to. Dovol, ať ti ukážu, jak moc." Bones odtáhl rty, ale já si ho přisunula zpátky, kde byl. "Řekni mi, až budeš připravená," zamumlal a následující pohyb jeho boků ze mě vymámil zasténání. Srdce mi bušilo nervozitou, ale existovala jen jediná odpověď. "Teď."
Hltavě mě políbil a zvedl se na pažích. Při doteku jeho penisu vstupujícího do mého těla jsem zalapala po dechu. Neustával. Zachvěla jsem se a zabořila mu tvář do krku. Šel ještě hlouběji a ten úchvatný pocit naplnění mě omámil. Když ve mně byl celý, ustal a pevně zavřel oči, než ke mně shlédl. "Jsi v pořádku, zlatíčko?" Dívali jsme se jeden druhému do očí, zatímco byl hluboko ve mně. Něco tak intimního jsem ještě nikdy nezažila. Zmohla jsem se jen na přikývnutí, mluvit bylo na mě v tuhle chvíli moc složité. Pohnul se, jen o kousek se odtáhl a pak znovu přirazil. Neočekávaná rozkoš mi vyrazila dech. Pohyb zopakoval, ale tentokrát hlouběji. Než jsem stačila popadnout dech, odtáhl se téměř úplně, pak jediným prudkým pohybem boků přirazil až na dno a já jen zasténala. Na podbřišku mi vyrazil pot a projela mnou pronikavá touha. Bones vztáhl ruku, polaskal mě na zádech a pak vzal do dlaně můj bok. Přitáhl mě blíž a naváděl mě, aby pohyb mého těla kopíroval jeho. Rychle jsem zachytila rytmus jeho boků a z toho úchvatného pocitu vzrušení jsem zaklonila hlavu. Opět se uvnitř mě něco sevřelo a s každým přírazem ten pocit sílil a sílil, až mě nakonec tělo pálilo jedinou myšlenkou. "Chci víc…" Nemohla jsem uvěřit, že to chraplavé zasténání se zřejmou žádostí jsem vydala právě já. Hluboko v hrdle se spokojeně uchechtl, znělo to téměř jako zavrčení, a pak povolil uzdu vlastní vášni.
Mé ruce, které se předtím nikdy nedotkly na jeho těle ničeho níž než zad, sjely až dolů a pevně ho uchopily za boky. Beze studu jsem prsty zabořila do tvrdých svalů jeho hýždí. Nemohla jsem se nabažit jeho těla, chtěla jsem ho ještě blíž, než bylo možné. Při sebemenším pohybu intenzivní pocit narůstal a jediné, po čem jsem toužila tolik jako po ničem jiném v životě, bylo další pohroužení jeho penisu do mého dychtícího těla. Hltavě jsem ho políbila a natrhla si přitom jemnou kůžičku spodního rtu o jeho tesák. Zasténal, když mi ze rtu slízl krev. "Tak ostrá a sladká," zamumlal.
"Víc… ne," řekla jsem zadýchaně. Olízl si rty a vsál poslední kapičky mé krve. "To stačí. Teď jsi také uvnitř mě." A přestože jsem myslela, že je to nemožné, přitáhl si mě ještě blíž. Pod jeho pohyby jsem zalapala po dechu. Zapomněla jsem na předchozí zaváhání a užívala si každý okamžik. Prsty jsem zabořila do spodní části jeho zad, zuby se mu zakousla do ramene, nekontrolovaně jsem zasténala a zuby skousla tak silně, až jsem ucítila krev. Odtáhl mi hlavu a jazyk mi vrazil do úst. "Tvrději?" "Bože, ano," zamumlala jsem a bylo mi jedno, jak to zní.
Bones se přestal ovládat. Jeho boky narážely do mých s divokostí, která mi přinášela jen další a další rozkoš. V rytmu našich těl jsem ze sebe vyrážela hlasité výkřiky, kterým on neméně hlasitě odpovídal. Když jsem to už nemohla dál vydržet, začal se pohybovat ještě rychleji, přirážel způsobem téměř nemilosrdným, ale já si to naprosto užívala. Trochu mi to připomnělo účinek drog. Vše kolem mě zmizelo a rozplynulo se, vše až na Bonese. V uších mi opět dunělo, ale tentokrát zvuk vydávalo mé srdce. Každičké nervové vlákno mého těla tančilo očekáváním. Přetrhávala se a opět spojovala, zatínala a povolovala sevření se stále větší nedočkavostí, čekající na chvíli, kdy budou moci vybuchnout. V jednom okamžiku jsem naplno cítila své tělo, a přitom v něm ani nebyla. Ta svíjející se, těžce oddechující bytost na posteli, to jsem nemohla být já. Ještě nikdy jsem si tolik neuvědomovala každý centimetr pokožky, každičký mililitr krve valící se žilami. Než se všechna nervová vlákna mého těla naráz zpřetrhala, Bones chytil mou hlavu do dlaní a zadíval se mi do očí. Z úst mi vyrazilo zasténání, téměř nářek, když naposledy přirazil a přese mě se převalila vlna vyvrcholení. Bylo to silnější než poprvé, hlubší. A když po chvíli odezněla, každičká buňka mého těla se chvěla vzrušením. Zavrčel a přirážel ještě rychleji, jeho oči stále hleděly do mých. Nedokázala jsem se odvrátit, jen jsem sledovala, jak v hlubinách zelených očí mizí jeho sebekontrola. Ve chvíli, kdy ho přemohla vášeň, mě pevně sevřel, tvrdě políbil a několikrát se zachvěl. Jakmile jsem se odtáhla, abych se mohla nadechnout, svezl se na postel a přitiskl se ke mně. Objal mě pažemi a naše těla se dál dotýkala. V plicích jsem neměla dost vzduchu, a dokonce i Bones se jednou nebo dvakrát nadechl - podle toho, co jsem slyšela, byl tohle rekord. Postupně se mi zklidnil dech a i srdce zpomalilo do méně nebezpečného rytmu. Natáhl ruku a odsunul mi vlasy z tváře. Když mě políbil na čelo, usmíval se. "A to sis myslela, že je s tebou něco špatně." "Něco se mnou špatně je, nemůžu se hýbat." To byla pravda. Ležela jsem vedle něj a mé ruce ani nohy neodpovídaly na žádný příkaz, který jsem jim vydala. Mozek očividně vyvěsil ceduli VRÁTÍM SE ZA PĚT MINUT. Usmál se a naklonil, aby políbil bradavku, kterou měl nejblíže, a jemně ji sál. Dvorec byl z jeho předchozích nájezdů přecitlivělý a na špičce mi tančily tisíce drobných jehliček. Přestal, když se pocit blížil k hranici citlivosti a bolesti, a zopakoval totéž u druhé bradavky. Shlédla jsem dolů po svém těle, protože něco upoutalo mou pozornost. "Krvácím?" zeptala jsem se překvapeně. Nevypadalo to jako krev a měsíčky mi skončily před týdnem. Přesto jsem měla na vnitřní straně stehna něco růžového a vlhkého. Ani se neobtěžoval na to podívat. "Ne, zlato. To je moje." "Co je…? Och." Hloupá otázka. Už předtím mi řekl, že upíři pláčou růžové slzy. Předpokládám, že u ostatních tělních tekutin je to podobné. "Skočím se opláchnout." "Nech to být," vydechl do mé pokožky. "Koneckonců, je to ze mě. Očistím tě." "Nepřetočíš se na bok a neusneš?" Copak to tak obvykle nebývalo? Tedy pokud neměl vážně, vážně moc rád po sexu tulení, protože věci opět nabíraly zajímavý směr vzhledem k tomu, že jeho ruka zase zabloudila o něco níž.
Na chvíli s doteky ustal, zvedl hlavu z mých prsou a rozesmál se. "Koťátko," usmál se, "spát se mi skutečně nechce." Z pohledu, kterým se na mě podíval, jsem se roztřásla. "Nemáš tušení, kolikrát jsem si tohle představoval. Během našeho tréninku, soubojů, během nocí, kdy jsem viděl, jak se strojíš kvůli jiným mužům…" Bones se zarazil, aby mě políbil tak vášnivě, až jsem téměř zapomněla, o čem jsme mluvili. "A přitom pokaždé, když jsem se tě dotkl já, podívala ses na mě se strachem v očích. Ne, nechce se mi spál. Ne, dokud neochutnám každičký centimetr tvojí pokožky. Ne, dokud nebudeš znovu a znovu křičet moje jméno." Znovu se sklonil k mým bradavkám, jednu po druhé sál a jemně dráždil zuby. Bylo neuvěřitelně vzrušující, když mě jeho tesáky lehce škrábaly do dvorců. "Jednoho dne najdu toho tvého bývalého a zabiju ho," zamumlal tak tiše, že jsem ho téměř neslyšela. "Co?" Co to řekl? Přerušil mě silný tah jeho rtů na mé bradavce a pak další a další a další, až se mé obavy pod smyslným útokem na bradavky naprosto rozplynuly. Po chvíli si je prohlédl a s uspokojením se na mě usmál. "Temně rudé, obě dvě. Přesně jak jsem ti slíbil. Vidíš? Své slovo držím." Vteřinu jsem přemýšlela, co tím myslí. Pak jsem si vzpomněla na odpoledne, kdy jsem se málem usmažila vlastními rozpaky, protože mě hodiny mučil neslušnými řečičkami, a ve tváři jsem okamžitě zrudla. "Nemyslel jsi snad všechno, cos mi tehdy řekl, vážně, že ne?" Moje mysl odmítla tu představu přijmout, ale něco uvnitř mě zadoufalo v opak. Znovu se zasmál, hluboce a hrdelně. Pak s hříšným příslibem povytáhl obočí, v očích se mu opět objevila zelená záře a jeho rty pomalu sklouzly po mém břiše dolů. "Ach, koťátko, myslel jsem vážně každičké slovo."
Probudila jsem se, protože mě něco lechtalo na zádech. Jako by mi tam poletovali motýlci. Otevřela jsem oči a první, co jsem uviděla, byla paže, bledá téměř stejně jako má, která mě objímala.
Bones se celou délkou těla tiskl k mému, jeho boky se dotýkaly mých. Těmi motýlky byly ve skutečnosti jeho polibky. Moje první myšlenka zněla: Vybral si špatnou profesi. Měl zůstat u prostituce. Vydělal by miliony. Druhá myšlenka byla mnohem méně příjemná. Kdyby mě teď viděla matka, zabila by mě! "Snad toho nelituješ?" S povzdechem plným zklamání mě přestal líbat. "Bál jsem se, že se vzbudíš a rovnou do toho spadneš." Zatímco mluvil, rychlosti blesku jsem vystřelila z postele. Musela jsem přemýšlet co teď, a to jsem nedokázala s ním v jedné místnosti. Ani jsem se nezdržovala hledáním podprsenky, jen jsem na sebe hodila košili a natáhla džíny. Bože, moje klíče, kde jsem nechala klíče? Bones se posadil. "Nemůžeš odtud odkráčet a předstírat, že se to nestalo." "Teď ne," odpověděla jsem mu zoufale a snažila se na něj nedívat. Ha, klíče! Popadla jsem je a utekla z ložnice. "Kotě…" Ani jsem se neohlédla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama