Noční lovci - 16. kapitola

14. listopadu 2018 v 19:27 | fitymi |  Noční lovci - Na půl cesty do hrobu (Jeaniene Frost)

16. kapitola
Slezla jsem z černovlasého upíra. Ten vstal a začal si oprašovat kalhoty od špíny ze země. "Věr mi, kamaráde, nikdy jsem si to se ženou nahoře neužíval méně. Chtěl jsem pozdravit a tahle ďáblice mi hodila kamení do očí. Pak mi začala hlavou mlátit do kamene a vyhrožovala, že pokud se pohnu, prožene mi srdcem stříbro! Nebyl jsem v Americe už pár let, ale odvažuji se říct, že se uvítací metody za ta léta dramaticky změnily." Bones obrátil oči v sloup a poplácal přítele po rameni. "Rád vidím, že jsi celý, Charlesi, a to jen proto, že ona nemá po ruce žádné stříbro. Jinak by už bylo po tobě. Má takový nemilý zvyk nejdřív někoho prošpikovat a pak se teprve představit." "To není pravda!" oponovala jsem, uražená, že tu ze mě dělá maniaka s vražednými sklony. "Dobře," nechal to Bones být. "Kotě, tohle je můj nejlepší přítel, Charles, ale můžeš mu říkat Spade. Charlesi, tohle je Cat, žena, o které jsem ti vyprávěl. Sám vidíš, že vše, co jsem řekl, bylo… poněkud zjemněno." Z jeho tónu bylo zřejmé, že to jako kompliment nemyslí, ale cítila jsem se kvůli tomu, co jsem tomu vytáhlému upírovi, jenž mě neustále pozoroval, udělala, tak provinile, že jsem mu jen podala ruku.

"Ahoj." "Ahoj," opakoval po mně Spade, pak zvrátil hlavu a rozesmál se. "No, také tě zdravím, drahoušku. Rád tě poznávám, když už mi hlavou nemlátíš nemilosrdně do skály." Měl oči jako tygr, a zatímco mi třásl rukou, zkoumavě mě přejel pohledem. Oplatila jsem mu to. Ať jsme si kvit. Vedle Bonese se Spade zdál být o pět centimetrů vyšší, takže musel mít tak metr devadesát pět. Měl uhlazené a přitažlivé rysy, rovný nos, inkoustově černé vlasy, které mu na hlavě tvořily malé bodlinky, ze kterých mu spadaly až na ramena.
"Takže tobě říkají Spade8, rýč. Ale jsi běloch. Není to tak trochu… politicky nekorektní?" Znovu se rozesmál, ale tentokrát to už neznělo tak pobaveně. "Není to rasistická narážka. Tak mi říkal vrchní dozorce v Jižním Walesu. Rýč je druh lopaty. A já byl kopáč. Nikdy nikomu neříkal jménem, jen podle nástroje, který používal. Podle něj si odsouzenci nic víc nezasloužili." Och, takže tohle byl ten Charles. Vzpomněla jsem si, jak mi Bones vyprávěl o svém uvěznění. Spřátelil jsem se tam se třemi muži - Timothym, Charlesem a lanem. "To je dost ponižující. Proč si tak dál říkáš?" Spadeovi úsměv nezmizel, ale rty mu ztvrdly. "Abych nezapomněl." No dobře. Bylo třeba změnit téma. Bones mi nahrál. "Charles má informace o jednom Hennesseyho posluhovači, které by se nám hodily." "Skvělé," řekla jsem. "Měla bych si na sebe hodit oblečení kurvy a nasadit make-up?" "Měla by ses od toho držet dál," odpověděl Spade vážným hlasem. Dostala jsem chuť po něm hodit další kamení. "Můj bože, to jsou všichni upíři takoví šovinisti? Nebo jen ti z osmnáctého století? Holka má zůstat u plotny, aby si neublížila, co? Probuď se a rozhlédni, je jednadvacáté století, Spade! Ženy už dokáží víc než se jen někde v koutku třást strachem a čekal, až je přijde chlap zachránit!" "A kdyby k tobě Crispin cítil něco jiného, popřál bych ti hodně štěstí a řekl ti, ať jdeš do toho," odpověděl Spade. "Také vím z první ruky, jak dokáže člověka zničit, když mu toho, koho miluje, zavraždí. Není nic horšího a já nechci, aby si tím musel projít i on." Část mě byla potěšena, že se Bones příteli svěřil se svými city. Pořád jsem úplně nevěřila, že mě miluje, ale bylo hezké vědět, že pro něj nejsem jen další teplé tělo. "Podívej, je mi líto, že ti upíři zabili někoho, kdo ti byl blízký, vážně je mi to líto, ale…"
8 Odkaz na černé otroky (pozn. překl.).
"Nezabili ji upíři," přerušil mě. "Skupina francouzských dezertérů jí podřízla hrdlo." Otevřela jsem pusu, pak se zarazila a zase ústa zavřela. Právě mi sdělil něco víc než jen to, co byli zač ti, kdo ji zabili. Byla člověk, ať už byla kdokoli. "Já nejsem jako ostatní," dokončila jsem původní myšlenku a pak se tázavě podívala na Bonese, jestli mu o tom řekl. "To jsem také slyšel," pravil Spade. "A také jsi mě předtím zastihla nepřipraveného, ale ať už máš jakkoli výjimečné schopnosti… je snadné tě zabít. Tvou nezvětši slabinou je tlukot srdce, a kdyby se mi před chvílí zachtělo, mohl jsem tě bez problémů převalit a vytrhnout ti ho z hrudi." Usmála jsem se. "Jsi pěkně domýšlivý. To jsme dva. Budeme spolu dobře vycházet. Počkejte tady." "Kotě…" zavolal za mnou Bones. Určitě tušil, kam jdu. "Och, tohle bude zábava!" "Kam šla?" slyšela jsem, jak se Spade ptá. Bones si téměř soucitně povzdechl. "Šla se přichystat, aby ti pak vykostila zadek. A aby bylo jasno, kdybych si myslel, že je šance ji z toho vynechat, pak bych to udělal. Tohle je snad ta nejtvrdohlavější ženská na světě." "Tvrdohlavost ji naživu neudrží. Jsem překvapený, že jsi ji dovolil…" Spade se zarazil ve chvíli, kdy mě spatřil nebo spíš, když spatřil, co mám v rukou. "Dobře, ty jsi velký zlý upír, který mi jde po krku, ano? Jak vidíš, jsem ozbrojená - mimochodem, je to ocel, protože tohle má být ukázka toho, co dokážu, a nechci, aby nám tu po čase začal zapáchat. Ale tobě na mých zbraních nezáleží, protože jsi to, co jsi, a já jsem jen jedna velká tepna omotaná kusem látky. Jestli se ústy dotkneš mého krku, vyhrál jsi, ale jestli ti dřív provrtám srdce, pak jsem vítěz já." Spade se otočil na Bonese. "To má být vtip?" "Stydne ti večeře," posmívala jsem se mu. "Tak si pro mě pojď, ty pijavice."
Spade se rozesmál - a pak po mně podobný rozmazané šmouze skočil. Bez dechu se podíval směrem dolů po svém těle. "No to mě podrž," vydechl a zvedl se. "Nevím, co tím myslíš, ale dobře." Z hrudi mu trčely dvě ocelové čepele. Nejdřív na ně udiveně zíral, pak si je vytrhl a překvapeně se otočil na Bonese. "Nemůžu tomu uvěřit." "Jak jsem řekl, kamaráde," odpověděl suše Bones. "S noži to skutečně umí. Je jen dobře, že se je naučila pořádně házet až poté, co jsme se setkali, jinak bych už tu nebyl." "Vskutku." Spade stále nevěřícně kroutil hlavou, když se ke mně znovu otočil. "Dobře, Cat. Rozhodně je teď jasné, že jsi nebezpečnější, než vypadáš. Chápu, že tě z naší záležitosti s Hennesseym nevyšoupnu, a Crispin ti naprosto věří, takže se poražen klaním." Skutečně se uklonil, tmavé vlasy mu elegantním pohybem spadly až na zem. Bylo to tak zdvořilé, vybrané gesto, až jsem se zasmála. "Čím jsi byl, než tě poslali do vězení? Vévodou?" Spade se narovnal a usmál se. "Baron Charles DeMortimer. K vašim službám."
Pouliční lampa nade mnou nesvítila. Někde v ulici zavřískala kočka. Na opačném rohu ulice se upír s vlasy barvy písku zhoupl na patách, téměř si poskočil. Očividně byl nadšený. Já ne. Byly dvě hodiny ráno a většina lidí spala v postelích, což by se líbilo i mně. Kvůli energii překypujícímu upírovi jsem šla dál, ačkoli to nebylo ve scénáři. "Hej, chlape." Blížila jsem se k němu, cukala sebou, očima jsem těkala všude možně a hrbila ramena. S čerstvými škrábanci, modřinami a špinavým oblečením jsem vypadala jako dítě z plakátu kampaně proti drogám. Nebylo těžké to předstírat. Bones mě nejdřív pro autentičnost zmlátil a nedal mi napít krve, takže se mi rány nevyléčily. "Nemáš herák, chlape?" pokračovala jsem a třela si paži, jako by jediné, po čem jsem toužila, byla jehla.
Téměř kvičivě se uchechtl. "Tady ne, kuřátko. Ale nějaký mám. Pojď se mnou." "Nejsi polda, že ne?" stáhla jsem se, jako bych se ho bála. Znovu se uchechtl. "To určitě ne." Měl snad smysl pro humor? No, to zjistíme, jestli se chytí na vějičku. "Nemám čas někomu zavolat, bolí to…" "Mám to v autě," přerušil mě. "Pojď za mnou." Téměř poskakoval. Ulice na druhém konci ústila do další, ještě opuštěnější. "Tudy," pobídl mě, když jsem se za ním vláčela a rozhlížela se, jestli někde poblíž není další chodící mrtvola. "Je to hned tady, kuřátko." Upír otevřel dveře a pokývl mi. Poslušná jsem nakoukla dovnitř. Ten šťouchanec jsem čekala, ale stejně to bolelo. Padla jsem na sedadlo spolujezdce, jak by se stalo normálnímu člověku, a nechala končetiny bezvládně padnout. Upír se uchechtl, strčil mi nohy dovnitř a zabouchl za mnou dveře. Znovu se uchechtl a vyjeli jsme. Krčila jsem se vedle něj. Vůbec si mě nevšímal, ale celou cestu se smál. Bylo to otravné. Trápil mě premenstruační syndrom a ráno jsem měla psát test. Bože, tenhle upír si dokázal vybrat špatnou holku. Bez varování do nás něco zezadu vrazilo. Ostrý náraz mi poskytl čas, abych vytáhla stříbrnou dýku z boty. Když jsem ji upírovi vrazila do hrudi, jen vydechl. Sice jsem úmyslné minula srdce, ale získala si tak jeho pozornost. "Drž hubu, chechtale!" okřikla jsem ho. "Zastav, nebo do tebe udělám další díru. A pokud se tak stane, můžeš třikrát hádat, kde kůl skonči." Šok, který se mu zračil ve tváři, byl téměř komický. Pak se jeho oči rozzářily. "Sundej ze mě ty svoje pracky!" "Neplýtvej časem na světýlka, kámo, tohle ti nepomůže. Máš asi tak tři vteřiny, abys zastavil, nebo to bude tvoje noc s velkým N." V autě za námi Bones natůroval motor, aby dodal mým slovům na důrazu. Další náraz by mu poslal stříbro přímo do srdce a on to věděl.
Když jsme zastavili a Bones otevřel dveře na straně řidiče, ani jsem od upíra neodvrátila pohled. "No, Tony, jak to jde?" Teď už se upír nesmál. "Nevím, kde je Hennessey!" zařval. "Dobře, kamaráde, já ti věřím. Kotě, budeš řídit? Tony a já si musíme popovídat." Bones dostrkal Tonyho na zadní sedadlo. Sedla jsem za volant a jen si upravila zpětné zrcátko, abych na ně viděla. "Kam to bude?" "Jen se projedeme kolem, dokud nám Tony neřekne, co chceme vědět." Vyjeli jsme a zničené auto nechali za sebou. Bylo to jedno z těch, pro která neměl Ted využití. Ukázalo se, že mít za kamaráda majitele vrakoviště se docela hodí. "Já nic nevím, jen se snažím vydělat si pár babek," zkusil to Tony znovu. "Lháři," opáčil milým hlasem Bones. Jsi jeden z Hennesseyho mužů a neříkej mi, že nevíš, jak se s ním spojit. Všichni upíři vědí, jak se spojit se svým Pánem. Měl bych tě zabít už proto, jak bídně žiješ. Předstíráš, že prodáváš drogy závislákům, a pak jim vsugeruješ, že už dostali, za co zaplatili - jsi ubohý." "Hajzl," přitakala jsem. "On mě zabije," zašeptal upír. "Ne, pokud bude mrtvý, tak ne, a ty jsi mrtvý tak jako tak. Co myslíš, že Hennessey udělá, až zjisti, že ses nechal chytit? Myslíš, že milostivě přehlédne, jak sis přede mnou pustil hubu na špacír? Že ti odpustí, protože jsi vlastně v jádru dobrý chlap? Utrhne ti tu zatracenou hlavu, a ty to víš. Jsem tvá jediná naděje, kamaráde." Tony se na mě podíval jako na poslední šanci. Ukázala jsem mu prostředník. Co taky mohl čekat jiného? Otočil se zpátky k Bonesovi. "Slib mi, že mě nezabiješ, a já ti všechno povím." "Zabiju tě, jen pokud mi nic neřekneš," odpověděl Bones úsečně. "A jestli mi zalžeš, nezabiju tě, ale ty si budeš přát, aby se tak stalo. Mysli na to."
V hlase měl chlad, který mi připomněl chvíle, kdy jsem byla na Tonyho místě. Jo, Bones dokáže být pěkné děsivý. Tony začal mluvit. A rychle. "Hennessey si ještě nedávno nechával pro sebe, kde přebývá, ale pokud bych něco potřeboval, mám jít za Lolou. Mám její adresu, žije v Lansingu. Má k Hennesseymu hodně blízko. Jestli nebude vědět, kde Hennessey je, bude znát někoho, kdo to vědět bude." "Dej mi její adresu." Tony ji okamžitě oddrmolil. Bones si ji ani nezapsal, ale možná to bylo proto, že pořád držel dýku zabodnutou do Tonyho hrudi. "Kotě, vyjeď na I 69 a zamiř na sever. Pojedeme do Lansingu."
Cesta trvala tři hodiny. Bones si vyhledal přesné pokyny, kudy jet, na mapách on-line přes telefon, což jen dokazovalo, jak moc zbožňuje moderní technologie. Poslední kilometr jsme došli, Tonyho auto jsme nechali na parkovišti před supermarketem a upíra jsme vzali s sebou. Bones si se zlomyslným úšklebkem nesl u boku nůž a upíra varoval, že jestli jen jednou vykvikne, skončí to s ním. Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme, že Lola také bydlí v bytovém komplexu, i když mnohem okázalejším, než byl můj nebo Charlieho. Bylo pět ráno, a kde jsem byla? Krčila jsem se u dalšího baráku. Doufala jsem, že vše vyřídíme brzo, abych stihla zkoušku. Snažila jsem se představit si, jak vysvětluju profesorovi, že jsem test nestihla. Ale vážně, musela jsem najit jednu hodně zlou upírku! Nemyslela jsem si, že by mi to prošlo. "Nemá tu auto," zašeptal Tony a Bonesovu hrozbu musel vzít vážně, protože mluvil hodně tiše. "To poznáš z jednoho pohledu'?" To znělo skepticky. "Až ho uvidíš, pochopíš," odpověděl Tony. Bones si držel prst na rtech, když jsme kráčeli posledních třicet metrů k budově a rukama se domluvili, že já a Tony tu zůstaneme, dokud Bones neprozkoumá dům. Odolávala jsem touze ukázat mu, co si myslím, stejným gestem, jaké jsem v autě ukázala Tonymu, ale připomněla jsem si, že kontrola okolí je naprostá nezbytnost. A kdybych měla jakékoli podezření, že se něco děje, byla jsem dost blízko, abych se po tom pustila.
Bones se plížil podél vzdálenější zdi a pak zmizel. Minuty ubíhaly, až mě napadlo, že na někoho nejspíš narazil. Slunce brzy vyjde a v mé zkroucené pozici, v níž jsem stále držela nůž namířený na Tonyho, jsem se za chvíli přestala cítit pohodlně. Do zad jsem dostala křeč a pak jsem si podrážděně uvědomila, že zkoušku nikdy nestihnu. Zrovna jsem se snažila najít na zemi měkké místo, kam si sednout, když jsem si všimla přijíždějícího auta. No, Tony má bod. Měl pravdu. Toho auta si člověk musel všimnout na první pohled. Bylo to zářivě červené ferrari a žena, která s ním právě parkovala, nebyla člověk. Přitiskla jsem se k zemi. Modřiny mi teď posloužily jako maskování a z malého násypu, kde jsme se skrývali, jsme na ni měli dobrý výhled. Měla krátké černé vlasy a podle rysů tváře jsem poznala, že je asiatka. Její auto, oděv, dokonce i kabelka, vše křičelo vysokými částkami na konci účtenky. Měla to ke dveřím do domu ani ne čtyři metry, když se zevnitř vynořil Bones. Očividně čekal mimo dohled na druhé straně. Upírka se pokusila utéct, ale on ji chytil a zakrátko přemohl. "Ne tak rychle, Lolo." Žena ztuhla a výhrůžně vystrčila bradu. "Jak se mě opovažuješ dotýkat." "Opovažuju?" Bones se rozesmál, ale pobaveně to neznělo. "To je hezké slovo. Nese s sebou kuráž. Máš ji, Lolo? To brzy zjistíme." Nijak poslední větu nerozvedl. Lola se rozhlížela kolem sebe a pak se na něj zadívala. "Děláš velkou chybu." "Nebyla by to má první." Přitiskl si ji k sobě. "Tak jo, zlatíčko. Ty víš, co chci." "Hennessey a ostatní tě zabiji, je to jen otázka času," vyštěkla. Bones ji vzal za bradu a přitáhl si její tvář blíž. "Opravdu nerad vztahuji ruku na ženu, ale myslím, že ty si zasloužíš výjimku. Tady moc soukromí nemáme, a tak trochu už mi dochází čas, takže mi hned povíš, kdo všechno je zapletený do té věci s Hennesseym a kde je najdu. Nebo ti slibuju, že si prožiješ každé mučení a poníženi, jaké museli kvůli tobě snést jiní. Jak se ti to líbí? Během cest jsem potkal několik zvrhlých, zvrácených chlápků, kteří by ti moc rádi dali ochutnat tvojí vlastní medicíny. A řeknu ti, s chutí jim tě předám. Zní to docela férově, co myslíš? Ano, řekl bych, že to je víc než spravedlivé." Lola vytřeštila oči. To jsem viděla i z místa, kde jsem se krčila. "Nevím, kde Hennessey je, neřekl mi to!" Bones ji táhl přes parkoviště. "Několik úchyláků bude mít díky tobě Vánoce trochu dřív." "Počkej!" Tohle znělo naléhavě. "Vím, kde je Čistič!" Zarazil se a zatřásl s ní. "Kdo je Čistič?" "Hennesseyho vykonavatel," řekl Lola tiše. "Vždyť víš, jak nerad si sám špiní ruce. Čistič se stará o špinavou práci jako umlčováni svědků a ukrývání těl. Od doby, co nemáme Stephanii, Charlieho a Deana, vypomáhá i s dalšími záležitostmi. A Hennessey má nového ochránce, teď už se nemusíme starat o to, že by do našich záležitostí vstupovali lidé." Na střeše domu něco upoutalo mou pozornost, když se Bones zeptal: Jak se Čistič jmenuje pravým jménem a kdo je Hennesseyho nový ochránce?" Ze střechy v desátém patře se k zemi snesly dvě postavy. Bones a Lola stáli přímo pod nimi. Vyskočila jsem z křoví. "Pozor! Nahoře!" Dvě věci se staly najednou. Když Bones vzhlédl, Lola vytáhla z kabelky dýku a já jsem bez přemýšlení vrhla tři nože naráz. Tony si vybral právě tuhle chvíli, aby po mně skočil. Abych mohla nože hodit, musela jsem ho pustit, a on se na mě vrhl s vyceněnými tesáky a připíchl mě k zemi. Držela jsem ho za chňapající čelist a otočila ji, koleno jsem mu vrazila do hrudi. Převalila jsem ho na záda a pak mu do srdce vrazila další dýku. Vydechl, znělo to jako zahihňání plné bolesti, a hlava mu padla na stranu. Vzhlédla jsem a viděla, jak se Bones sklání k Lole. Ta ležela na betonu a z hrudi jí v malém kruhu trčely tři jílce. Za nimi ležela dvě těla s utrženými hlavami. Tolik k útočníkům ze střechy. Bones se zvedl ze země a podíval se na mě. "U Luciferových koulí, kotě, zase jsi to udělala!"
O-ou. V rozpacích jsem sebou zavrtěla a snažila skrýt před jeho pohledem Tonyho tělo ležící za mnou. Jako by to z něj dělalo o něco živější mrtvolu. "Chtěla tě probodnout," pronesla jsem na svou obranu. "Podívej, co má v ruce!" Místo toho se podíval za mě. "On taky?" Rozpačitě jsem přikývla. "Skočil na mě." Bones na mě jen zíral. "Ty nejsi jen žena," pronesl nakonec. "Ty jsi Smrtka se zrzavými vlasy." "To není fér…" zaprotestovala jsem, ale přerušil mě výkřik plný hrůzy. Žena v kostýmku odhodila kabelku a s křikem vběhla zpátky do domu. Asi ji ta hromada mrtvol na parkovišti před domem drobet vystrašila. Není to zrovna jedna z věci, které cestou do práce obvykle vídáte. Bones si povzdechl a vytáhl z Loly čepele. "Pojď, kotě, musíme jít. Než zavraždíš ještě někoho jiného." "Nemyslím, že je to vtipné." "Aspoň jsme z Loly dostali informace," pronesl konverzačně a postrčil mě k autu. "Hennesseyho vykonavatel, Čistič. Zkusíme zjistit, kdo to je." "Ona tě chtěla zabít…" "Napadlo tě, že můžeš mířit i na něco jiného než jen na srdce?" Museli jsme si pospíšit. Z domu za námi vybíhali další lidé, to bylo patrné z množství zděšených výkřiků. Došli jsme k autu a Bones mě najednou políbil. "Zbožňuju, že se mě snažíš chránit, ale příště zkus mířit tak, abys protivníka jen zranila, ano? Víš, třeba ty nože příště hoď po hlavě? Tím je znehybníš, ale nezbude z nich hromada hnijících ostatků. Zkus o tom popřemýšlet."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama