Noční lovci - 6. kapitola

11. listopadu 2018 v 23:41 | fitymi |  Noční lovci - Na půl cesty do hrobu (Jeaniene Frost)
6. kapitola
Konečně nastal pátek. Posledních pět dní jsem experimentovala s make-upem a různými druhy účesů, abych vypadala jako ještě šťavnatější návnada. Kufřík s přípravky ze salonu Hot Hair byl plný kosmetiky, sprejů na vlasy, sponek, laků na nehty, čehokoli, na co si vzpomenete. Bones mi koupil i natáčky a kulmu. Namalovala jsem se, upravila a pak jsme s Bonesem trénovali moji hru na šlapku, protože mě čekal večer v těch velmi krátkých šatičkách. Bones na mě čekal v ústí jeskyně, to se nevidí často. Prohlédla jsem si ho, byl už oblečený na večer. Černá košile s dlouhými rukávy, černé kalhoty, černé boty. Se svou bledou pokožkou a světlými vlasy vypadal jako archanděl vytesaný z uhlí. "Takže jsou ti jasné detaily, ano? Neuvidíš mě, ale já tě budu sledovat. Až s ním odejdeš, půjdu za vámi. Kdekoli venku to bude dobré, ale nesmíš, opakuju ti, nesmíš s ním vejit do žádné budovy nebo domu. Kdyby se tě tam snažil dostat násilím, co uděláš?" "Bože. Bonesi, vždyť jsme to probírali tisíckrát." "Co uděláš?" zopakoval. Očividně to nechtěl vzdát. "Stisknu pager v hodinkách jako Bond, James Bond. A ty přiběhneš. Večeře pro dva." Zakřenil se a stiskl mi rameno. "Kotě, tys mě pochopila špatně. Jestli ti někdy půjdu po krku, nebudu se s nikým dělit." Ačkoli bych to nikdy nepřiznala, s ním jako jištěním jsem se cítila líp. V hodinkách jsem měla zabudovaný pager, který v případě nouze vyšle signál v podobě několika pípnutí Bonesovi, ale pokud se rozbije, pak jsem v průšvihu. "Řekneš mi aspoň, po kom jdu? Nebo to zjistím, až když vytáhnu kůl na špatného chlápka? Odmítl jsi mi říct cokoli o jeho identitě. Bojíš se, že tě podrazím?" Z tváře mu jako mávnutím kouzelné hůlky zmizel úsměv a vystřídal ho výraz naprosto vážný.


"Bude lepší, když nebudeš nic vědět předem, drahoušku. Pak se omylem neprořekneš. Co nevíš, neprozradíš." Následoval mě k polozavřenému výklenku ve skále, kde jsem si skladovala oblečení a doplňky á la laciná štětka. Bylo udivující, jak moc velká jeskyně je. Co jsem zatím vypozorovala, měla na délku skoro kilometr. Vešla jsem do provizorní šatny a vchod uzavřela závěsem. Rozhodně se nehodlám převlékat přímo před ním. Závěs nebránil rozhovoru, takže jsem mu odpověděla už svlečená. "Je docela legrační, jak se bojíš, že bych se přeřekla. Možná jsi mě neslyšel, i když jsem ti to říkala tolikrát, ale já nemám přátele. Jediný člověk, se kterým si povídám, je moje matka a ta o ničem z tohohle neví a vědět nebude." Ve chvíli, kdy jsem to vyslovila, se uvnitř mě otevřela propast. Byla to pravda, až moc pravda. Když to vezmeme kolem a kolem, Bones byl nejblíže tomu, koho bych mohla nazvat kamarádem, jehož jsem nikdy neměla. Možná mě využíval, ale aspoň ke mně mluvil přímo. Nebyl tak úskočný a falešný jako Danny. "Dobře, zlato. Jmenuje se Sergio, i když se ti nejspíš představí úplně jinak. Má asi metr osmdesát, černé vlasy, šedé oči a typickou upíří kůži. Jeho rodným jazykem je italština, ale plynně hovoří třemi dalšími a anglicky mluví s přízvukem. Není ani moc statný. Vlastně vypadá jako normální chlápek odvedle, ale nesmíš se tím nechat zmást. Má skoro tři stovky let a je mocnější, než si dokážeš představit. Taky je to sadista, má rád mladé holky, ty opravdu hodně mladé. Řekni mu, že nejsi plnoletá a dovnitř jsi proklouzla na falešnou občanku, to ho nažhaví. Taky ho nemůžeš zabít hned, protože od něj potřebuju informace. To je vše. Jo, a taky má cenu padesáti tisíc dolarů." Padesát tisíc. Pořád jsem si ta slova v mysli opakovala. A to jsem myslela, že se s Bonesem pohádám ohledně plateb. V hlavě mi pořád zněla ta slova a spolu s nimi přišla myšlenka na téma, které jsme spolu ještě neprobírali. "Peníze! Tak proto jdeš po upírech. Jsi nájemný vrah!" Tohle nové poznání mě úplně ochromilo. Odtáhla jsem závěs jen v podprsence a kalhotkách.
Pomalu si mě prohlédl odzdola nahoru a pak se mi podíval do očí. "Jo, přesně tak. To dělám. Ale nemusíš se tím trápit. Dalo by se říct, že jsem i lovec odměn. Občas chce klient upíra zpátky živého." "Páni. Myslela jsem si, že jdeme po někom, kdo tě jen naštval." "A ty bys někoho zabila jen proto, že se na mě křivě podíval? Měla by ses zamyslet. Co kdybych někdy šel po roztomilé, nevinné upírce, která nikdy v životě neublížila ani mouše? Pořád by to bylo v pohodě?" Prudce jsem závěs zatáhla a z úst mi vyšla slova mé matky. "Nikdo z vás není roztomilý a nevinný. Všichni do jednoho jste zabijáci. To proto na tom nezáleží. Ukaž mi upíra, a já se ho pokusím zabit, protože všichni alespoň jednou udělali něco, čím si to zaslouží." Na druhé straně se rozhostilo ticho, až jsem si pomyslela, jestli neodešel. Když jsem vykoukla, pořád stál tam kde předtím. Přes tvář mu přeběhl podivný stín a pak byla opět bez výrazu. Najednou jsem se necítila příjemně, a tak jsem vklouzla zpátky a dooblékla se. "Ne všichni upíři jsou takoví jako ti, kteří zabili děvčata, o nichž ti pověděl Winston. Ty máš jen štěstí, že žiješ v dnešní době v Ohiu. Existuji věci, o kterých nemáš tušení." "A Winston se mimochodem mýlil," houkla jsem přes závěs domýšlivě. "Druhý den jsem si jména těch žen vyhledala a žádná z nich není mrtvá. Ani je nepohřešuji. Jedna z nich, Suzy Klingerová, žije hned v sousedním městě, i když její rodiče si myslí, že se odstěhovala, aby studovala herectví. Jen nevím, proč si to Winston navymýšlel, ale jak já můžu pochopit myšlenkové pochody duchů'?" "Zatraceně!" křikl Bones. "S kým jsi mluvila kromě rodičů Suzy Klingerové? S policií? S dalšími rodinami?" Nechápala jsem, proč se tak rozčílil. Jako bychom tu neměli sérii zabiti. "S nikým. Jen jsem v knihovně zadala jejich jména do vyhledávače, a když mi to nic nenašlo, přečetla jsem si několik místních plátků a pak zavolala Suzyiným rodičům a představila se jako prodejkyně přes telefon. Toť vše." Z ramen mu spadlo trochu napětí. Aspoň už nesvíral ruce v pěst.
"Už nikdy nedělej něco, co jsem ti zakázal," řekl velmi klidným hlasem. "A co jsi čekal? Že zapomenu na víc než tucet žen, které zabili upíři, protože jsi mi to nakázal? Vidíš, přesně o tom mluvím. Člověk by něco takového neudělal. Jen upíři jsou takhle chladnokrevní." Bones si složil paže na hrudi. "Upíři existují už tisíciletí, a ačkoli i my máme černé ovce, většina z nás si tu a tam usrkne, ale všichni do jednoho stejně odejdou. Mimo to, jako by se příslušnici vašeho druhu nezapsali na černou listinu. Hitler přece nebyl upír, ne? Takže mám zatracenou pravdu. Lidé dokáží být stejně zkaženi jako my, na to nezapomeň!" "Ale Bonesi, no tak!" Už oblečená jsem vyšla zpoza závěsu a začala si vlasy namotávat na natáčky. "S těmihle kecy na mě nechoď. Takže ty jsi nikdy nezabil nikoho nevinného? Nikdy jsi naštvaný nevypil člověka k smrti? Nikdy jsi nezneužil ženu i přes její odpor? Zatraceně, jediný důvod, proč jsi mě nezabil tu noc, kdy jsme se potkali, bylo, že se mé oči zbarvily, takže s těmi žvásty jdi za někým, kdo jim uvěří." V tu chvíli vymrštil paži. Kryla jsem se, ale on jen chytil padající natáčku. Bez mrknutí mi do ní natočil pramen vlasů. "Myslela jsi, že bych tě uhodil? Nevíš toho tolik, kolik tu na mě hraješ. Jediné chvíle, kdy jsem na tebe vztáhl ruku, byly, když jsem tě učil, jak se bít. A té noci, kdy jsme se potkali, dělalas, cos mohla, abych tě zabil. Myslel jsem, že tě někdo poslal, tak jsem tě spoutal a vyhrožoval ti, ale nechtěl jsem tě zabít. Ne, jen bych se ti napil z krku a zhypnotizoval tě, abys mi řekla, co jsem chtěl vědět. Pak bych tě poslal zpátky se zlámanýma rukama jako varování, ale můžu ti přísahat, že bych tě nikdy k ničemu nenutil. Promiň, kotě. Každá žena, se kterou jsem byl, mě chtěla, Zabíjel jsem někdy nevinné? Ano, zabíjel. Až budeš žit tak dlouho jako já, uděláš pár chyb. A poučíš se z nich. Neměla bys mě kvůli tomu soudit. Protože není pochyb o tom, že tys taky zabíjela nevinné." "Jediní, koho jsem kdy zabila, byli upíři, kteří se mě nejdřív pokusili zabít," odsekla jsem. Jeho blízkost mě znervózňovala. "Ale?" Měkce se pousmál. "Tím si nebuď tak jistá. Ti chlápci, cos je zabila - čekalas, až se tě někdo z nich pokusí kousnout? Nebo jsi jen předpokládala, že tě chtěli zavraždit, protože byli upíři a šli s tebou někam do soukromí? Nevšímali si ničeho jiného než přenádherné ženy, která se z jejich úhlu pohledu nemohla dočkat, až si s nimi zasouloží. Řekni mi, kolik z nich jsi zabila před tím, než ti ukázali tesáky?"
Zaklapla jsem pusu, protože se mi v hlavě rozezvučel okamžitý nesouhlas s jeho slovy. Ne. Ne. Všichni do jednoho se mě snažili zabít. Snažili. Nebo ne…? "Ať už mi ukázali tesáky, nebo ne, nic to nemění na skutečnosti, že všichni upíři jsou ztělesněné zlo, a to mi stačí." "Zatracená tvrdohlavá ženská," zamumlal. "Když jsou všichni upíři tak zvráceni, co si myslíš, že by mi zabránilo roztáhnout ti nohy a trochu toho mého zla ti předat?" Byl mnohem silnější, než abych ho dokázala zastavit, kdyby se rozhodl nápad realizovat. Vrhla jsem rychlý pohled po kůlech, ale ležely na podlaze mimo dosah. Bones sledoval můj pohled a pak si cynicky odfrkl. "Nemusíš se bát. Jak jsem řekl, nikdy se ženy nedotknu bez jejího souhlasu. A teď si pospěš. Čeká na tebe jiná vražedná zrůda." Pak v závanu chladného vzduchu zmizel a mně naskočila husí kůže. Skvělé, právě jsem urazila svoji zálohu. Chytrá jsi, vážně moc chytrá. Přijeli jsme každý zvlášť, aby nás nikdo neviděl spolu. Vlastně jsem ho nespatřila od naší malé hádky u šatny. Nechal mi vzkaz, že mé bude sledovat a abych se držela plánu. Ještě cestou do klubu jsem byla z nevysvětlitelných důvodů naštvaná kvůli tomu, co se stalo. Vždyť jsem přece řekla jen pravdu, ne? Dobře, možná mi ne každý upír, kterého jsem zabila, šel po krku, to je pravda. Někteří z nich vlastně celou dobu jen zírali do mého výstřihu, to je taky pravda. Ale nakonec by se mě stejně pokusil zabit, ne? Bones by se možná zachoval jinak, ale všichni upíři do jednoho jsou zkažení. Nebo ne? Klub mě přivítal hlasitou a dunící hudbou. Stejné vibrace, jiné skladby. Podle Bonese by se měl Sergio objevit nejpozději do hodiny. Sedla jsem si k baru tak, abych viděla na dveře, a objednala si gin s tonikem. Když nepočítám ten litr pálenky, díky alkoholu jsem se cítila klidnější a ne tak opile. Bones řekl, že to bude mou pokrevní linií. On by to měl vědět, mohl by na jedno posezení vyžahnout láhev whisky. Plusem bylo, že díky tomu jsem se mohla snáze vydávat za bezmocnou podnapilou osamělou ženu. Za chvíli jsem měla gin s tonikem v sobě a pozorný barman mi podával další sklenku. Očima mi svlékal i to málo, v čem jsem přišla. Bylo vidět, že Bones věděl, co dělá, když mi vybíral oblečení vhodné pro návnadu na upíry. Teď ještě zjistit, jestli stejně dobře zabere i na monstra. Když uplynula hodina, bylo jasné, že si mého nového vzhledu nevšiml jen hezký barman. Poté co jsem odmítala jednu nabídku na tanec nebo drink za druhou, přešla jsem z role polichocené slečny do role podrážděné nepříjemné ženské. Můj bože, musela jsem vypadat vážně jako snadná kořist. Určitě za mnou přišlo víc než tucet snaživců. Dveřmi proklouzl upír tak nenápadně, jak to dokáží jen nemrtví. Soudě podle výšky a barvy vlasů to musel být Sergio. Ačkoli nebyl moc svalnatý ani přitažlivý, díky elegantnímu vzezřeni a auře sebevědomí se k němu ihned stočil pohled několika žen. Sledovaly ho, jak si klestí cestu davem lidí. Nenuceně jsem upila ze sklenky, protáhla nohy a zkřížila je, přičemž jsem si svůdně polaskala stehno. Bar, u kterého jsem seděla, byl vyvýšený nad taneční parket a přesně naproti vchodu, takže Sergio měl na mě přes hlavy zákazníků dobrý výhled. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se zarazil, prohlédl si mě a změnil směr. Zamířil přímo ke mně. Na barové stoličce vedle mě seděl postarší muž, který mi bez ustání zíral na šaty, ale upír nezaváhal. Sergio muže jedním pohybem ruky vyhodil ze židle. ,,Běž," přikázal. Muž odešel a stále se ohlížel přes rameno. Ovládání mysli. Bones mě před tím varoval. "Díky" usmála jsem se. "Kdyby tu slintal ještě o chvíli déle, barman by musel vytírat podlahu." "Kdo by se tomu muži divil?" dolehl mi k uším měkký přízvuk. "Také z tebe nemůžu spustit oči."
Usmála jsem se a jedním hlubokým douškem dopila drink. Před polknutím jsem ho chvíli převalovala v ústech. Jako fascinován sledoval pohyb mých rtů. "Zdá se, že už nemám co pít." S očekáváním jsem se na něj podívala. Mávl na barmana a ten mi přinesl další sklenku. "Jak se jmenuješ, má malá krásko?" "Cat," odpověděla jsem a tentokrát jsem před dalším douškem jazykem olízla okraj sklenky. "Cat. Jaká náhoda. Já mám číče moc rád." Ten dvojsmysl byl tak zřejmý, že jsem byla Bonesovi za kurz nestydatých řečiček vděčná. Nebýt jeho, teď bych se červenala jako blázen. Místo toho jsem zvedla obočí. "A jak se jmenuješ ty, milovníku čičinek?" Zasloužím si metál, ani trochu jsem se nezačervenala. "Roberto. Cat, musím říct, že vypadáš moc mladá na to, abys tu mohla být." Spiklenecky jsem se naklonila blíž a látka šatů se mi v těch správných místech napnula. "Můžu ti říct tajemství? Ve skutečnosti mi není dvacet jedna. Vlastně je mi devatenáct. Kamarádka mi půjčila řidičák, vypadáme podobně. Neřekneš to, že ne?" Z jeho výrazu jsem mohla soudit, že je informací naprosto potěšen. ,,Ale jistě, že si nechám tvé tajemství pro sebe, zlatíčko. Je tu kamarádka s tebou?" Otázka zněla nevinně, ale věděla jsem, na co se ve skutečnosti ptá. Bude se po tobě někdo shánět, když odejdeš? "Ne. Měla se tu se mnou sejít, ale ještě se neukázala. Možná někoho potkala, vždyť víš, jak to bývá. Zapomeneš na všechno kolem sebe." Položil mi ruku na mou a já málem zalapala po dechu. Deset bodů pro Bonese. Po paži se mi Sergiova moc téměř plazila. Zatím jen jeden upír vyvinul tento druh moci, a podívejme, kam mě dostal. "Vím, co tím myslíš," řekl a stiskl mi ruku. Svůdně jsem se usmála a stisk mu oplatila. "Myslím, že také vím."
O méně než třicet minut později jsme byli venku ze dveří. Vypila jsem předtím dost ginů s tonikem, takže jsem měla záminku, proč před ním vrávorat. Seigio bez ustání povídal něco o číčách, šlehačce a olizování, z čehož bych bez Bonese byla dávno v šoku. Zatracený chlap, ale ukázalo se, že se mi hodí. Sergio řídil mercedes. Nikdy předtím jsem v žádném neseděla, takže jsem pořád nadšeně opakovala, jak moc se mi to auto líbí. Zvláště zadní sedadla. Tolik prostoru. "Ta kůže je na dotek tak příjemná," zavrněla jsem a otřela se tváři o opěrku sedadla spolujezdce. "Proto mám rukavice i boty kožené. Miluju ten pocit na své pokožce." I v podprsence byly patrné vrcholky mých prsou. Sergio se usmál a ukázal křivý přední zub, který se mu u baru dařilo skrývat. "Přestaň, kočičko, nebo nebudu schopný řídit. Co kdybychom místo klubu, o kterém jsem ti řekl, zajeli ke mně?" V hlavě se mi rozezvučelo varování. "Ne," vydechla jsem a on mi oplatil vzteklým pohledem. Očividně nečekal, že mu budu odporovat, ale rozhodně jsem neměla v plánu na rozhodnutí něco měnit. Rychle jsem mu přejela dlaní po paži. "Nechci čekat tak dlouho. Někde zastav. Koťátko potřebuje olízat." Fuj, zaprotestovalo mi v hlavě, a abych ten výkřik zahnala, rukou jsem si přejela po břiše a pak po vnější straně stehen. Sežral to i s navijákem. Perfektní. Seigio jednou rukou držel volant a druhou mi líně přejel po noze. Pak zamířil po stehně výš a neomylně došel až k jejich vnitřní straně. Jak Bones nařídil, neměla jsem žádné spodní prádlo. Z jeho prstů mezi nohama se mi najednou udělalo špatně. Rychle jsem ho popadla za ruku a zvedla ji ke svému výstřihu. Lepší tady než dole. "Ještě ne." Úzkostí jsem skoro nedýchala. On si naštěstí myslel, že to je touhou. "Zastav. Hned zastav." Čím dřív ho probodnu, tím líp. Jeho ruce se očividně líbilo, kde je, ale pro jistotu jsem odepnula pás a naklonila se přes opěrku mezi námi. Překvapené se na mě zadíval. Ze strany jsem ho uchopila do rukou a olízla mu ucho. Fuj podruhé. ,,Já čekám, Roberto. Chci to hned teď."
Auto zajelo ke kraji silnice. Zatraceně, ještě nejsme ani u lesa. Zadoufala jsem, že nikdo nebude projíždět kolem zrovna ve chvíli, kdy mu setneme hlavu. To by se těžko vysvětlovalo. "Už jsem jen tvůj, kočičko," usmál se a pak v zubech sevřel moje zápěstí. ,,Ty hajzle!" Nadávka mi proklouzla skrz rty ve chvíli, kdy mě surově kousl. "Takhle se ti to líbí, koťátko?" zavrčel a srkal mi krev, která mi tekla po předloktí. "Děvko. Kurvo." Volnou rukou jsem rychle vytáhla z boty kůl a vrazila mu ho do krku. ,,Copak ti matka neříkala, že s plnou pusou se nemluví?" Zavrčel, pustil mě a pokusil se popadnout kůl. Vytrhla jsem paži z jeho úst, tím si ránu ještě víc roztrhla, a natáhla se po dalším kůlu. Podobný šmouze se najednou ocitl na sedadle spolujezdce. Sergio se ke mně naklonil, ale já vykopla a zasáhla ho kolenem do slabin. Auto naplnil řev plný bolesti. "Děvko! Roztrhnu ti krk a pak se ti do něj udělám!" Nečekala jsem, až se přiblíží k mému hrdlu, a zvedla jsem kolena jako bariéru mezi námi, když se nade mnou zvedl. Vytáhla jsem z boty druhý kůl a bodla Sergia do zad. Vypadl z auta, proletěl dveřmi, jako by byly z papíru. Vyrazila jsem za ním, potřebovala jsem dostat zpět jednu ze svých zbraní. Ve chvíli, kdy jsem vyběhla z auta, rozmazaná šmouha mě strhla na stranu. Vyhnula jsem se kopu namířenému na mou hlavu a vyskočila na nohy. Sergio se na mě znovu vrhl - a pak jím škubl vzad další upír, který se zničehonic objevil za ním. Bones ho držel pevně, v jedné ruce svíral kůl u jeho krku, druhou měl obtočenou kolem kůlu v zádech. "Už bylo na čase," zavrčela jsem. "Nazdárek, Sergio!" zvolal Bones vesele a otočil kůlem v krku. Sergio si několikrát dávivě odkašlal, než promluvil. "Ty parchante, jak jsi mě našel?" Překvapilo mě, že dokázal promluvit, když měl v hrdle díru. Bones pevněji uchopil kůl a vrazil ho Sergiovi do zad tak hluboce, až mu jím nejspíš pocuchal i srdce. "Vidím, že ses setkal s mou kamarádkou. Není úžasná?"
Po paži mi v čúrcích tekla krev. Odtrhla jsem si rukáv a ovázala ho kolem rány, která pulzovala v rytmu mého srdce. I s takovým zraněním jsem se dokázala na Sergia spokojeně ušklíbnout, když ke mně zabrousil pohledem. "Ty..Tys to na mě nahrála," nevěřícně vykulil oči. "Přesně tak, kocourku. Asi mě nakonec přece jen neolížeš." Jedna část mě se děsila chladu, s jakým jsem to pronesla, a druhá z něj byla nadšená. "To je něco, že jo?" usmál se Bones. "Věděl jsem, že by sis nenechal ujít hezkou holku, ty bezcenný zmetku. Je docela příhodné, žes to byl teď ty, kdo se chytil do pasti. Copak? Vyschlo ti konto, že si musíš večeři lovit místo toho, aby sis ji objednal'?" Sergio se ani nepohnul. "Nevím, co tím myslíš." Z výrazu jeho tváře bylo ale jasné, že to ví moc dobře. No, já tedy neměla ani ponětí. "Ale jistě že to víš. Podle toho, co jsem slyšel, jsi jeho nejlepší zákazník. Teď mám na tebe jedinou otázku a vím, že mi odpovíš upřímně, protože jinak…" zakroutil kůlem v Sergiových zádech, "moc spokojený nebudu. A víš, co se stane, když nebudu spokojený? Sklouzne mi ruka." "Co? Co? Ne! Řeknu ti to! Všechno ti řeknu!" Teď byl jeho přízvuk zřetelnější. Bones se usmál a byl to opravdu děsivý úsměv. "Kde je Hennessey?" Ze Sergiovy tváře vyzařovalo, že je k smrti vyděšený. Kdyby to bylo možné, pak bych řekla, že je bledší, než upír může být. "Hennessey mě zabije. Jeho nemůžeš zradit a žít dost dlouho, aby ses tím chlubil! Nevíš, co by mi udělal, kdybych promluvil. A ty mě stejně zabiješ, i kdybych ti to řekl." "Podívej, kamaráde," kůlem zakroutil, pootočil a pak ho vyškubl, "slibuju, že tě nezabiju, pokud mi odpovíš. Tím ti dám šanci před Hennesseym utéct. Ale přísahám ti, že pokud mi neprozradíš, kde je…" znovu do něj kůl vrazil a Sergio dlouze vydechl, "pak zemřeš přímo tady. Je to na tobě. Vyber si." Neměl na výběr, bylo to vepsáno v jeho tváři. Poraženě svěsil hlavu a ze zkrvavených úst vyšla jediná věta.
"Chicago Heights, jižní část města." "Díky ti moc, kamaráde." Vytáhl kůl ze Sergiových zad a hodil mi ho. Chytila jsem ho a v naprostém porozumění se mu zadívala do očí. "Slíbil jsi mi to. Slíbil!" fňukal Sergio, když jsem k němu vykročila, poraněnou paži přitisknutou k hrudi. Bylo až s podivem, jak vyděšený z představy smrti je, když jen před pár minutami usiloval o tu mou. "Já ano. Ona ne. Chceš mu ještě něco říct, kotě?" "Ne," odpověděla jsem a vrazila kůl do Sergiova srdce. Do jeho hrudi mi vjela i ruka a já ji okamžitě vytáhla a znechuceně si otírala upírovu temnou krev do šatů. "S ním jsem skončila."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama