Noční lovci - 9. kapitola

12. listopadu 2018 v 20:09 | fitymi |  Noční lovci - Na půl cesty do hrobu (Jeaniene Frost)
9. kapitola
Moje mysl nedokázala nové informace vstřebat. "Vždyť Sergio říkal, že je v Chicagu. Měl být v Chicagu!" Bones si pro sebe zaklel, narovnal se a pak nás otočil tak, aby stál zády ke dveřím. "Myslíš, že nám Sergio lhal?" pokračovala jsem. Zavrtěl hlavou, jako by v tom měl jasno. "Nespouštěj z něj oči, zlato. Černé vlasy. Knírek, tenká bradka, tmavá pokožka. Je vysoký. Má bílou košili. Vidíš ho?" Naklonila jsem se přes Bonesovo rameno a přejela pohledem přes všechny tváře, až jsem našla jednu, na kterou popis seděl. "Mám ho." "Sergio nelhal," odpověděl Bones s vážným hlasem na mou předchozí otázku. "To znamená, že se Hennessey nějak doslechl o Sergiově zmizení. Věděl, že je tady, takže se poptal. Není pochyb, že má strach, co všechno mohl Sergio únosci říct." "No, ať je důvod jakýkoli, je tady. Jdeme pro něj." "Ne." To jediné slovo mě překvapilo. "Ne? Proč ne? Právě nám spadl do klína!" V očích měl led a hlas tichý. "Protože je to zatraceně vychytralý grázl a já nechci, aby ses k němu jen přiblížila. Jakmile odtud vypadne, pojedeš rovnou domů. Vyřídím to sám."

Hlava se mi pročistila dost na to, aby mě jeho slova naštvala. "Víš, na někoho, kdo pořád říká, jak mu mám věřit, mi to zrovna neoplácíš. Myslela jsem, že dnes večer máme práci, takže jsem vyzbrojená a připravená. Lovila jsem upíry i předtím, než jsme se poznali, vzpomínáš? Sama samotinká a bez nikoho, kdo by mě při tom držel za ručičku. Teď mám za sebou výcvik a s sebou posilu, a ty mi tu říkáš, abych přesto stáhla ocas a utekla? Nelíbej mě jako ženu, když se mnou jednáš jako s dítětem." Bones na mě shlížel se zoufalým výrazem v očích. "Nejde o to, že bych s tebou jednal jako s dítětem. Buď si jistá, že tě tak rozhodně nevidím! Podívej, řekl jsem ti, že Hennessey není jen chlap, co jde ven a sbalit holku, protože mu kručí v žaludku. On je úplně jiná liga, kotě. On se před ničím nezastaví." "Tak se tu se mnou přestaň dohadovat a jdeme na něj," řekla jsem měkce, ale pevně. "Tohle vypadá jako popis přesně takového chlapa, kterého bych vytáhla ven." Bones chvíli nic neříkal a pak rezignovaně vydechl. "Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí, ale… dobře. Jdeme na něj. Tolik k volnému večeru. Jestli se ale něco, cokoli, podělá, stiskni pager. A teď, co uděláme…" Rychle načrtl plán a já se pak přesunula k baru kousek od Hennesseyho, abych ho měla stále na očích. Pravdou bylo, že se mi trochu motala hlava, ale to jsem Bonesovi neřekla. Kdyby to věděl, celé by to zabalil. Bože, vážně už je to tak dávno, co mě někdo políbil, že mě několik vášnivých polibků dokáže takhle vyvést z rovnováhy? Pro jistotu jsem si objednala colu místo obvyklého ginu s tonikem. Možná jsem nebyla vůči alkoholu odolná, jak jsem si myslela. Po pěti minutách se Hennessey ohlédl. Vždycky mě překvapovalo, že dokážu upíry tak přitahovat. Vždyť tu byly tucty jiných žen se žílami stejně šťavnatými, jako jsou moje. Bones mi jednou řekl, že je to mou pokožkou, která vypadá sice jako lidská, ale zároveň vyzařuje něco upírského. Řekl, že působí jako maják. "Ještě jsem tě tu neviděl, zrzečko. Mohu si přisednout?" Páni, dobré způsoby. Upíři se ke mně obvykle rovnou vecpali, ať jsem chtěla, nebo ne. Poté co jsem krátce přikývla, posadil se vedle mě a upřeně se na mě zadíval neskutečně modrýma očima. "Mohu ti koupit drink?" Hmmm, už dva body za zdvořilost. S předstíranou lítostí jsem se usmála. "Promiň, ale tak trochu tu s někým jsem. Neber si to špatně."
"Ach, chápu." Opřel se do židle a nevypadal, že by ji chtěl uvolnit. "Manžel?" Představila jsem si manželství s Bonesem a málem se dalším douškem limonády udusila. "Ne. Vlastně tu mám s někým první rande." Hennessey se usmál a nevinně rozpřáhl ruce. "První rande. Ta dokáží zatopit, že? Buď parfém, nebo jed, nic mezi tím. Řekni mi, jestli můžu být tak drzý - co z toho je ten muž?" S lehkými rozpaky vepsanými do tváře jsem se k němu o několik centimetrů nahnula. "Pokud mám odpovědět hned, tak musím říct jed. Je trochu... arogantní. Sebestředný. To nesnáším." Nevinně jsem se usmála, ale uvnitř jsem se nadšeně smála tomu, že tu právě shazuju muže, který se při nejbližší příležitosti pokusí upíra sedícího vedle mě zabít. Hennessey souhlasné přikývl. "To dokáže otrávit. Je vždycky lepší mluvit méně a o sobě prakticky vůbec, souhlasíš?" "Nemohla bych souhlasit víc. Jak jsi řekl, že se jmenuješ?" S tímhle musím jednat skutečně opatrně, ne natvrdo. Tedy, na někoho, u koho jsem podle Bonesova popisu čekala z hlavy trčící čertovské rohy, byl Hennessey téměř… okouzlující. Usmál se. "Říkej mi Hennessey." "Tobě tak klidně říkat budu, kámo. Už je to nějaká doba, co?" Vedle mě se objevil Bones. Sklonil se, aby mě políbil na tvář. Ze zvyku jsem sebou trhla a díky tomu byl obrázek dokonalý. Přesně podle scénáře nepovedené první rande. Koutkem oka jsem viděla, jak Hennessey stáhl rty do tenké linky. "Bonesi. Jak nečekané… překvapení. Tato milá mladá dáma tu přece nemůže být s tebou. Na to je až příliš vychovaná." No, další bod pro tohohle grázlíka. Bones se na Hennesseyho podíval s hrozbou v očích. "Sedíš na mém místě." "Bonesi," napomenula jsem ho, jako bych byla zděšená jeho jednáním, "jsi nezdvořilý. Tento milý muž mi jen dělal společnost, zatímco jsi byl pryč."
"Ano," zavněl Hennessey a přeměřil si Bonese. "Nemůžeš očekávat, že by taková krásná žena zůstala chvíli sama, starý brachu. Nějaká obluda by ji mohla… dostat do spárů." "Vtipné, že to říkáš." V hlase měl nepřátelský podtón, který jsem u něj ještě neslyšela. Ať už se mezi nimi stalo cokoli, Bones ho vážné neměl v lásce. "Slyšel jsem, že je to tvá specialita." Hennessey přimhouřil oči. Napětí mezi nimi vzrostlo. "Kde jsi něco takového zaslechl?" Bones se chladně usmál. "Byl bys překvapený, co jsou lidé schopní najít, když kopou dostatečně hluboko." Podívala jsem se na oba dva. Jako by se měli každou vteřinu vykašlat na slovní napadání a jít si regulérně po krku. Logan se nahnul přes bar a poklepal prstem na sklenku, která mi úplně vypadla z mysli. Očividně vycítil napětí. "Tady ne, pánové. Znáte pravidla." Hennessey se podíval na Logana a pak mávl rukou. "Ano, znám. Je to otrava, ale návštěvník musí respektovat pravidla domu." "Nech si ty populistické kecy," odfrkl ho Bones, "k tobě to nesedí. Je to moje židle a tohle je moje partnerka, tak zmiz." "No pardon!" S dokonale zahraným rozhořčením jsem se postavila a podívala se na Bonese. "Nevím, jestli jsi takhle zvyklý mluvit se všemi ženami, ale já nestrpím, aby se o mně mluvilo, jako bych tu nebyla! Nepatřím ti, tohle je naše první schůzka. A ani bych s tebou nikam nešla, kdybys mě o to pořád neprosil." Když po mně Bones hodil rozhořčeným pohledem, usmála jsem se. "Končím. Chytím si taxi. A ty se ztrať." Hennessey se zasmál. "Slyšel jsi dámu. Znáš pravidla. Tady je to povolené jen se souhlasem, a ten ti nedala. Jak řekla, ztrať se." Bones to přijal se špatně skrývaným vztekem. "Vyřiďme si to jako chlapi. Půjdeme ven a vyříkáme si to, jen ty a já. Stejně se k tomu schylovalo." Hennesseymu zazářily oči. "Ano, vyříkáme si to, na to máš mé slovo. Ne teď, ale brzy. Už dlouho strkáš nos, kam nemáš." Co tím myslel? podivila jsem se. Musím se na to Bonese později zeptat.
"Úplně se mi třesou kolena," vysmíval se mu Bones. "Tak jindy a jinde. Budu se těšit." S tímto příslibem odešel. Předstírala jsem, jak mnou scéna otřásla. Popadla jsem peněženku a zalovila v ní po drobácích. Hennessey mě rukou na mé paži zastavil a naléhavě požádal: "Prosím, zůstaň a dej si se mnou ještě jeden drink. Cítím se trochu zodpovědný za to, co se právě stalo, ale musím říct, že je to jen dobře. Je to bezcitný muž." Jakoby zdráhavě jsem se znovu posadila. "Dobře, jeden drink. Přece jen ti to nejspíš dlužím, když jsi mě ho zbavil. Mimochodem, jmenuji se Cat. Bones nás zapomněl představit." Jen na efekt jsem se trochu nejistě pousmála. On mi na oplátku políbil ruku. "Je mi potěšením, Cat." Hennessey mě přemluvil, abych si objednala další alkohol, a tak jsem si barmanovi řekla o gin s tonikem. Po dalších třech sklenkách jsem se omluvila, že musím na dámy, a nechala ho u baru. Závrať se mě pořád držela. Všechno kolem mě se podivně měnilo, vše, na co jsem se podívala, mělo rozmazané kontury. Čas přepnout zpátky na colu. Toalety se nacházely na druhé straně klubu, a jak jsem z nich po chvíli vyšla, spatřila jsem Bonese na malé terase nad sálem. Stál zády ke mně a opíral se o skleněnou stěnu. Chtěla jsem mu říct, jak jsem pokročila, takže jsem vyrazila přes dav lidí, až jsem se dostala ke dveřím vedoucím na balkon. Stála před ním žena. Ruce měla volně podél těla a Bones ji držel za ramena. Ústa měl na jejím krku a z očí mu zářilo zelené upírské světlo. Zarazila jsem se a fascinovaně sledovala, jak se jeho rty pohybují a pravidelně polyká. Ta dívka s ním nebojovala. Vlastně na něm napůl visela. Najednou se jeho oči stočily ke mně. Neschopná pohybu jsem dál pozorovala, jak se krmí. Po několika vteřinách se od jejího krku odtáhl. K. mému překvapení jí na něm zůstaly jen dvě malé červené kapky. Nejspíš i při krmení jedná dle vybraných způsobů. S očima stále zabořenýma do mých si přejel palcem po řezáku a pak prst přitiskl ženě na krk. Dvě malé ranky se okamžitě uzavřely a zmizely. "Odejdi," přikázal jí. S otupělým úsměvem uposlechla a proklouzla kolem mě, aniž by si všímala okolí. "Neřekla ti snad maminka, že je neslušné pozorovat někoho u jídla?" Jeho nezúčastněný tón mě probral z mrákot. "Ta holka… je v pořádku?" Nezdála se vysátá téměř dosucha, ale nejsem odborník. "Samozřejmě. Je na to zvyklá. Můžu ti s klidem říct, že proto tu stejně většina z nich je. Jsou jako menu s nohama." Bones přistoupil blíž, ale já o krok ucouvla. Zamračil se. "Co se děje? Podívej, ta holka je v pořádku. Jako bys nevěděla, že jsem upír. To sis myslela, že se nikdy nekrmím?" Ta představa mi byla natolik odporná, že jsem se jí radši nikdy nezabývala. A scéna před chvílí na mě zapůsobila jako ledová sprcha. "Přišla jsem ti jen říct, že jde všechno jako po másle. Do dvaceti minut nejspíš vyrazíme." Zajela jsem si prsty do vlasů a stiskla si lebku. Zase se mi začínala točit hlava. "Cítíš se dobře'?" Absurdita otázky mě rozesmála. "Ne, necítím se dobře. Vlastně je mi dost mizerně. Nejdřív jsem se s tebou líbala a teď tě viděla, jak ucucáváš z té ženské. Přidej bolest hlavy a výsledkem je, že v pohodě se skutečně necítím." Přistoupil blíž a já znovu o kus ucouvla. "Nedotýkej se mě." Zamumlal kletbu, ruce zatnul v pěst, ale zůstal stát. "Dobře. Promluvíme si o tom později. Vrať se, než začne být nervózní." "My si o ničem později nepromluvíme," oznámila jsem chladně na cestě ke dveřím. "Vlastně o tom nechci mluvit vůbec." Byla jsem naštvaná, ještě když jsem si sedala na stoličku vedle Hennesseyho, ale překryla jsem to úsměvem a rychle si objednala gin s tonikem. Kašlu na colu!
Hennessey se natáhl a chytil mě za ruku. "Co se děje, Cat? Vypadáš sklíčeně." Nejdřív mě napadlo, že mu zalžu, ale rozmyslela jsem si to. Je možné, že mě zahlédl, jak mluvím s Bonesem, a ačkoli nás pravděpodobně v hluku neslyšel, nechtěla jsem, aby pojal podezření. "Ale nic, vážně. Jen jsem cestou z toalet narazila na Bonese. Mluvil se mnou ne zrovna zdvořile. Asi jsem jen naštvaná, toť vše." Hennessey se odtáhl a postavil se, na tváři dokonale zdvořilý výraz. "Omluvila bys mě? Mám velkou chuť si s ním znovu popovídat." "Prosím, nedělej to," pospíšila jsem si. Nechtěla jsem, aby se poprali. Tedy, zatím ne. "Bude to trvat jen několik minut, drahá. Jen mu chci dát najevo, že nezdvořilost nestrpím." Nato mě opustil, aniž by si všímal mých protestů. Otráveně jsem dopila zbytek toniku a právě se chystala objednat si další, když se u mě objevili Ralfie s Martinem. "Nazdar. Pamatuješ si nás?" Usmívali se tak upřímně, až jsem potlačila touhu odpovědět jim jen na půl pusy. "Zdravím, hoši." Přistoupili a postavili se ke mně každý z jedné strany. "Máš tu s ním rande?" zeptal se s vykulenýma očima Ralfie. "Ne. Ano. No, tak trochu. S chlapem, co jsem tu byla předtím, mi to nevyšlo, tak mi tenhle muž dělá společnost." Mluvila jsem tak neurčitě, jak jen to šlo, abych je neuvedla do nebezpečí. Jen se šel trochu předvádět, hrát si na velkého macha. Nejspíš mu to několik minut zabere. Až se vrátí, zmizíte, ano?" "Jasná věc," přikývli naráz. Martin mi s nesmělým úsměvem podal pití. "Je to gin a tonik. To sis předtím objednala. Taky jsem ho zkusil. Je to dobré." Chlapecké nadšení v jeho tváři bylo nakažlivé a já se usmála ještě víc. "Na," řekl důležitě. "Je čerstvé připravený. Já si objednám další." "Páni, děkuju."
Pozvedla jsem sklenku na pozdrav a pak si pořádně lokla. Byl o něco víc hořký, než jsem měla předtím. Možná to jen tenhle barman neumí jako Logan. "Výborný." Skryla jsem ušklíbnutí a znovu upila, abych neranila jejich city. Oba se na mě podívali a pak si mezi sebou vyměnili pohledy plné obav. "Chceš vidět moje auto?" zeptal se Ralfie a upřeně mě pozoroval. "Je to nové porsche, nadupaná kára. Je úžasná." "Jo," přitakal Martin. "Musíš to vidět!" Ralfie vytáhl z kapsy kalhot klíče s přívěskem s logem porsche. "Nechám tě řídit." Pohled na jejich nadšené zářící oči mě rozesmutnil. Kdy jsem byla tak nadšená z auta? Ale na druhou stranu jsem nikdy nevlastnila porsche. Musí být skvělé mít peníze. Rozhodně jsem zavrtěla hlavou a postavila sklenici na bar. Hlava se mi zase začínala točit. Teď už byl rozhodně čas přejít na limonádu. "Je mi líto, hoši, ale svého partnera tu nenechám. Nebylo by to správné." Jako bych nedokázala dát dohromady celou větu. Nemohla jsem se dočkat, až dokončíme práci a konečně se budu moct vyspat. Spánek vypadal jako skvělý nápad. Ralfie mě chytil za ruku a Martin mě strčil do ramene. Zmateně jsem se na ně podívala a narovnala se. Tedy, pokusila jsem se o to. "Hele, netlačte na mě. Je mi lito, ale říkám ne." "No tak," nenechal se odbýt Ralfie a stále mě tahal za ruku. "Jen na vteřinku. Rychle, než se ten chlap vrátí." "Ne!" Teď už jsem byla naštvaná. Všichni mě nutili dělat věci, které jsem dělat nechtěla. Takové, které bych dělat neměla, jakkoli příjemné byly… Odstrčila jsem Ralfieho takovou silou, až zaškobrtl. "Ihned odejděte." Znovu si vyměnili překvapené pohledy. Holkám se očividně porschata líbila. Naprosto je zarazilo, že jsem odmítla.
"Jděte." Vložila jsem do hlasu hrozbu a otočila se na stoličce zády k nim. "Barmane," zavolala jsem a za vteřinu u mě stál Logan. "Máš tylenol?" Patnáct minut poté jsme s Hennesseym odešli. Když se vrátil, cítila jsem se naprosto pod psa. Chtěla jsem do postele a spát, ale nejdřív jsme museli skončit s ním. Pod záminkou, že tu nechci znova narazit na Bonese, jsem navrhla, abychom odešli a zkusili jiný klub. Bez zaváhání souhlasil a za chvíli jsme vyrazili z parkoviště v jeho luxusním mercedesu. Copak všichni upíři ulítávali na mercedesech? Hlava mi padla dozadu a stěží jsem s ním zvládla konverzovat. Někde vzadu v mysli jsem se divila, co se mi to děje, ale nedokázala jsem se soustředit. Oči se mi na chvíli zavřely, než jsem je vzápětí doširoka otevřela. Co to se mnou je? "Nevypila jsi toho moc, Cat?" Tentokrát jsem nic nepředstírala, když jsem mu opile zamumlala: "Tty tttomu nerrozumíš.." Mluvit se najednou zdálo jako nadlidský výkon a mnou projely první závany paniky. Něco bylo hodně, hodně špatně. "Já ummmím pít." Hennessey se usmál. "Nesouhlasím. Možná bychom měli zajet ke mně, kde si můžeš lehnout a odpočinout si. Nevypadáš, že bys zvládla další klub." "Ne… neeeee!" Vzdáleně jsem si uvědomila, že by to nebyl dobrý nápad, ale měla jsem problém vzpomenout si proč. Kdo byl vlastně ten muž vedle mě? Jak jsem se sem dostala? Mozek mi vynechával. "Ale já myslím, že ano. Budeš se pak cítit lépe." Ignoroval mě. On mě ignoroval! Hodlal mě odvézt k sobě domů a pak by se určitě stalo něco špatného. Co se děje? Kde to jsem? Musí zastavit. A pak… uteču. Ano. Uteču. A vyspím se. "Musíš zastavit," zamumlala jsem a děsila se barev, které se mi míhaly před zavřenýma očima. V uších mi začalo dunět. "Ne, Cat. Zastavíme až u mě doma." Pořád opakoval to samé. Už jsme byli u sjezdu ze silnice a za chvíli najedeme na dálnici. Něco uvnitř mě vědělo, že mu v tom musím zabránit.
"Budu zvracet" oznámila jsem a nebyla to planá výmluva. Žaludek se mi nebezpečně kroutil. S rukou před pusou jsem se k němu naklonila. Dupl na brzdy tak prudce, až jsem čekala náraz do airbagu. "Ne v autě!" vykřikl, naklonil se přese mě a otevřel dveře na mé straně. Jakmile jsem dopadla na zem, začala jsem dávit. Něco z toho mi potřísnilo šaty a já si je držela, dokud se můj žaludek nezbavil veškerého obsahu. Za sebou jsem slyšela znechucené Hennesseyho výkřiky. "Máš to všude na sobě! Do toho auta už rozhodně nenastoupíš! Zničila bys mi sedačky!" To mě potěšilo, ale jen trochu, protože jsem netušila, kde jsem anebo proč jsem se ani nechtěla vrátit do vozu. Najednou mnou něco smýklo, zabolelo to. Chytil mě za vlasy a táhl mě od silnice mezi stromy. Bránila jsem se. Tohle bylo zlé, hodně zlé. Nohy jsem měla těžké jako balvany. Moc těžké, než abych s nimi mohla pohnout. S rukama to nebylo o nic lepší, dokázala jsem ho jen bezvládně plácnout. Nakonec se zastavil, hrábl mi rukou na zátylek a přetáhl mi uvázání šatů přes hlavu. Látka mi padla k pasu a hruď mi teď zakrývala jen podprsenka bez ramínek. "Nádhera," vydechl a sáhl mi rukou na záda, aby rozepnul zapínání podprsenky. "Ne…" Snažila jsem se odplazit pryč, ale nohy mě neposlouchaly. Hennessey klečel nade mnou, dával si pozor, aby se neumazal, a shrnul mi vlasy na stranu. V jediném okamžiku se mu rozzářily oči a vysunuly tesáky. Jednou rukou překryl mé ňadro, tvrdě ho zmáčkl a druhou mě držel za hlavu. Byla jsem v pasti. Z očí mi skanuly slzy. Nebyla jsem schopná hýbat se ani myslet. Něco mi mohlo nějak pomoct, něco… jen si vzpomenout, co to bylo. Probrala mě ostrá bolest v krku. Bože, on mě kousl! On ze mě pije! Nohy mi sebou bezvládně škubly. Oči jsem mu upírala do vlasů, jak jsem se ho snažila odstrčit. Hlavou mi proběhla myšlenka, ale pod bolestivými tahy jeho úst na mém krku zase rychle zmizela. Bylo to něco o mých hodinkách… Všechno kolem zčernalo, ale než mě pohltila temnota, stiskla jsem knoflík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama