Provinilé slasti - 38. kapitola

2. listopadu 2018 v 17:31 | fitymi |  Anita Blake (1): Provinilé slasti - Laurell K. Hamilton

38. kapitola
Nikolaos seděla na vyřezávaném dřevěném křesle a pohupovala nožkama nad podlahou. Okouzlující.
Aubrey se opíral o zeď a olizoval si rty, aby z nich dostal poslední zbytky krve. Valentine stál velice klidně vedle něho a díval se na mě.
Winter stanul vedle mě. Vězeňský dozorce.
Burchard si stoupl vedle Nikolaos, jednu ruku položenou na opěradle.
"Copak, oživovatelko, žádné vtípky?" zeptala se Nikolaos. Její hlas zněl stále dospěle. Jako by měla dva hlasy, které může zmáčknutím tlačítka přepínat.
Zavrtěla jsem hlavou. Nepřipadala jsem si příliš vtipná.
"Už jsme tě zlomili? Zlomili jsme tvůj odpor?"

Dívala jsem se na ni. Vztek mnou prolétl jako žhavý závan. "Co chceš, Nikolaos?"
"Tak, to je mnohem lepší." Její hlas stoupal a klesal, holčičí zachichotání na konci každého slova. Možná už nikdy nebudu mít ráda děti.
"Jean-Claude by měl v rakvi slábnout hladem. Ale místo toho je silný a dobře živený. Jak je to možné?"
Neměla jsem nejmenší ponětí, tak jsem mlčela. Možná to byla řečnická otázka.
Nebyla. "Odpověz, A-ni-to." Protáhla mé jméno, odsekla každou slabiku.
"Nevím."
"Ale ano, víš."
Nevěděla jsem, ale ona mi nechtěla věřit. "Proč ubližuješ Phillipovi?"
"Je třeba mu udělit lekci za minulou noc."
"Protože se ti vzepřel?"
"Ano, protože se mi vzepřel." Vyskočila z křesla a cupitala ke mně. Lehce se pootočila a bílé šaty kolem ní zavířily. Normálně ke mně přihopsala. Culila se. "A protože jsem na tebe rozzlobená. Mučím tvého milence a možná nebudu mučit tebe. A možná ti tahle ukázka připomene, že máš najít vraha upírů." Hezkou tvářičku obrátila ke mně, světlé oči blýskaly pobavením. Je vážně dobrá.
Ztěžka jsem polkla a položila otázku, kterou jsem musela položit. "Proč jsi na mě rozhněvaná?"
Odvrátila hlavu stranou. Kdyby nebyla postříkaná od krve, vypadalo by to rozkošně. "Je možné, že bys to nevěděla?" Obrátila se zpátky k Burchardovi. "Co myslíš, příteli? Vážně to neví?"
Narovnal se a odpověděl. "Věřím, že je to možné."
"Víš, Jean-Claude byl velmi zlobivý chlapec. Dát druhé znamení nic netušícímu smrtelníkovi."
Znehybněla jsem. Vzpomněla jsem si na modré planoucí oči na schodech a Jean-Claudův hlas v mé hlavě. Dobrá, předpokládala jsem to, ale pořád jsem nechápala význam toho všeho. "Co obnáší druhé znamení?"
Olízla si rty, jemně jako koťátko. "Vysvětlíme jí to, Burcharde? Prozradíme jí, co víme?"
"Pokud to opravdu neví, paní, pak jí to musíme objasnit."
"Ano," řekla a přesunula se zpátky ke křeslu. "Řekni, kolik ti je let, Burcharde."
"Je mi šest set a tři roky."
Zírala jsem na jeho hladkou tvář a zavrtěla hlavou. "Ale jsi člověk, ne upír."
"Dostal jsem čtvrté znamení a budu žít tak dlouho, dokud mne bude moje paní potřebovat."
"Ne, to by mi Jean-Claude neudělal," prohlásila jsem.
Nikolaos lehce rozhodila rukama. "Tlačila jsem na něj. Věděla jsem, že ti dal první znamení, aby tě vyléčil. Předpokládám, že se chtěl zoufale zachránit."
Vzpomněla jsem si na ozvěnu jeho hlasu ve své mysli. "Odpusť mi. Neměl jsem na výběr." K čertu s ním, vždycky jsou jiné možnosti. "Každou noc se mi o něm zdá. Co to znamená?"
"Komunikuje s tebou, oživovatelko. S třetím znamením nastane mnohem pevnější psychický kontakt."
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne."
"Co ne, oživovatelko? Ne, jako že nechceš třetí znamení, nebo ne, jako že nám nevěříš?" zeptala se.
"Nechci být ničí služebník."
"Jedla jsi poslední dobou víc než obvykle?"
Otázka tak podivná, že jsem chvíli jen zírala, pak jsem si vzpomněla. "Ano. Je to důležité?"
Nikolaos se zamračila. "Získává z tebe energii, Anito. Živí se prostřednictvím tvého těla. Měl by teď slábnout, ale ty ho udržuješ při síle."
"To jsem neměla v úmyslu."
"Věřím ti. Včera v noci, když jsem zjistila, co udělal, jsem byla bez sebe vzteky. Tak jsem tě připravila o milence."
"Prosím, věř mi, že nejsme milenci."
"Tak proč včera v noci riskoval můj hněv, aby tě zachránil? Z přátelství? Ze zdvořilosti? Myslím, že ne."
Dobrá, tak ať si tomu věří. Jen ať se odtud dostaneme živí, to je můj cíl. Na ničem jiném nezáleží. "Co můžeme Phillip a já udělat, abychom to napravili?"
"Ale ale, jak zdvořilé, to se mi líbí." Položila ruku Burchardovi kolem pasu, bezmyšlenkovitě, jako kdyby drbala psa. "Ukážeme jí, na co se může těšit?"
Burchard celý strnul, jako by jím projel elektrický výboj. "Pokud si to má paní přeje."
"Přeju si to."
Burchard poklekl před ni, tvář na úrovni jejího hrudníku. Nikolaos na mne pohlédla přes jeho hlavu. "Tohle," řekla, "je čtvrté znamení." Rozepnula si perleťové knoflíčky, které zdobily přední část bílých šatů. Rozhrnula látku a odhalila drobná prsa. Dosud dětská, malá, nedospělá. Přejela si nehtem vedle levého ňadra a kůže se otevřela jako země pod pluhem. Vyvalila se krev, červená linka stékající přes Nikolaosinu hruď a břicho.
Neviděla jsem Burchardovi do obličeje, když se nakláněl dopředu. Ruce mu sklouzly kolem jejího pasu, tvář skrytou mezi její ňadra. Napjal se, prohnul záda. Ticho v místnosti přerušil slabý zvuk sání.
Odvrátila jsem pohled a dívala se všude jinde, jen ne na ně. Jako bych je přistihla v posteli, ale nemohla jsem odejít. Valentine na mě hleděl. Opětovala jsem pohled. Pozdravil mě pozvednutím imaginárního klobouku a blýskl špičáky. Ignorovala jsem ho.
Burchard seděl vedle křesla, zčásti se o ně opíral. Tvář měl malátnou a ruměnou, hruď se mu zvedala a klesala, jak lapal po dechu. Roztřesenou rukou si otřel krev ze rtů. Nikolaos seděla zcela nehybně, hlavu zvrácenou dozadu, oči zavřené. Možná, že sex nebyl až zas tak špatné přirovnání.
Pak Nikolaos promluvila se zavřenýma očima, hlavu stále opřenou dozadu, hlas hluboký. "Tvůj kamarád Willie je zpátky v rakvi. Bylo mu líto Phillipa. To si bude muset odvyknout."
Prudce zvedla hlavu, oči jasné, téměř třpytivé, jako by vydávaly vlastní světlo. "Vidíš dnes mou jizvu?"
Zavrtěla jsem hlavou. Byla zcela a naprosto krásným dítětem. Bez jediné nedokonalosti. "Znovu vypadáš bezchybně, jak to?"
"Protože na to vydávám energii. Musím na tom pracovat." Hlas měla tichý a hřejivý, stupňující se dusno, jako vzdálená bouře.
Zježily se mi vlasy za krkem. Stane se něco zlého…
"Jean-Claude má následovníky, Anito. Když ho zabiju, udělají z něj mučedníka. Ale když dokážu, že je slabý a bezmocný, opustí ho a budou následovat buď mne, nebo nikoho."
Vstala a znovu si zapnula šaty. Její vlasy, bílé jako bavlna, se zdánlivě vlnily, jako by jimi povíval vítr, ačkoli žádný nefoukal. "Zničím něco, co vzal Jean-Claude pod svou ochranu."
Jak rychle se dostanu k noži, který mám u kotníku? A bude mi to vůbec k něčemu?
"Dokážu, že Jean-Claude není schopen ochránit nic a nikoho. Já jsem paní všech!"
Ta sebestředná mrcha! Winter mě popadl za paži dřív, než jsem mohla cokoli udělat. Byla jsem příliš zaměstnaná sledováním upírů, abych si všimla člověka.
"Jděte. Zabijte ho," přikázala Nikolaos.
Aubrey a Valentine se odlepili od zdi a uklonili se. Pak byli pryč, jako by se vypařili. Obrátila jsem se k Nikolaos.
Usmála se. "Ano, zatemnila jsem ti mysl, abys je neviděla odcházet."
"Kam jdou?" Stáhl se mi žaludek. Mám dojem, že už znám odpověď.
"Jean-Claude vzal pod svou ochranu Phillipa. Proto musí Phillip zemřít."
"Ne!"
Upírka se usmála. "Ale ano."
Chodbou dolehl výkřik. Mužský výkřik. Phillipův výkřik.
"Ne!" Napůl jsem padla na kolena, jen Winterova ruka mi zabránila v pádu na podlahu. Předstírala jsem mdloby, zmalátněla jsem v jeho sevření. Povolil stisk. Vytrhla jsem nůž z pouzdra na kotníku. Já i Winter jsme byli blízko chodby, daleko od Nikolaos a jejího lidského sluhy. Možná, že dost daleko.
Winter se díval na ni a čekal na příkazy. Zvedla jsem se ze země a vrazila mu nůž do slabin. Čepel zajela do těla, když jsem ji vytrhla ven, vyvalila se krev. Vrhla jsem se do chodby.
Když se o mě otřel první závan větru, už jsem byla u dveří. Neohlížela jsem se a otevřela dveře.
Phillip visel bezvládně v okovech. Krev mu stékala jako rudá záplava po hrudi. Dopadala na podlahu jako déšť. Světlo pochodní se lesklo na vlhkých obratlech odhalené páteře. Někdo mu rozerval krk.
Zavrávorala jsem u zdi, jako by mě někdo udeřil. Nemohla jsem dýchat. Někdo šeptal pořád dokola: "Panebože, panebože, panebože." Já. Sešla jsem po schodech zády přitisknutá ke stěně. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled. Nemohla jsem sklopit oči. Nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem křičet.
Plameny pochodní se mu zrcadlily v očích a vytvářely iluzi pohybu. Hluboko v plicích se zrodil výkřik a vylétl mi z hrdla. "Phillipe!"
Mezi mnou a ním stanul Aubrey. Byl celý od krve. "Už se těším, jak navštívím tvou půvabnou přítelkyni Catherine."
Chtěla jsem se na něj s křikem vrhnout. Místo toho jsem se opřela o zeď, nůž podél těla, aby ušel pozornosti. Už nebylo cílem dostat se ven živá. Cílem bylo zabít Aubreyho. "Ty zmetku, ty poloshnilá mršino!" Můj hlas zněl naprosto klidně, bez jakékoli emoce. Neměla jsem strach. Nic jsem necítila.
Aubrey se na mě zamračil skrz masku z Phillipovy krve. "Takové věci o mně neříkej."
"Odpornej, smradlavej, krvesmilnej parchante!"
Přesunul se ke mně, přesně jak jsem chtěla. Položil mi ruku na rameno. Zavřískla jsem mu do obličeje, jak nejhlasitěji jsem dokázala. Zaváhal jen na vteřinu. A já mu vrazila nůž mezi žebra. Byl ostrý a tenký a já ho zarazila do těla až po jílec. Upír strnul, naklonil se ke mně. Oči rozšířené překvapením. Otevřel a zavřel ústa, ale nevydal ani hlásku. Skácel se na podlahu, prsty hrábly do prázdna.
V tu chvíli tam byl Valentine, poklekl vedle těla. "Co jsi mu udělala?" Nůž zůstal schovaný pod Aubreyho tělem.
"Zabila jsem ho, ty zkurvysyne, stejně jako zabiju tebe."
Valentine se vymrštil na nohy, začal něco říkat a pak vypuklo peklo. Dveře cely vletěly dovnitř a roztříštily se na kousky o protější zeď. Do místnosti jako by vtrhlo tornádo.
Valentine padl na kolena, čelem se dotkl země. Klaněl se. Já jsem se přitiskla ke zdi. Vítr se mi sápal po tváři, cuchal mi vlasy před očima.
Hluk se ztišil a já zašilhala ke dveřím. Nikolaos se vznášela nad nejhořejším schodem. Vlasy jí šelestily kolem hlavy jako pavučiny. Kůže napjatá na kostech, až upírka vypadala jako kostlivec. Oči jí svítily bleděmodrým ohněm. Začala se snášet dolů ze schodů, ruce natažené.
Viděla jsem její žíly, podobné pramínkům modrého světla pod kůží. Vyrazila jsem na útěk. Prchala jsem k protější zdi, k tunelu, kterým přišli krysodlaci.
Vítr mnou udeřil o stěnu a já se škrábala po všech čtyřech k tunelu. Vstup byl široký a temný. Do tváře se mi opřel chladný vítr a cosi mě chytilo za kotník.
Vykřikla jsem. Bytost jménem Nikolaos mě vlekla zpátky. Uhodila mnou o zeď a jedním spárem mě chytila za zápěstí. Tělem mi znehybnila nohy, cítila jsem kosti pod látkou.
Odtáhla rty a odhalila zuby a špičáky. "Naučíš se poslušnosti!" zasyčela kostlivá hlava. Zavřískla mi do tváře a já taky vykřikla. Beze slov, jako naříkající zvíře v pasti.
Srdce mi bušilo až v krku. Nemohla jsem dýchat. "Neeee!"
"Podívej se na mě!" zaječela.
A já se podívala. Propadla jsem do modrého ohně jejích očí. Oheň se zaryl do mé mysli. Bolest. Její myšlenky mě řezaly jako čepele, odtínaly kusy mě samotné. Její zuřivost mě opařila a spálila, až jsem měla pocit, že se mi odlupuje kůže z obličeje. Spáry škrábaly uvnitř mé lebky, drtily kosti na prach.
Když se mi znovu vrátil zrak, byla jsem schoulená u zdi a Nikolaos stála nade mnou. Nedotýkala se mě. Nepotřebovala to. Třásla jsem se, třásla jsem se tak, až mi drkotaly zuby. Byla mi zima, strašná zima.
"Nakonec mě budeš nazývat svou paní, oživovatelko. A budeš to myslet vážně." Najednou klečela nade mnou. Přitiskla své útlé tělo k mému, rukama mi držela ramena u země. Nemohla jsem se hnout.
Krásná holčička sklonila obličej k mojí tváři a zašeptala: "Zaryju špičáky do tvého hrdla a nemůžeš mě nijak zastavit."
Jemná ulita jejího ucha se mi otírala o rty. Zaťala jsem do ní zuby, až jsem v ústech ucítila krev. Zavřískla a trhla sebou dozadu, po straně krku jí stékal karmínový pramínek.
Do mozku se mi zaryly drápy ostré jako břitvy. Její bolest a její zuřivost udělaly z mé mysli blátivou břečku. Myslím, že jsem znovu vykřikla, ale neslyšela jsem se. Po chvíli už jsem neslyšela nic. Přišla temnota, pohltila Nikolaos a já zůstala sama. Vznášela jsem se ve tmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama