Provinilé slasti - 40. kapitola

2. listopadu 2018 v 17:33 | fitymi |  Anita Blake (1): Provinilé slasti - Laurell K. Hamilton
40. kapitola
Klub byl tichý a temný. Nikde nikdo kromě mě. Slunce už určitě vyšlo. Prostory byly ztichlé a plné vyčkávavého mlčení, jímž se naplní všechny budovy, když lidé odejdou. Jakmile odejdeme, jako by stavba měla ožít vlastním životem, kdybychom ji jen nechali v klidu. Potřásla jsem hlavou a snažila se soustředit. Něco cítit. Chtěla jsem jen jít domů a zkusit spát. A modlit se, aby se mi nic nezdálo.
Na dveřích byla žlutá samolepicí cedulka. Bylo na ní napsáno: "Vaše zbraně jsou za barem. Nejvyšší je přinesla s vámi. Robert."

Uložila jsem obě pistole i nože, kam patří. Ten, kterým jsem bodla Wintera a Aubreyho, chyběl. Je Winter mrtvý? Možná. Je Aubrey mrtvý? Snad. Většinou to chtělo být vyšším upírem, abyste přežili ránu do srdce, ale nikdy jsem to nezkoušela na pětisetletou chodící mrtvolu. Pokud mu vytáhnou nůž z těla, bude Aubrey možná dost odolný na to, aby přežil. Musím zavolat Catherine. A říct jí co? Vypadni z města, jde po tobě upír! Tomu by asi neuvěřila. Sakra.
Vyšla jsem ven do slabého bledého ranního světla. Ulice byla prázdná a proudil jí mírný vánek. Horko ještě nemělo čas se vyplížit. Bylo téměř chladno. Kde mám auto? Kroky jsem zaslechla až vteřinu před tím, než něčí hlas pronesl: "Ani hnout. Mířím ti pistolí na záda."
Složila jsem ruce na temeni hlavy, ani mi nemusel říkat. "Dobré ráno, Edwarde."
"Dobré ráno, Anito. Prosím, stůj naprosto klidně." Stanul těsně za mnou, pistoli mi přitiskl k páteři. Kompletně mě prohledal odshora dolů. Edward nenechává nic náhodě, což je jeden z důvodů, proč je ještě naživu. Odstoupil od mne. "Můžeš se obrátit."
Moji firestar měl zastrčenou za pasem, browning držel volně v levé ruce. Netuším, co provedl s noži.
Usmál se svým okouzlujícím chlapeckým úsměvem. Bez jediného zachvění ruky mi mířil na hrudník. "Přestaneme si hrát na schovávanou. Kdepak je ta naše Nikolaos?"
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Zvažovala jsem, jestli ho obvinit z toho, že vraždí upíry, ale nezdála se na to vhodná chvíle. Možná později, až na mě nebude mířit pistolí. "Můžu dát ruce dolů?"
Lehce přikývl.
Pomalu jsem nechala ruce klesnout. "Chci si jednu věc ujasnit, Edwarde. Povím ti, co chceš vědět, ale ne proto, že bych z tebe měla strach. Chci, aby Nikolaos zemřela. A chci na tom mít svůj podíl."
Usmál se ještě víc, oči mu potěšené blýskaly. "Co se stalo včera v noci?"
Zadívala jsem se dolů na chodník, pak zpátky nahoru. Podívala jsem se do Edwardových modrých očí a řekla: "Nikolaos nechala zabít Phillipa."
Velmi pozorně sledoval mou tvář. "Pokračuj."
"Kousla mě. Myslím, že ze mě chce udělat svého osobního služebníka."
Schoval pistoli zpátky do podpažního pouzdra a přešel ke mně. Naklonil mi hlavu na stranu, aby pořádně viděl na stopy po kousnutí. "Bude to potřebovat vyčistit. Bude to pekelně bolet."
"Já vím. Pomůžeš mi?"
"Jistě." Nasadil mírnější úsměv. "Chtěl jsem tě mučit, abych z tebe dostal informace. A ty mě teď prosíš, abych ti pomohl lít kyselinu do rány."
"Svěcenou vodu," opravila jsem ho.
"Bolet to bude úplně stejně," ujistil mě.
Naneštěstí měl pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama