Rozesmátá mrtvola - 11. kapitola

15. listopadu 2018 v 13:59 | fitymi |  Anita Blake (2): Rozesmátá mrtvola - Laurell K. Hamilton
11. kapitola
Co je důležitější než sebrat tu kreaturu, která vykuchala celou rodinu? Nic, naprosto nic. Ale do tmy je ještě docela daleko a já mám i jiné problémy. Půjde Tommy zpátky za Gaynorem a poví mu, co jsem říkala? Ano. Nechá to Gaynor plavat? Pravděpodobně ne. Potřebuju informace. Potřebuju vědět, jak daleko je schopen zajít. Reportéra, potřebuji reportéra. Irving Griswold nechť spěchá do záchranné akce.
Irving vlastní jednu z takových těch pastelových kójí, kterým někteří říkají kancelář. Bez střechy, bez dveří, ale má to zdi. Irving je vysoký metr šedesát. Kdyby pro nic jiného, tak proto ho mám ráda. Nepotkávám příliš mnoho mužů přesně stejně vysokých, jako jsem sama. Lysinu na hlavě mu lemují kudrnaté hnědé vlasy, jako okvětní lístky. Na sobě měl zrovna bílou sváteční košili, rukávy vyhrnuté až k lokti, kravatu povolenou. Obličej má kulatý a tváře růžové. Vypadá jako plešatý andělíček. Nevypadá jako vlkodlak, ale je vlkodlak. Ani lykantropie nevyléčí plešatost.


Nikdo z novin St. Louis Post-Dispatch neví, že Irving je kožoměnec. Je to nemoc a je nelegální diskriminovat lykantropy, stejně jako lidi, co mají AIDS, ale lidé to stejně dělají. Možná by vedení novin bylo velkomyslné a liberální, ale já souhlasím s Irvingem. Opatrnost je lepší.
Irving seděl na kancelářské židli. Opřela jsem se ve vchodu do jeho kóje. "Jak jdou tvoje triky?" zeptal se Irving.
"Vážně si myslíš, že jsi vtipný, nebo je to jen takový nepříjemný zvyk?" zajímala jsem se.
Zakřenil se. "Jsem úžasný. Zeptej se mé přítelkyně."
"Na to bych dala krk."
"Co se děje, Blakeová? A prosím tě, ať už je to cokoliv, řekni mi to do záznamu, ne mimo záznam."
"Co bys řekl článku o nové legislativě ohledně zombií, která se právě peče?"
"Možná." Oči se mu zúžily, problesklo podezření. "Co chceš na oplátku?"
"Tahle část je pro tuto chvíli mimo záznam, Irvingu."
"Vybarvuje se nám to." Zamračil se na mě. "Pokračuj."
"Potřebuju veškeré informace, které máš o Haroldovi Gaynorovi."
"Jméno mi nic neříká. Mělo by?" Výraz se mu změnil z nadšeného ve vyrovnaný. Umí se téměř dokonale soustředit, když zavětří článek.
"Ne nutně." Jen opatrně. "Můžeš mi ty informace získat?"
"Výměnou za článek o zombiích?"
"Vezmu tě do všech firem, které využívají zombie. Můžeš s sebou vzít fotografa a fotit mrtvoly."
V očích mu zasvitlo. "Série článků se spoustou napůl odporných fotek. Ty v kostýmku uprostřed scény. Kráska a zvíře. Můj nakladatel by do toho nejspíš šel."
"Myslela jsem si, že by mohl, ale nevím, jak to bude s tím pózováním uprostřed scény."
"No tak, tvůj šéf bude nadšen. Publicita znamená lepší obchody."
"A prodá se víc novin."
"Jistě," odtušil Irving. Díval se na mě možná minutu. Místnost byla téměř tichá. Většina lidí už odešla domů. Irvingův ostrůvek světla byl jeden z mála. Čekal na mě. Tolik k tomu, že tisk nikdy nespí. Klid brzkého večera plnil jen tichý dech klimatizace.
"Podívám se, jestli je Harold Gaynor v počítači," prohlásil Irving nakonec.
Usmála jsem se na něj. "Pamatuješ si jméno, a to jsem ho řekla jen jednou. Jsi docela dobrý."
"Jsem koneckonců vycvičený reportér." Nadsazeným švihem se otočil na židli zpátky ke klávesnici. Natáhl si imaginární rukavičky a upravil imaginární šosy od fraku.
"No tak, hni sebou." Usmála jsem se trochu víc.
"Nepospíchej na maestra." Naťukal několik slov a obrazovka ožila. "Máme ho ve složce. Ve velké složce. Trvalo by celou věčnost všechno to vytisknout." Otočil se na židli zpátky, aby na mě viděl. To bylo špatné znamení.
"Víš co," navrhl. "Já dám dohromady tu složku včetně fotek, jestli nějaké máme. A předám ji do tvých něžných rukou."
"V čem je háček?"
Ukázal si ukazováčkem na hruď. "Moi? Žádný háček. Dělám to z dobroty srdce."
"Dobrá, tak to mi to přines do bytu."
"Proč si radši nedáme sraz U Mrtvého Davea?" navrhl.
"U Mrtvého Davea je dole v upíří čtvrti. Co tam budeš dělat?"
Z jeho sladké andělské tváře na mě hleděly velmi neochvějné oči. "Říká se, že město má nového Nejvyššího upíra. Chci článek."
Jen jsem zavrtěla hlavou. "Takže se poflakuješ kolem Mrtvého Davea, abys získal informace?"
"Přesně."
"Vampové se s tebou nebudou bavit. Vypadáš jako člověk."
"Díky za kompliment. Zubáči se ale baví s tebou, Anito. Víš, kdo je nový Nejvyšší? Můžu se s ním - nebo s ní - setkat? Poskytne mi interview?"
"Ježíšikriste, Irvingu, nemáš už tak dost problémů, aniž by ses zaplétal s králem upírů?"
"Takže je to on."
"To byl slovní obrat."
"Ty něco víš. Vím, že něco víš."
"Vím jistě jen jediné: že nechceš přitahovat pozornost vyššího upíra. Jsou zákeřní, Irvingu."
"Upíři se snaží stát se součástí mainstreamu. Chtějí upoutat pozornost v pozitivním slova smyslu. Interview o tom, co míní udělat s upíří komunitou. Jejich vize do budoucna. Byl by to velký pokrok. Žádné vtipy o mrtvolách. Žádná senzacechtivost. Čistá žurnalistika."
"Jo, jasně. Na první stránce vkusný malý nadpis: Nejvyšší upír St. Louis promlouvá."
"Jo, to by bylo skvělý."
"Že tys zase čichal tiskařskou čerň, Irvingu."
"Dám ti všechno, co máme o Gaynorovi. Včetně fotek."
"Jak víš, že máte fotky?"
Vzhlédl ke mně, kulatou příjemnou tvář nadšeně bezvýraznou.
"Poznal jsi to jméno, ty zkurvy…"
"Ts ts ts, Anito. Pomoz mi získat interview s Nejvyšším upírem města. Dám ti, cokoliv budeš chtít."
"Dám ti sérii článků o zombiích. Barevné fotky hnijících mrtvol, Irvingu. To prodá noviny."
"Žádné interview s Pánem města?"
"Když budeš mít štěstí, tak ne."
"Povídej."
"Dostanu tu složku o Gaynorovi?"
Přikývl. "Dám to do kupy." Vzhlédl ke mně. "Stejně si chci dát sraz U Mrtvého Davea. Možná se mnou nějaký vamp promluví, když budu s tebou."
"Irvingu, když tě uvidí se zákonným popravčím upírů, tak si tě pijavky příliš neoblíbí."
"Pořád ti ještě říkají Popravčí?"
"Mimo jiné."
"Dobrá, Gaynorovu složku za to, že s tebou budu moct jít na příští exekuci upírů?"
"Ne."
"Ale Anito…"
"Ne."
Rozpřáhl ruce. "Dobrá, byl to jen nápad. Byl by to skvělý článek."
"Nepotřebuju publicitu, Irvingu. A už vůbec ne takovouhle."
Přikývl. "Jo, jo. Uvidíme se za dvě hodiny U Mrtvého Davea."
"Ať je to za hodinu. Chci být z Distriktu pryč před setměním."
"Někdo tam po tobě jde? Chci říct, nerad bych tě uvedl v nebezpečí, Blakeová." Zašklíbil se. "Mám od tebe příliš mnoho důležitých článků. Nechtěl bych tě ztratit."
"Díky za zájem. Ne, nikdo po mně nejde. Aspoň pokud vím."
"Nezníš příliš přesvědčeně."
Dívala jsem se na něj. Zvažovala jsem, jestli mu mám říct, že nový Pán města mi poslal tucet bílých růží a pozvání na taneční večer. Odmítla jsem ho. Na záznamníku jsem našla vzkaz a pozvání na večírek vyšších kruhů. Ignorovala jsem to. Zatím se Nejvyšší upír choval jako dvorný gentleman, jímž byl před několika sty lety. To nemůže vydržet. Jean-Claude není někdo, kdo by se dokázal smířit s porážkou.
Irvingovi jsem to neřekla. Nepotřebuje to vědět. "Uvidíme se za hodinu U Mrtvého Davea. Poběžím se domů převléknout."
"Když to tak říkáš, nikdy jsem tě předtím neviděl v šatech."
"Byla jsem dneska na pohřbu."
"Profesionální, nebo osobní záležitost?"
"Osobní."
"Pak, upřímnou soustrast."
Pokrčila jsem rameny. "Musím jít, jestli mám mít dost času na převlečení a na sraz s tebou. Díky, Irvingu."
"Není to laskavost, Blakeová. Těmi články o zombiích mi zaplatíš."
Povzdechla jsem si. Představila jsem si, jak mě nutí obejmout nějakou ubohou mrtvolu. Ale ví, že legislativa potřebuje pozornost. Čím víc lidí pochopí, jaká je to hrůza, tím větší šanci zákon má, že projde. Popravdě, Irving mi pořád ještě prokazuje laskavost. Přesto to nemusí vědět.
Opustila jsem ponurou ztemnělou kancelář. Zamávala jsem přes rameno, aniž bych se ohlédla. Chtěla jsem vypadnout z těchhle šatů a obléknout si něco, v čem bych mohla schovat pistoli. Jestli mám jít na Krvavé náměstí, možná ji budu potřebovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama