Rozesmátá mrtvola - 28. kapitola

18. listopadu 2018 v 14:23 | fitymi |  Anita Blake (2): Rozesmátá mrtvola - Laurell K. Hamilton
28. kapitola
Klečela jsem a čelem se opírala o studené linoleum u vany. Bylo mi líp. Naštěstí jsem neměla čas se nasnídat.
Někdo zaklepal na dveře.
"Co je?" zeptala jsem se.
"To jsem já, Dolph. Můžu dál?"
Chvilku jsem o tom přemýšlela. "Jasně."
Dolph vstoupil dovnitř, v ruce nesl žínku. Hádala jsem, že ji má ze skříňky s prádlem. Minutu nebo dvě se na mě díval, pak zavrtěl hlavou. Namočil žínku v umyvadle a podal mi ji. "Víš, co s tím máš dělat."
Věděla jsem. Hadřík chladil a byl to úžasný pocit přitisknout si ho k obličeji a za krk. "Dal jsi taky jednu Merlionimu?" zeptala jsem se.


"Ano, je v kuchyni. Oba jste paka, ale bylo to zábavné."
Povedlo se mi slabě se usmát.
"Teď, když jsi skončila s frajeřinkami, můžeš mi říct, jestli máš nějaké užitečné postřehy?" Posadil se na zavřený poklop záchodu.
Zůstala jsem na zemi. "Slyšel tentokrát někdo něco?"
"Soused něco slyšel za svítání, ale šel si po své práci. Říkal, že se nechtěl zaplést do domácí hádky."
Vzhlédla jsem k Dolphovi. "Slyšel už někdy předtím z toho domu hádku?"
Dolph zavrtěl hlavou.
"Bože můj, kdyby tak byl zavolal policii," vydechla jsem.
"Myslíš, že by to něco změnilo?" zeptal se Dolph.
Chvíli jsem o tom přemýšlela. "Možná ne pro tuhle rodinu, ale mohli bychom tu zombii chytit."
"Pláč nad rozlitým mlékem."
"Možná ne. Stopy jsou velice čerstvé. Zombie je zabila, pak jí nějaký čas trvalo, než sežrala čtyři lidi. To není nijak rychlé. Za úsvitu ještě zabíjela."
"Dobrý postřeh."
"Uzavřete oblast."
"Vysvětli."
"Zombie musí být někde blízko, v dosahu, kam by člověk dokázal dojít. Schovává se, čeká na soumrak."
"Myslel jsem, že zombie mohou vycházet za denního světla."
"Mohou, ale nedělají to rády. Zombie nepůjde ven za dne, pokud jí to někdo nepřikáže."
"Takže na nejbližším hřbitově…"
"Ne nutně. Zombie nejsou jako upíři nebo ghoulové. Nepotřebuje rakev, dokonce ani hrob ne. Zombie se bude snažit jen dostat se ze světla."
"Kde máme hledat?"
"Kůlny, garáže, jakákoli místa, kde by se mohla skrýt."
"Takže může být i v domku na stromě, který si postavilo nějaké dítě."
Usmála jsem se. Bylo příjemné vědět, že to ještě dokážu. "Pochybuju, že zombie by šplhala, kdyby měla na výběr. Všimni si, že všechny domy jsou jednopatrové."
"Sklepy," utrousil.
"Ale nikdo neutíká dolů do sklepa."
"Pomohlo by to?"
Pokrčila jsem rameny. "Zombie zpravidla nejsou dobré ve šplhání. Tahle je rychlejší a bystřejší, ale… Přinejlepším by ji sklep zdržel. Kdyby tam byla okénka, mohli alespoň děti dostat ven." Třela jsem si zátylek žínkou. "Zombie si vybírá jednopatrové domy s posuvnými skleněnými dveřmi. Mohla by v blízkosti nějakého takového odpočívat."
"Vyšetřující lékař tvrdí, že mrtvola je vysoká metr osmdesát, možná metr osmdesát pět. Muž, běloch. Nesmírně silný."
"To poslední jsme věděli a ten zbytek nám ve skutečnosti moc nepomůže."
"Máš lepší nápad?"
"Vlastně… Ať strážníci, kteří jsou přibližně té správné výšky, hodinu kráčejí touhle čtvrtí. Pak danou oblast uzavřete."
"A prohledat všechny kolny a garáže," dodal Dolph.
"A sklepy, průlezy, staré ledničky," doplnila jsem ho.
"A jestli ji najdeme?"
"Usmažte ji. Zavolejte sem exterminátory."
"Zaútočí zombie ve dne?" zajímal se.
"Pokud ji výrazně vyrušíte, tak ano. Tahle je nechutně agresivní."
"To není sranda. Potřebovali bychom tucet exterminátorských týmů nebo ještě víc. Město do toho nepůjde. Navíc musíme obejít zatraceně široký kruh. Můžeme ji hledat a úplně minout."
"Po setmění se pohne. Když budete připraveni, tak ji pak najdete."
"Dobrá. Vypadá to, jako že nám nepomůžeš hledat."
"Vrátím se, abych pomohla, ale John Burke mi zavolal zpátky."
"Vezmeš ho do márnice?"
"Jo, je na čase využít ho proti Dominze Salvadorové. Skvělé načasování."
"Dobře. Potřebuješ něco ode mne?"
"Jen přístup do márnice pro nás dva."
"Jasná věc. Myslíš, že se od Burkeho vážně něco dozvíš?"
"To nevím, dokud to nezjistím."
Usmál se. "Takže se pokusíme a možná potom uvidíme?"
"Zmáknu to pro tebe," ujistila jsem ho.
"Běž navštívit márnici a porad si s vúdú Johnem. My obrátíme vzhůru nohama celou tuhle zkurvenou čtvrť."
"Je milé vědět, že máme oba narvaný plán na celý den."
"Nezapomeň, že dneska odpoledne se půjdeme podívat na Dominžin dům."
Přikývla jsem. "Jo a dnes v noci lovíme zombii."
"Dneska s tím svinstvem skoncujeme."
"To doufám."
Zadíval se na mě zúženýma očima. "Máš nějaký problém s našimi plány?"
"Jen ten, že žádný plán není dokonalý."
Chvíli mlčel, pak vstal. "Přeju si, aby tenhle byl."
"Já taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama