Rozesmátá mrtvola - 30. kapitola

18. listopadu 2018 v 14:26 | fitymi |  Anita Blake (2): Rozesmátá mrtvola - Laurell K. Hamilton
30. kapitola
Smrt s sebou nese šedavou spíš než jakoukoli jinou barvu. Jistě, tělo, které ztratilo mnoho krve, bude vypadat bílé nebo promodralé. Ale jakmile se začne rozkládat - ne, hnít ne, ještě ne - vypadá šedavé.
Ta žena měla zešedivělou kůži. Ránu na hrdle jí vyčistili a prohlédli. Řez vypadal jako obrovská rozšklebená druhá ústa pod bradou.
Doktorka Savillová ji nedbale zvrátila hlavu dozadu. "Rána je velmi hluboká. Přetíná svaly na krku a krční tepnu. Smrt nastala poměrně rychle."
"Profesionální práce," poznamenala jsem.
"Hm, ano, ať už jí podřezal krk kdokoliv, věděl, co dělá. Existuje zhruba tucet různých způsobů, jak člověka poranit na krku, a nezabít ho nebo nezabít rychle."


"Chcete tím říct, že můj bratr v tom měl praxi?" zeptal se John Burke.
"Nevím. Máte její osobní věci?" zeptala jsem se.
"Tady jsou." Marian rozvázala mnohem menší sáček a vysypala jeho obsah na prázdný stůl. Ve světle zářivek se zatřpytil zlatý náramek pro štěstí.
Vzala jsem ho do ruky, na níž jsem dosud měla rukavici. Maličký napnutý luk i se šípem, nezvyklé noty a dvě propletená srdíčka. Všechno, co mi Evans popsal.
"Jak jste věděla o tom přívěšku a té mrtvé ženě?" zajímal se John Burke.
"Odnesla jsem nějaký důkazní materiál jasnovidci. Viděl smrt té ženy. A ten náramek."
"Co to má společného s Peterem?"
"Myslím si, že jistá kněžka vúdú přiměla Petera, aby oživil zombii. Zombie mu utekla a zabíjí lidi. Aby utajila, co provedla, nechala kněžka Petera zabít."
"O koho jde?"
"Nemám o tom žádné důkazy, pokud nebude jako důkaz stačit gris-gris."
"Vize a gris-gris." John zavrtěl hlavou. "To před porotou projde dost těžko."
"Vím. Proto potřebuju další důkazy."
Doktorka Savillová jen sledovala naši rozmluvu jako dychtivý divák.
"Jméno, Anito, prozraďte mi její jméno."
"Jen pokud mi odpřísáhnete, že po ní nepůjdete, dokud k tomu nedostane příležitost zákon. Pouze pokud zákon selže, slibte mi to."
"Máte mé slovo."
Chvíli jsem si prohlížela jeho tvář. Tmavé oči oplácely pohled, čisté a jisté. Vsadím se, že by dokázal s čistým svědomím lhát. "Nevěřím jen tak něčímu slovu." Ještě chvíli jsem se na něj upřeně dívala. Nestáhl se. Můj drsný pohled asi trochu zakolísal. Nebo má možná John v úmyslu dodržet slovo. Někdy se to stává.
"Dobrá, přijímám vaše slovo. Nechtějte, abych toho pak litovala."
"Nebojte se. A teď mi řekněte to jméno."
Obrátila jsem se k doktorce Savillové. "Omluvte nás, Marian. Čím méně o tomhle víte, tím větší je naděje, že se neprobudíte s tím, že k vám oknem vlezla zombie." Trochu nadsazené, nicméně výstižné vyjádření.
Zatvářila se, jako by chtěla něco namítnout, ale nakonec přikývla. "Dobře, ale jednou bych ten příběh opravdu chtěla slyšet celý, až to bude bezpečné."
"Jakmile ho budu moci vyprávět, povím vám ho," ujistila jsem ji.
Znovu přikývla, zavřela schránku, v níž ležela Jane Doeová, a odešla. "Křikněte, až skončíte. Mám ještě práci," dodala a dveře za ní zapadly.
Nechala nás tam, s důkazy v rukou. Asi mi důvěřuje. Nebo nám?
"Dominga Salvadorová," prohlásila jsem.
Prudce se nadechl. "Znám to jméno. Dominga je děsivou silou, pokud je pravda, co se o ní říká."
"Je to pravda."
"Vy jste se s ní setkala?"
"Měla jsem tu smůlu."
Na tváři se mu usadil výraz, který se mi dvakrát nelíbil.
"Přísahal jste, že se nebudete mstít."
"Policie ji nedostane. Na to je příliš prohnaná."
"Můžeme ji dostat podle zákona. Věřím tomu."
"Nejste si jistá."
Co jsem měla říct? Má pravdu. "Jsem si téměř jistá."
"Téměř není dost dobré za vraždu mého bratra."
"Zombie zabila mnohem víc lidí než jen vašeho bratra. Já chci Domingu taky dostat. Ale dostaneme ji podle zákona, s pomocí soudu."
"Jsou i jiné způsoby, jak ji dostat."
"Pokud zákon selže, klidně použijte vúdú. Jen mi o tom neříkejte."
Vypadal pobavený a trochu zmatený. "Nepohoršujete se nad tím, že bych použil černou magii?"
"Dominga se mě jednou zkusila zabít. Pochybuji, že to vzdá."
"Vy jste přežila Seňořin útok?" Tvářil se užasle.
Nelíbilo se mi, že se zatvářil tak překvapeně. "Umím se o sobe postarat, pane Burke."
"O tom nepochybuji, slečno Blakeová." Usmál se. "Ranil jsem vaši pýchu. Nezamlouvá se vám, že mě to tolik překvapilo, že?"
"Nechte si své postřehy pro sebe, ano?"
"Pokud jste přežila přímé střetnutí s něčím, co na vás poslala Dominga Salvadorová, pak jsem měl věřit některým zvěstem, které o vás kolují. Popravčí, oživovatelka, která dokáže povolat z hrobu cokoliv bez ohledu na stáří."
"O tom posledním nic nevím, ale prostě se snažím zůstat naživu, toť vše."
"Pokud vás chce zabít Dominga Salvadorová, tak nebude snadné zůstat naživu."
"Skoro nemožné, řekla bych."
"Tak ať dostaneme nejdřív my ji."
"Legálně," doplnila jsem ho.
"Anito, jste naivní."
"Pozvání na razii v jejím domě stále platí."
"Jste si jistá, že to dokážete zařídit?"
"Myslím, že ano."
V očích mu žhnulo jakési temné světlo, jiskřivá černota. Velice nepříjemně se usmál se stisknutými rty, jako by si představoval možná muka pro Domingu Salvadorovu. Tato soukromá vize ho zřejmě nesmírně blažila.
Při tom pohledu mi přeběhl mráz po zádech. Doufám, že John nikdy neobrátí tyhle své temné oči na mě. Cosi mi říkalo, že by byl strašným nepřítelem. Skoro tak strašným jako Dominga Salvadorová. Skoro tak strašným, ale ne docela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama