Zrozena o půlnoci - 11. kapitola 2/2

21. listopadu 2018 v 17:26 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
11. kapitola 2/2
"Tak fajn," ozvala se Miranda.

Della se však stále nervózně rozhlížela kolem sebe.

"Ne, tohle celý je nějaký divný. Nechci s tebou

bydlet."

"Ale já nejsem divnější než ty." Kylie zírala na

upírku a z jakéhosi důvodu toužila po tom, aby ji

Della tak neodsuzovala.

"Má pravdu," řekla Miranda Delle. "Ona z nás má

možná taky strach. Tak se pojďme domluvit, aby to

tu nějak fungovalo."

Della se zhluboka nadechla. "Tak dobře. Ale řekneš

nám, až se kolem tebe budou poflakovat nějaký

duchové, jo?"

Kylie přikývla, ale pak si uvědomila, jak bude těžké

tenhle slib dodržet. Už zase ji ovanul ledový

chlad, který cítila vždy, když se měl objevit její voják.

Ani se tomu pocitu už nedivila. Protože kdo by

se nebál, kdyby se měl dívat do očí mrtvého, že?

Kylie si myslela, že při večeři nebude schopná pozřít

ani sousto. Ale když ji do nosu udeřila teplá a kořeněná

vůně pizzy, uvědomila si, jak málo toho za celý

den snědla.

Stačila však sníst jen jeden tenký kousek pizzy

s feferonkami a sýrem a polovinu salátu, když najednou

začala být nesvá, neboť si uvědomovala zase ten

mrkající pohled ostatních. Opět se někdo pokoušel

číst její myšlenky a zjistit, kdo vlastně je. No, tak

hodně štěstí, pomyslela si. Nabodla si na vidličku

další kousek salátu a doufala, že když budou úspěšní

a zjistí, co je vlastně zač, že si to nechají pro sebe.

Kylie se rozhlédla po jídelně a spatřila Dereka, který

seděl u vedlejšího stolu. Vedle něj seděla holka

s červenými vlasy. Bylo zřejmé, že její mimika a výrazy

zaujaly Dereka mnohem víc než pizza. Dívka se

nakláněla k Derekovi tak blízko, až se levým ňadrem

otírala o jeho ruku. Kylie si uvědomila, že i Derek se

k ní naklonil, takže usoudila, že ho ta holka přitahuje.

V hrudi pocítila slabý osten žárlivosti, ale podařilo

se jí ho potlačit. Je to jenom proto, že vypadá jako

Trey, pomyslela si. Kousla se do rtu a emoce, které ji

zaplavily vždy, když se někde Derek objevil, ji zneklidňovaly.

Bylo by tak snadné se s ním zaplést.

Zrovna teď se tenhle... "polonymfa" ohlédl přes

rameno a zadíval se přímo na ni. Jejich pohledy

se střetly a Kylie pocítila kolem žaludku chvění.

"Myslím, že se mu líbíš," zašeptala Miranda.

Kylie si uvědomila, že ostatní jsou asi schopni vidět

jejich vzájemnou přitažlivost, a tak rychle odvrátila

pohled. "No, řekla bych, že je spíš stejně zvědavý,

kdo vlastně jsem, jako vy všichni ostatní,"

odpověděla také šeptem.

"Ne, fakt ho přitahuješ," přidala se Della a znovu

připomněla Kylii, že všichni tady kolem mají nadpřirozené

schopnosti. "Když seděl při obědě vedle

tebe, šířil kolem sebe tolik testosteronu, že se tu ani

nedalo dýchat. Ten touží po tom ti to udělat," dobírala

si ji Della.

"No, tak to má smůlu," odpověděla Kylie.

"Copak tobě se nelíbí?" zeptala se vzrušeně Miranda.

"Ne tak, jak si myslíš." Asi to vyznělo jako lež, ale

Kylii to bylo jedno. Věděla, že Derek ji přitahuje jen

proto, že je tak podobný Treyovi. V jejím životě se

teď dělo tolik věcí, že ještě se zaplést s nějakým klukem

by na ni už bylo příliš. A zvlášť když by ten

vztah byl založený na lži. Derek není Trey, utvrzovala

sebe samu.

Koneckonců, Trey by ji chtěl zpátky. Nebo přinejmenším

to tvrdil do telefonu. Při tom všem, co měla

dneska za sebou, nebyla schopná přemýšlet, jak na

ni jeho přiznání zapůsobilo. Byla štástná? Nebo

smutná? Nebo se spíš zlobila? Možná, že to byla

kombinace všech tří emocí.

Aby zaplašila všechny ty pocity, které se na ni hrnuly,

sáhla po sklenici sodovky a sledovala Dellu,

jak sundala feferonku z pizzy a strčila si ji do úst.

Kylie zahlédla ostré hroty Špičáků a její myšlenky se

od Treye přesunuly k tomu, jak vydrží bydlet celé

dva měsíce s ženou-vampýrem.

Další kousek feferonky zmizel v Dellině žaludku.

Najednou si Kylie uvědomila, že Della normálně jí.

Kdysi totiž četla v nějakém hororu, že upíři nejedí.

Jen pijí... Kylie se zadívala na Dellinu sklenici,

v níž byla jakási červená hustá tekutina.

"Panebože, to je blbost." Kylii se zvedl žaludek

a ruku si položila na ústa.

"Co?" zeptala se Della.

"Je tohle... krev?" zamumlala Kylie a rozhlédla se

po jídelně. Uvědomila si, že před spoustou lidí stojí

právě taková sklenice s červenou tekutinou.

"To je nechutný, vid?" naklonila se k ní Miranda.

"Mazlit se s ropuchou je nechutný!" vyštěkla

zlostně Della.

"Já se nemazlím s ropuchou," odsekla Miranda

a v jejích oříškově hnědých očích se objevilo něco

jako rozpaky. "Jen jsem proklela jednoho chlapa.

Zasloužil si to, to jo, ale teď nevím, jak to kouzlo

zrušit. Takže když se rozzlobí, vždycky se změní

v ropuchu a objeví se přede mnou." Mirandin hlas

zněl zoufale, ale Kylie tomu nevěnovala příliš pozornost.

Nějak jí to, že Miranda umí proměnit někoho

v ropuchu, vadilo méně než to, že Della pije

při večeři krev. Sakra, co je to ale za krev? pomyslela

si.

Della se na ni podívala a viděla v Kyliině tváři

odpor. "Vidět mrtvý je odporný. Tohle" vzala

sklenici do ruky a zhluboka se napila, "je lahodný."

Když ji položila zpátky na stůl, na bradě jí zůstalo

pár kapek červené tekutiny. Della si je růžovým ja zykem

olízla.

Kylii se znovu zvedl žaludek a hrozilo, že pizza,

kterou snědla, skončí zpátky na stole.

"No," usmála se poťouchle Della, "nechcete to taky

ochutnat?"

"Ochutnala jsem to loni v létě a bylo to hnusný,"

řekla Miranda. "Chutnalo to jako smradlavý ponožky."

"Cože?" Kylie těžce polkla. "Měla bych ochutnat

krev? To nikdy! To tedy opravdu ne." Dala si

ruku před pusu a soustředila se na to, aby se nepozvracela.

"Nemusíš to pít. Jen to ochutnej," nabádala ji

Miranda. "Měli bychom se tu něco naučit i o ostatních

druzích nadpřirozených bytostí. My čarodějky

bychom vám měly ukázat nějaký kouzla. A minule

jsme viděli, jak se Lucas Parker opravdu proměnil

ve vlkodlaka. To bylo fakt děsivý. Raději se nesnaž

takovýho vlkodlaka naštvat."

Kylie přestala myslet na Dellinu krev ve sklenici

a zaměřila se na Lucasovu proměnu ve vlka. Vzpomněla

si na jejich krátké setkání při obědě a uvědomila

si, že tam ho možná opravdu naštvala.

Jasně, Miranda ji ani nemusela varovat. Kylie sama

věděla, čeho je Lucas schopen. Ke svému vlastnímu

zděšení zjistila, že ho právě pohledem hledá

v jídelně. Ale buď tu vůbec nebyl, nebo seděl někde

za jejími zády.

"Vlkodlaci nejsou tak nebezpečný jako upíři,"

hájila Della s nadšením své nadpřirozené schopnosti.

"Vlkodlaci mají svou moc jen jednou za měsíc,

kdežto my jsme upíři furt, dvacet čtyři hodin

denně. To u by sis měla dávat pozor, abys mě

nenaštvala."

Kylie seděla tiše a snažila se strávit informace,

které se teď dozvěděla, stejně jako se její žaludek

pokoušel strávit pizzu.

"A pak jsou tu měnivci - ti jsou divní, ale ne děsiví,"

pokračovala Miranda.

"A co nymfy?" ozval se hluboký hlas za Kyliinými

zády.

Kylie poznala Derekův hlas ještě předtím, než ho

spatřila. Díval se jí upřeně do očí.

Žaludek se jí znovu zhoupl. Ale tentokrát to nebylo

něčím nechutným, ale podobalo se to spíš tomu

vzrušenému chvění, které pocítila již při obědě. Jo,
musím být fakt opatrná, když se tu Derek objeví, pomyslela

si.

"No," řekla Miranda a její hlas zněl o oktávu výš

než obvykle. "Protože víly dostaly různé dary, musí

každá ukázat, co umí." Miranda si natáčela pramen

vlasů na prst a mile se na Dereka usmívala.

"Co ty máš za dar?" zeptala se Della Dereka, sebrala

další kousek feferonky z pizzy a strčila si ho

mezi rty. Mezi rty, které před chvílí ochutnaly krev.

Následovalo dlouhé ticho, než Derek odpověděl:

"A kdo tvrdí, že mám nějaký dar?"

Tón jeho hlasu naznačoval, že zrovna na tuhle

otázku netouží odpovídat. Anebo snad jako já není
nadšený z toho, že je vyvolený? napadlo Kylii.

"Jedna z vil, které tu byly loni, uměla perfektně

číst myšlenky druhých," pokračovala Miranda, zjevně

ignorujíc Dereku nechuť odpovídat na jejich otázky.

"Ty umíš číst moje myšlenky?" zeptala se ho,

olízla si horní ret a věnovala mu smyslný pohled.

Kylie se znovu podívala na Dereka. Opravdu umí
číst myšlenky druhých? Nemyslela si, že by to uměl,

protože se jí předtím ptal, kdo vlastně je ona. Kdyby

to uměl, neptal by se jí. Anebo tu otázku položil jen

proto, aby udržel konverzaci?

Vzpomněla si, jak v duchu srovnávala jeho tělo

s Treyovým. No prima, jestli fa k t umí číst myšlenky,
tak se asi dozvěděl zajímavé věci, pomyslela si. Bylo

by jí trapně, kdyby věděl, jak si ho představovala

s obnaženou hrudí. Zase jí představa Dereka bez košile

vystala před očima. Cítila, jak se jí do tváří hrne

krev a věděla, že Derekovi, který ji pořád pozoroval,

tenhle fakt neujde.

"Jiná víla zase uměla jen myslí pohybovat předměty,"

řekla Miranda trochu hlasitěji, aby upoutala

Derekovu pozornost. "Ale tohle uměj i čarodějky."

"Opravdu?" zeptala se nadšeně Della. "Ukaž to.

Posuň teď tímhle mým talířem." Opřela se v židli,

jako by chtěla udělat Mirandě prostor.

Miranda střelila po Delle pohledem a zamračila

se. "To nemůžu. Je to proti pravidlům."

"Pravidla? Kašli na ně," pokračovala Della. "Udělej

to. Nikdo kromě nás to nebude vědět."

"Nemůžu," odpověděla Miranda a tváře jí zrůžověly,

takže měly barvu jako jeden z proužků v jejích

vlasech. Je docela příjemné vědět, ze se červenat
umí i někdo jiný, napadlo Kylii s uspokojením.

"Proč ne?" naléhala Della. "Jenom proto, že existuje

nějaké hloupé pravidlo?"

Miranda se upřeně dívala na Dellu. "A proč ty si

nedáš opravdu pořádnou dávku krve?" Pak se zahleděla

na Dereka, jehož přízeň chtěla získat, a zčervenala

ještě víc.

"No tak mě proklej!" vyštěkla Della.

"Pozor, to můžu," kontrovala Miranda a její výraz

v obličeji napovídal, že se opravdu začíná zlobit.

Kylie je obě pozorovala a pomyslela si, jak bude

úžasné bydlet se dvěma spolubydlícími, které se chtějí

vzájemně zabít.

"Měly byste se uklidnit," ozval se Derek, jako by

četl Kyliiny myšlenky.

"Jo, já jsem úplně klidná," řekla Della a střelila

zlostným pohledem po Mirandě. "Někdo je tady ale

pořádně zamindrákovanej. A vy si na mě taky dávejte

pozor!" vyhrkla, a než se Kylie stačila rozkoukat,

byla pryč.

"No prima," ozval se další hlas kdesi zezadu.

Vedle Dereka najednou stál Perry - ten kluk s divnýma

očima který se proměnil v jednorožce. Kylie

se zadívala do jeho černých očí a srdce se jí strachem

rozbušilo.

"Ahoj," řekl Perry a díval se na Mirandu. "Docela

rád bych se díval, jak vy dvě si jdete po krku a rvete

ze sebe šaty."

"O tom si nech zdát," odpověděla zlostně Miranda.

"Jo," zasmál se Perry. "Hlavně to, jak ze sebe rvete

ty šaty. O tom se mně zdát bude určitě."

"Zmlkni!" Miranda popadla svůj i Kyliin tác a zvedla

se, aby je odnesla.

"Díky," zašeptala Kylie, ale pohledem přejížděla

z Dereka na Perryho a zpět. Nevěděla, z kterého je

víc nervózní. Z Dereka, který v ní vyvolává pocity,

jež by nejradši zasunula někam hluboko do mysli?

Nebo z Perryho, který ji děsil svými schopnostmi?

Kyliin telefon se opět rozdrnčel. Vytáhla ho z kabelky

a doufala, že je to zpráva od Sáry, že není těhotná.

Nechtěla poslouchat ani otce, ani matku. Oddechla

si, když se na displeji objevilo Sářino číslo.

"Tak zatím. Uvidíme se později," kývla směrem

k oběma chlapcům. Zvedla se a vyrazila z jídelny,

aby si někde v klidu mohla promluvit se Sárou.

Sakra, ja k daleko ale budu muset jít, aby mě opravdu
nikdo z těch vyvolených neslyšel?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama