Zrozena o půlnoci - 13. kapitola 2/6

21. listopadu 2018 v 17:59 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter
13. kapitola 2/6
Kylie stále nemohla ani promluvit; srdce jí bušilo

strachy. Pořád ještě stála opřená o strom, protože nohy

ji nenesly, a rukama se objala, aby zahnala chlad,

který však neměl nic společného s okolní teplotou.

"Nechtěl ti ublížit," řekla Della.

"Nazval mě svačinkou," zašeptala Kylie a snažila

se, aby se jí netřásl hlas.


"Líbí se mu, když může lidi strašit. Ale nic by ti

neudělal."
Kylie nevěřícně pozvedla obočí. "Je... patří snad

k těm gangům, které ohrožují lidi?"

"Ne, jen si rád zahrává se zákonem."

"A proč sis tedy stoupla mezi nás?"

"Protože jsem na tobě viděla, jak se bojíš."

Kylie sice váhala, ale podvědomě jejím slovům

věřila. Nebo přinejmenším chtěla věřit.

Do lesa se vrátily obvyklé zvuky. Kolem nich bzučel

noční hmyz a ve větvích šuměl lehký vánek. Della

však stála rozpačitě na místě. "Můžu tě o něco požádat?"
"O co?" zeptala se Kylie.
"Neříkej o tomhle setkání nikomu. Návštěvy jiných
nadpřirozených bytostí tu totiž jsou zakázané,"
řekla prosebně Della a zdálo se, že je opravdu vystrašená.
"A co když se vrátí?" Kylie stále ještě cítila ten
pach syrového masa, který zavanul z jeho dechu.
"Nevrátí se. O to se sama postarám." Della se odmlčela
a prosebně se dívala na Kylii. "Jestli se o tom
někdo dozví, tak mě odsud hned vypakují. A já fakt
potřebuju, abych tu mohla zůstat."
Kylie si vzpomněla, jak ji před chvilkou Della
chránila, a z důvodu, který jí nebyl stále jasný, věděla,
že by ji upírka znovu bránila před čímkoli. Ale ví,
opravdu ví, že jí může věřit natolik, aby jí vložila do
rukou celý život? Asi ne. Ale stejně se instinktivně
najednou rozhodla, že Delle věřit bude.
"Dobře. Ale přísahej, že se ta nestvůra nevrátí.
Nechci být jen dalším krvavým flekem na jeho košili."
Když ta slova vypustila z úst, opět pocítila mrazení
kolem páteře. Ledový chlad ale nezmizel a Kylie
uvažovala, jestli to pramení jen z jejího strachu, nebo
jestli je tu kolem něco jiného. Nebo někdo jiný?
"Díky," usmála se Della. "Věděla jsem, že budeme
kamarádky. Pojď... musíme dorazit k tomu ohni
dřív, než pošlou někoho, aby nás hledal."
Vydaly se na cestu, ale Kylie se každý krok ohlížela
zpátky. Ale co ji děsilo víc - jestli duch, nebo
Dellin bratranec - tím si nebyla jistá.
Vůně hořícího dřeva sílila, jak se Kylie s Dellou přibližovaly
po stezce k ohni. Srpek měsíce se občas
schovával za mraky, takže chvílemi je obestřela úplná
tma. V dálce se ozývaly podivné zvířecí zvuky
- lvů, slonů a... snad i vlků. Ale díkybohu, mrazení
konečně ustalo. Zdálo se, že Della vidí na cestu
mnohem lip, takže se jí Kylie držela a nevnímala
píchání větviček a trnů, pronikajících jí přes džínsy.
Konečně se mezi stromy objevila načervenalá záře
ohně.
Kylie stále přemýšlela o podivném setkání v lese
a chtěla využít toho, že je ještě chvíli sama s Dellou,
aby s e jí zeptala: "Je... tvůj bratranec ten, kdo ti tohle
způsobil?"
Della se ohlédla přes rameno. "Způsobil mi co?"
"No, že se z tebe stala upírka?"
"Ach, ne. Už jsem se s tím narodila. Aleje pravda,
že asi až setkání s ním to ve mně probudilo."
"Myslela jsem, že upírem se člověk stane, když ho
kousne jiný upír. Ale je asi hodně věcí, které se
o nadpřirozených bytostech říkají, a přitom nejsou
pravdivé. Jsou to jen mýty? Viděla jsem tě třeba jíst
pizzu. A byla jsi na slunci."
Della se zasmála. "No, slunce a já, to opravdu nejde
dohromady. Ale většinou postačí dobrý krém na
opalování a tmavé sluneční brýle. A s tím jídlem,
můžu jíst - ale ne tak, jak jsem byla zvyklá. Většinou
potřebuju krev. Někteří lidé se opravdu stanou upíry
až po... kousnutí. Takže některá tvrzení pravdivá
jsou. Ale většina z nás se s tím narodí. Je to virus
v těle, který se aktivuje po setkání s jiným upírem."
Kylie se snažila tomu všemu porozumět. "Takže
tys věděla celou tu dobu, že jsi upírkou?"
Della se uchichtla. "To ne. Ten virus koluje v naší
rodině, ale nikdy se neví, u koho propukne, protože
napadá tak jednoho z padesáti. A ani potom se nemusí
aktivovat a projevit naplno. Všichni jsme si
mysleli, že Chan zahynul ve Francii při automobilové
nehodě. A pak jsem ho jednou zahlédla v té partě.
Strašně mě tenkrát vyděsil."
"To si dovedu představit." Tohle všechno Kylii
také děsilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama