Zrozena o půlnoci - 5. kapitola

20. listopadu 2018 v 16:33 | fitymi |  Zrozena o půlnoci (ZOP) - C. C. Hunter

5. kapitola

Za další hodinu už autobus zastavil na parkovišti

a Kylie si přímo před sebou všimla cedule k e m p
ú d o l í s t í n ů . Žaludek se jí podivně sevřel. Rozhlížela

se kolem sebe a byla téměř překvapená, že tábor

neměl kolem sebe vysoký plot s bránou, přes

niž by neunikl ani vězeň. Vždyť tu byli koneckonců

za trest.

Kylie zaslechla, jak si motor naposledy zavrčel

a ztichl. Žena-trpaslík vyskočila ze sedadla a protáhla

si krátké boubelaté ruce nad hlavou. Kylie pořád

nechápala, jak vůbec mohla dosáhnout na pedály.



"Jsme poslední autobus, který sem dnes dorazil,

děcka," prohlásila. "Všichni už čekají v jídelně.

Nechte si všechny věci v autobusu a nebojte se, někdo

vám je potom donese přímo do srubů."

Kylie se podívala na svůj kufr. Nedala si na něj

žádnou cedulku se jménem. Jak ten někdo pozná,

kam má kufr donést? Snadno - nepozná to. Fajn,

mohla by si tedy vzít kufr s sebou a riskovat, že bude

mít problémy, protože porušila předem daná pravidla,

anebo ho tu nechat a riskovat, že se ztratí se všemi

věcmi, které uvnitř měla.

A přijít o oblečení zrovna netoužila. Vzala kufr do

ruky. "Neboj, přinesou ti ho," ozvala se Miranda.

"Nemám na něm své jméno," odpověděla Kylie

a snažila se udržet si od Mirandy odstup.

"Oni si to zjistí, fakt se neboj," vysvětlovala jí Miranda,

jako by se snažila být na ni milá.

Můžu j í ale věřit? pomyslela si Kylie. Ne.

Najednou se vedle ní v uličce objevila zelenooká

kopie Treye. "Věř jí," řekl.

Kylie se na něj podívala. Mirandě sice nevěřila ani

slovo, ale na tomhle klukovi bylo něco, co ji přesvědčilo,

že mluví pravdu. Najednou sáhl do kapsy,

vytáhl nějaké drobné a vtiskl jí je do ruky.

"S dovolením," protáhla se kolem nich gotička.

Kylie zírala na dolar a nějaké drobné.

"To jsou drobné, které jsi zapomněla v obchodě."

Kývl na znamení, že ji pouští do uličky před sebe.

Kylie hodila drobné do kabelky a posunula se

směrem k východu. Jeho kroky se ozývaly přímo za

ní. Silně vnímala jeho tělo za sebou, cítila, jak se naklonil

blíž, až se ramenem dotkl jejích zad.

"Mimochodem, jmenuju se Derek."

Zaposlouchaná do Derekova hlubokého příjemného

hlasu a zamyšlená nad jeho chováním, si Kylie

nevšimla, že těsně před ní vyskočil do uličky blonďák

s chameleónskýma očima. Kylie zavrávorala

a měla dvě možnosti: buď vrazit do blonďáka před

sebou, nebo spadnout na Dereka, který stál hned za

ní. Snadné rozhodnutí. Derekovy ruce ji chytily za

zápěstí. Jeho prsty ji hřály na nahé pokožce, právě

v místě, kde končily rukávy halenky.

Usmál se na ni: "Dobrý?"

Měl okouzlující úsměv. Skoro jako Trey. Srdce

se jí rozbušilo, když si uvědomila, jak moc jí Trey

chybí.

"Jo," odtáhla se a uvědomila si, že Derekův dotek

je teplý. Proč tohle zjištění pro ni bylo důležité, nevěděla,

ale když se jí dotýkala ta gotička, zanechalo

to v ní podivný pocit.

Vystoupili z autobusu a zamířili do budovy, která

jí připomínala horskou chatu. Než však Kylie vešla

dovnitř, zaslechla zdáli podivný řev. Řev lva. Zastavila

se, aby se znovu zaposlouchala, zda ho neuslyší

ještě jednou, ale Derek do ní strčil a zašeptal jí do

ucha: "Bude lepší, když už budeme uvnitř."

Kylii se stáhl žaludek strachy. Jakmile překročila

práh, bylo jí jasné, že její život se navždy změnil.

V jídelně, ve které byly dlouhé stoly v řadách vedle

sebe a v níž bylo ve vzduchu cítit vepřové s fazolemi,

bylo asi padesát nebo šedesát lidí. Několik kluků

a holek sedělo, ostatní postávali mezi stoly.

Kylie si uvědomila, že je tu něco divného. Chvíli

jí trvalo, než zjistila co. Ticho. Nikdo nemluvil.

Kdyby tohle byla školní jídelna, Kylie si byla jistá,

že by nebyla schopná slyšet ani vlastní myšlenku.

A zdálo se, že tohle je právě to, co všichni okolo ní

právě teď dělají. Přemýšlejí.

Kylie se rozhlédla po místnosti a znovu se ujistila,

že sem nepatří. Všichni ostatní vrstevníci jí připadali,

že se svým rodičům opravdu vzpouzejí. Jasně,

Kylie taky matce odsekávala a vzpouzela se, ale jiným

způsobem. Určitě méně nápadně. Jako třeba

tenkrát, když se Sárou vymalovala svůj pokoj narůžovo.

Matka se z toho málem zbláznila.

Tihle tady ale nemalovali jen své pokoje, ona svou

rebelii proti rodičům prezentovali přímo na svých tělech.

Jako třeba Miranda s těmi svými vlasy nebo

kluk, který měl všude v obličeji kovové kroužky

a cvočky. Kylie se rozhlédla a všimla si, že několik

z nich má tetování nebo vyholené hlavy. A spousta

jich zřejmě vyznávala temný a depresivní gotický

styl. Zdálo se, že černá barva je oblíbenou barvou

všech podivných existencí.

Kylie se otřásla znepokojením. Možná, že udělala

blbost, když šla se Sárou na ten mejdan, ale bylo jí

jasné, že sem nepatří. A na rozdíl od Sáry - kdyby

tady byla! - Kylie netoužila stát se jednou z tohoto

podivného davu.

Dva měsíce. Dva měsíce. Ta dvě slova jí bušila

v hlavě jako kladiva. Dva měsíce tu musí vydržet,

a pak odtud rychle zmizí.

Vyrazila za blonďákem k volnému stolu vzadu

místnosti. Všimla si, že tu sedí všichni z autobusu,

s nimiž sem přijela. Tedy ne, že by měla pocit, že

patří mezi ně. Ale když o tom tak přemýšlela, bylo

lepší sedět s lidmi, které už trochu znala, než s úplně

cizími, o nichž nevěděla vůbec nic.

Najednou si uvědomila, že se všichni otočili a dívají

se přímo na ni. Dívají se takhle na všechny? Ne,

jenom na ty, kteří jsou tu noví. Kylie se otřásla při

pohledu do desítek očí různých barev, ale naprosto

stejného, nic neříkajícího výrazu.

Vystrašená na nejvyšší míru se podívala na Dereka,

Mirandu, gotičku i blonďáka, aby zjistila, že i oni

na ni zírají a mrkají na ni. Taková malá mrknutí

-je d n o , druhé, třetí...

Stejně jako to udělal Derek v tom obchodě.

Co se to s nimi děje ? přemýšlela Kylie.

Zadívala se znovu do místnosti na ostatní, přemáhala

touhu dívat se do země, a hrdě se postavila celému

tomu zírajícímu davu. Přece nebudu zbabělá,

přesvědčovala sebe samu.

"Vypadá to, že jsme tu už všichni," ozval se ženský

hlas odkudsi zepředu.

Kylie se snažila zahlédnout, jaká žena to k nim

mluví, ale najednou ji upoutal jiný pohled - studené,

jasně modré oči, které přitahovaly její pozornost

mnohem víc než všechny ostatní. Když se odpoutala

od všech těch očí, viděla, že se na ni dívá chlapec

s uhlově černými vlasy. A v tu chvíli se jí něco vybavilo.

Uvědomila si, že toho kluka zná.

Vzpomněla si... na svou kočku.

"To není možné," zamumlala si pro sebe.

"Co není možné?" zeptal se Derek.

"Ale nic." Kylie se přinutila soustředit na slova,

která k nim pronášela monotónním hlasem nějaká

žena zepředu.

"Vítejte v Údolí stínů. My jsm e ..."

Žena, něco okolo pětadvaceti, s dlouhými rudými

vlasy skoro až do pasu, na sobě měla džínsy a jasně

žluté tričko. A vedle ní stála druhá žena, přibližně

stejného věku, a na sobě měla - ach panebože! - i ona

byla oblečená jako gotička. Byla celá v černém, dokonce

i oči měla zvýrazněné černou maskarou. Docela

by se jim hodilo, kdyby si prolistovaly nějaký módní

časopis, pomyslela si Kylie.

Zadívala se na gotičku, která s ní jela autobusem,

a všimla si, jak na tuhle ženu obdivné zírá.

"Jmenuju se Holiday Brandonová a tohle je Sky

Peacemakerová."

Právě v tu chvíli se otevřely dveře a do místnosti

vešli dva muži. Vypadali jako nějací právníci nebo

vážení obchodníci, protože na sobě měli černé obleky.

Kylie si všimla, že obě ženy se na ně podívaly

a zamračily se. Asi je nikdo nečekal a bylo zřejmé,

že obě ženy nejsou rády, že je vidí.

Sky, oblečená v gotickém stylu, došla až k mužům

a vyvedla je z místnosti ven, zatímco Holiday pokračovala:

"Tak fajn," řekla zase tím monotónním hlasem.

"Ze všeho nejdřív se rozdělíme na ty, co jsou tu

poprvé, a na ty, co tu už někdy byli. Ten, kdo už náš

tábor absolvoval, se přesune ven. Naši pomocníci

vám řeknou, kde budete bydlet, a pomohou vám se

zavazadly. Jako vždy, pravidla tohoto tábora máte

vyvěšené ve srubech. Doufám, že si je všichni přečtete.

Upozorňuju vás teď dopředu, pokud máte nějaké

připomínky k ubytování, řekněte je hned, pak

už nebudeme nikoho stěhovat. Pokud budete mít

s něčím problém, oznamte to mně nebo Sky, a pokusíme

se ho vyřešit. Ale to všechno začneme až zítra.

Máte nějaké dotazy?"

Někdo vpředu zvedl ruku. "Ano," ozval se místností

dívčí hlas. "Mám jednu otázku."

Kylie se naklonila na stranu, aby viděla na dívku,

která se ptala. Holka, další gotička oblečená celá

v černém, se obrátila. "Asi to nemá co dělat s pravidly,

a le ... sakra, chci vědět, kdo je támhleta holka?"

Dívka ukázala prstem - přímo ke stolu, kde stála

Kylie. Nebo snad ukazuje přímo na mě? Ne, to je
blbost, pomyslela si Kylie.

Ale ano, ta dívka ukazovala přímo na Kylii. "Zatraceně,"

zaklela, kdy se na ni otočilo všech šedesát

párů očí a zvědavě si ji prohlíželo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama